Jean Salmon Macrin - Jean Salmon Macrin

tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Jean Salmon Macrin“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Srpna 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Jean Salmon Macrin (1490 - 20 října 1557) byl a Novolatinština básník francouzské národnosti. Jeho poezie se masivně prodávala a byla během jeho života považována za docela vlivnou; jeho sláva však nežila dál a jeho poezie nebyla po 16. století nikdy znovu vydána.

Život a práce

Salmon Macrin se narodil v roce Loudun, a po celý život si zachoval důvěrnou vazbu na venkov svého mládí. Vlastenectví a nostalgie za rysem „patria“ jako prominentními tématy v jeho poezii. Jeho otec ho podporoval v jeho poetickém povolání a v jeho mladistvém věku byl poslán do Paříže studovat pod Jacques Lefèvre d'Etaples. Tam ovládal řečtinu a latinu a vedle toho zdokonaloval své básnické umění Quintianus Stoa. Když jeho studia skončila, stal se tajemníkem Antoine Bohier, a později vstoupil do života soudu jako vychovatel synů René de Savoie. Po jeho smrti zůstal Salmon Macrin ve službách svého syna Honorata. Básník zjistil, že dvorský život nebyl vhodný pro jeho temperament, a během tohoto období složil jen málo. Právě jeho sňatek s Guillonem Boursaultem („Gelonis“) znovu nastartoval jeho vášeň pro poezii a jeho dvě nejslavnější díla (Epithalamiorum liber z let 1528–1531 a „Carminum libri quattuor“ z roku 1530) obsahovala mnoho básní věnovaných její. Poezie Salmona Macrina se v pozdějších letech setkala s velkým úspěchem a on se těšil králi, František I..

Salmon Macrin se chlubil, že byl představen jako první Catullus a Horace do francouzské poezie. Jeho hlavními novolatinskými modely byli Italové Pontano, Marullus, Poliziano a Sannazaro. Byl všeobecně známý jako Francouzi Horace a jeho díla měla velký vliv na lidovou poezii, zejména na Pléiade.

Du Bellay ve svém „Amores Faustinae“ zmiňuje Macrina ve svém seznamu velkých současných milostných básníků Pontano, Sannazaro, Marullus, Petrarch, Bèze, Tyard a Baïf.