Jeroen Eisinga - Jeroen Eisinga

Jeroen Eisinga
narozený1966 (věk 53–54)
Delft
Aktivní roky1993-současnost
webová stránkawww.jeroeneisinga.com

Jeroen Eisinga (narozen 1966 v Delft ) je současný video umělec z Nizozemska. Krátké a experimentální filmy Eisinga jsou inspirovány umělci jako Bas Jan Ader a Chris Burden.[1] Jeho dílo se vyznačuje svým výkonem jako charakter a jeho zápletkami, kde je často těžká zkouška. Jednoduchost má pro Eisingu klíčový význam.[2] Jeho dílo je natočeno na film a je natočeno na 16 mm i na 35 mm film.[3]

Život a dílo

Jeroen Eisinga se narodil v Delftu a studoval na Akademie výtvarných umění v Arnhemu kde promoval na BA. Později také studoval na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu a v letech 2006-2008 ukončil magisterský titul v oboru scenáristiky na Konzervatoř Amerického filmového institutu v Los Angeles.[2] V roce 1997 získal třetí místo v holandštině Prix ​​the Rome, cena pro mladé a budoucí umělce a architekty do 35 let.[4]

V Eisingových filmech není úniku, šťastného konce ani vyvrcholení. Tím je divák konfrontován se svou bezmocností nejen nad zobrazovanou scénou, ale i samotným životem.[5] Eisinga v současné době pracuje od Haag.

Umělecká díla a projekty

Některé z prominentních filmů z Eisingy jsou uvedeny níže:

40-44-PG (1993)

40-44-PG je první film Eisingy, který registruje představení a Volkswagen Beetle jízda v kruzích bez řidiče. Muž se zavázanýma očima jde kolem a snaží se vyhnout řízení auta. Volant je připevněn pomocí lana, zatímco plynový pedál je stlačen dolů pomocí skály. I když se srážka zdá být téměř nevyhnutelná, muž pokaždé těsně minul automaticky řízené auto. Představení bylo jednou z věcí, které Eisinga dělal se svým dvojčetem Bartem Eisingem.[6] Uvedl, že představení natočil, aby ukázal, že se „stalo“.[2] Poznávací značka automobilu se používá jako název filmu.

Arm Schaap (1997)

V Arm Schaap (přeloženo: Chudé ovce) není předmětem vozidlo, ale ovce, jak naznačuje název. Ovce leží na zádech a nedokáže se sama postavit na nohy.[2] Pokud si ovce lehne na záda, nakonec zemře, protože střeva tlačí na plíce a páteř a způsobí, že se zadusí [2][7] Zatímco můžeme slyšet, jak se ovce snaží a snaží se dostat vzduch, v pozadí se řítí vlak. Práce konfrontuje diváka s jeho bezmocností a bezmocností pomáhat ovcím a ukazuje, že lidé nemají vliv na samotný život, jak si často myslí.[8] Umělecká díla způsobila mnoho rozzlobených reakcí ze strany Partij voor de Dieren a dokonce vedlo k hrozbám.[8]

Sehnsucht (2002)

Sehnsucht je na rozdíl od 40-44-PG a Arm Schaap černobílý film, který neobsahuje žádný zvuk. Ve filmu je divák konfrontován s mrtvou zebrou ležící na podlaze šachové dlaždice. Během čtyřměsíčního pobytu v Kenia Eisinga dokumentoval proces rozpuštění mrtvé zebry natáčením události v stop-motion. Na konci filmu nezbylo nic jiného než prázdná kůže Zebry. Kvůli rozpínání a kontrakci během rozpouštění má divák dojem, že zebra dýchá. Film je ovlivněn Německý romantismus.[9]

Jaro (2011)

Jaro učinilo Eisingu dobře známou pro veřejnost.[10] V tomto filmu se Eisinga pomalu zakrýval vrstvou včel, zatímco pozadí také tvoří vrstva včel. Když ho včely nadále kryjí, Eisinga pomalu splývá s pozadím.[11] Aby ho včely přikryl, zakryl se vůní včelí královny. Film je inspirován včelí vousy, kde se včelař snaží ponechat na svém těle co nejvíce svých včel.[12] Během natáčení byl Eisinga bodnut asi 30krát. Po natáčení byl převezen do nemocnice, když se začal cítit mizerně. Později mu bylo řečeno, že do nemocnice neměl dorazit o deset minut později.[13]

Nightfall (2018)

Jeho nejnovější film Nightfall představuje skupinu ovcí ve sněhové krajině stojící na zamrzlém jezeře. Před nimi je ledová díra se dvěma mrtvými ovcemi uvnitř; budí dojem, že se zoufale snažili dostat ven, ale nakonec selhali. Film je dlouhý hodinu, během níž se nestávají žádné velké události.[14] Ovce se postupem času trochu přiblíží a slunce zapadne. V popředí vidíme trubku s malým proudem vody řinoucím dolů do ledové díry, což Eisinga později řekl, že se naučil dělat od Hitchcock film Ptáci.[15]

Ocenění a nominace

  • 2012 - Cena tygra pro krátké filmy
  • 2007 - Peter Paul Peterich Fonds
  • 2007 - Gerard Hordijk Reisfonds
  • 2003 - Dolf Henkes Prijs
  • 1997 - Prix ​​the Rome (sdílená 3. cena)
  • 1996 - NPS Cultuurprijs (nominace)
  • 1995 - Touche Prijs (nominace)

Výstavy

Samostatné výstavy

  • 2019 - EXPEDITIE EISINGA, De Electriciteitsfabriek, Den Haag, NL
  • 2012 - Mezinárodní filmový festival v Torontu „Budoucí projekce: Springtime, Museum of Contemporary Canadian Art, Toronto, CA
  • 2012 - Blackbox, Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington DC, USA
  • 2011 - Springtime, Stedelijk Museum Schiedam, Schiedam, NL
  • 2011 - Mystery Girls, Galerie Zic Zerp, Rotterdam, NL
  • 2006 - The Solo’s, Crown Gallery, Art Brussels, BE
  • 2004 - Sehnsucht, De Hallen, Haarlem, NL
  • 2003 - Sehnsucht, Muzeum Stedelijk pro Actuele Kunst Gent, BE
  • 2003 - Jeroen Eisinga; Vítěz Henkes Prize, Stan, Rotterdam, NL
  • 2003 - Eyes Wide Shut, De Paraplufabriek, Nijmegen, NL
  • 1999 - Idiot, Muzeum Stedelijk Van Abbemuseum, Eindhoven, NL
  • 1998 - Nejdůležitější okamžik mého života, Hedah, Maastricht, NL
  • 1995 - Jeroen Eisinga, Casco Projects, Utrecht, NL
  • 1993 - De Vrije Gedachte, Stichting Archipel, Apeldoorn, NL

Skupinové výstavy

  • 2019 - Black & White - Symbolic Meaning in Art & Design, Textiel Museum, Tilburg, NL
  • 2019 - Freedom - Fifty Key Dutch Artworks since 1968, Museum de Fundatie, Zwolle, NL
  • 2018 - Artistes & des Abeilles, Topographie de l’art, Paříž, FR
  • 2018 - Beyond the Body, Kunst Centret Silkeborg Bad, Silkeborg, DK
  • 2017 - Sbírka jako stroj času, Museum Boijmans van Beuningen, Rotterdam, NL
  • 2017 - DANS LA TÊTE. Une exploration de la svědomí, Musée de la main, Lausanne, CH
  • 2017 - Het Zalig Nietsdoen, Museum Kranenburgh, Bergen, NL
  • 2016 - Kopstukken, Het Klooster, Tiel, NL
  • 2016 - Into Nature, Drents Museum, Assen, NL
  • 2016 - PRIÈRE DE TOUCHER - Dotek umění, Museum Tinguely, Basilej, CH
  • 2016 - Rotterdam Cultural Histories # 7, Witte de With & Tent, Rotterdam, NL
  • 2015 - Diep Gaan, Lucy en Le Tour, Galerie Sanaa, Utrecht
  • 2015 - Lost and Found, Groninger Museum, Groningen
  • 2015 - Muzeum Mix Match, Stedelijk Van Abbemuseum, Eindhoven
  • 2015 - Temporary Autonomous Zones, Museum of Contemporary Art North Miami, USA
  • 2015 - Making Sense, Galerie Juliette Jongma, Amsterdam, NL
  • 2015 - La La La Human Steps, Museum Boijmans van Beuningen, Rotterdam, NL
  • 2015 - Pause, Zuckerman Museum of Art, Kennesaw, USA
  • 2013 - Město, umělci a muzeum. 25letá sbírka města Rotterdam, Museum Boijmans van Beuningen, Rotterdam, NL
  • 2013 - Sponzorováno přírodou, Nadace Verbeke, Stekene, BE
  • 2013 - The Glorious Rise and Fall… (and So On), Part I, KW 14, ‘s-Hertogenbosch, NL
  • 2013 - Bad Natured, Nest, Den Haag, NL
  • 2012 - Beyond the Body, Hans Peter Zimmer Foundation, Düsseldorf, DE
  • 2012 - Maskerade, De Hallen Haarlem, NL
  • 2011 - Sen noci svatojánské, Galerie Zic Zerp, Rotterdam, NL
  • 2011 - Mám také Heart, Cankaya Public Art Manifestation, Ankara, TR
  • 2011 - Eye Sea, Jeroen Eisinga a Anno Dijkstra, Kunsteyssen, Alkmaar, NL
  • 2009 - Lunar Distance, De Hallen, Haarlem, NL
  • 2009 - Flyersheepflagself: Část 2, Galerie Seventeen, Londýn, Velká Británie
  • 2008 - Bloody Beautiful (část 2), Galerie Rona Mandose, Amsterdam, NL
  • 2007 - Kontura / Kontinuita, Stedelijk Museum Het Prinsenhof, Delft, NL
  • 2007 - Happy Believers, Bienále Werkleitz, Halle (Saale), DE
  • 2007 - Extiem, Poëtrysummer Watou, Watou, BE
  • 2007 - Autonomia, Leids Universitair Medisch Centrum, Leiden, NL
  • 2007 - Zo ziet het paradijs eruit II, De Hallen, Haarlem, NL
  • 2007 - Different Realities ?, Crown Gallery, Brusel, BE
  • 2007 - Grote Kunst voor Kleine Mensen, Museum De Paviljoens, Amere, NL
  • 2003 - SHINE, Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam, NL
  • 2002 - Setkání, Impakt Festival, Utrecht, NL
  • 2001 - CASINO 2001: 1st Quadrennial, Stedelijk Museum voor Actuele Kunst, Gent, BE
  • 2001 - Locus Focus, Sonsbeek 2001, kurátor: Jan Hoet, Arnhem, NL
  • 2000 - Stále v pohybu, kurátoři Frits Gierstberg a Chris Dercon, Národní muzeum moderního umění v Kjótu, Kyoto, JP
  • 2000 - Exorcismus Estetický terorismus, Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam, NL
  • 2000 - Domov je tam, kde je Srdce, Museum van Loon, Amsterdam, NL
  • 2000 - Nebylo by to hezké ?, Nizozemský institut mediálního umění Montevideo / Time Based Arts, Amsterdam, NL
  • 2000 - ‚t - Lokaal 01 Breda, Breda, NL
  • 1998 - Young Dutch Art, Stedelijk Van Abbemuseum, Eindhoven, NL
  • 1998 - Jeroen Eisinga a Gert Robijns, galerie Zeno X, Antverpy, BE
  • 1998 - Fast Forward, Stichting Fonds voor BKVB, Amsterdam, NL
  • 1997 - Diskland Snowscape, kurátor Harm Lux, Shed im Eisenwerk, Frauenfeld, CH
  • 1997 - Postřehy, nedávné akvizice KPN, P.T.T. Muzeum, Haag, NL
  • 1996 - Peiling 5, Stedelijk Museum Amsterdam, Amsterdam, NL
  • 1996 - Crap Shoot, De Appel, Amsterdam, NL
  • 1996 - NPS Cultuurprijs 96, Kunsthal, Rotterdam, NL
  • 1996 - Představení na hraně, Tejatro Popular, Rotterdam, NL
  • 1996 - Het grote Verlangen, Bienále Gelderland, Museum Henriëtte Polak Zutpen, NL
  • 1995 - Shaking Patterns, W139, Amserdam, NL
  • 1995 - Touche Prize, Arti et Amicitiae, Amsterdam, NL
  • 1995 - De Heelal Hoed, de Vleeshal, Middelburg

Reference

  1. ^ „Jeroen Eisinga“. IFFR (v holandštině). 04.09.2015. Citováno 2020-03-29.
  2. ^ A b C d E „Jeroen Eisinga“. Muzeum Boijmans Van Beuningen (v holandštině). Citováno 2020-03-29.
  3. ^ „Filmkunstenaar Jeroen Eisinga zoekt de grens tussen leven en dood“. Den Haag Centraal (v holandštině). 20. 3. 2019. Citováno 2020-03-29.
  4. ^ „Prix de Rome“. Trouw (v holandštině). 17. 10. 1996. Citováno 2020-03-29.
  5. ^ "Hollandse Meesters in de 21e eeuw - Jeroen Eisinga | Korte Film Poule | EYE". kortefilmpoule.eyefilm.nl. Citováno 2020-03-30.
  6. ^ „40-44-PG“. Van Abbe Museum (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  7. ^ Joyce, Tommy (03.03.2019). "Policie říká, co byste měli dělat s ovcí vzhůru nohama". Somersetlive. Citováno 2020-03-30.
  8. ^ A b LANGE, ROZHOVOR | HENNY DE (2012-02-18). „Jeroen Eisinga 'Het mě pohltí, tajemství van het Leven'". Trouw (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  9. ^ „Jeroen Eisinga“. Muzeum Frans Hals (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  10. ^ „Filmkunstenaar Jeroen Eisinga zoekt de grens tussen leven en dood“. Den Haag Centraal (v holandštině). 20. 3. 2019. Citováno 2020-03-30.
  11. ^ „Jeroen Eisinga over Springtime“. IFFR (v holandštině). 03.09.2015. Citováno 2020-03-30.
  12. ^ „Jeroen Eisinga“. Muzeum Boijmans Van Beuningen (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  13. ^ LANGE, ROZHOVOR | HENNY DE (2012-02-18). „Jeroen Eisinga 'Het mě pohltí, tajemství van het Leven'". Trouw (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  14. ^ Pontzen, Rutger (2019-03-19). „Zelden voel je zulke verwantschap tussen werk en omgeving als bij Jeroen Eisinga in De Electriciteitsfabriek ★★★★★“. de Volkskrant (v holandštině). Citováno 2020-03-30.
  15. ^ Lange, Henny de (07.03.2019). „Doodstil rouwen bij een wak in de nieuwste film van Jeroen Eisinga“. Trouw (v holandštině). Citováno 2020-03-30.