Jean Hurault de Boistaillé - Jean Hurault de Boistaillé

Derek Emunah s nápisem majitele

Jean Hurault de Boistaillé (1517–1572)[1] byl francouzský šlechtic a vládní úředník. V roce 1558 byl vyslancem krále Jindřich II, poté velvyslanec Francie v Konstantinopol a Benátky (1562–1564).[1][2] Hrál důležitou roli při získávání vojenské podpory od Osmanská říše v Italská válka 1551–1559.[3] Byl bibliofilem a sběratelem rukopisů a prvotisk.[1] Zemřel v Anglii v roce 1572 během své diplomatické mise.[4]

Hurault využil svého jmenování na velvyslanectví ke sběru knih a rukopisů. Použil několik agentů, kteří při jeho úkolu shromáždili knihy a rukopisy. Zacharias Scordylis z Kréta byl jedním z nich. Několik obchodníků s knihami, například Andreas Dramarius a Nicola della Torre, také dodávalo rukopisy Huraultovi a využíval služeb římských knihkupců Vincenza Lucchina a Camiliuse Venetuse.[1]

Několik agentů jménem Hurault koupilo několik rukopisů ze soukromých sbírek a knihoven,[1] mezi nimi knihy z knihovny kardinála Domenico Grimani.[5]

Sbíral hlavně řecké rukopisy,[6] ale také arabsky a hebrejsky.[3] Počet řeckých rukopisů byl 245.[7] Vlastnil rukopis 13. století Korán a a Horologion z Melkite, nejstarší kniha vytištěná z arabského movitého typu, která byla vyrobena v Fano, Itálie, v roce 1514 v lisu dotovaném Papež Julius II. Do jeho sbírky patřil hebrejský rukopis Pentateuch z roku 1330 a rukopis Jeruzalém Talmud.[1][3]

Po jeho smrti se knihovna dostala do vlastnictví jeho bratra Andrého Huraulta de Maisse, který byl také sběratelem knih.[4] Později se knihovna dostala do vlastnictví jeho bratrance, Philippe Hurault de Cheverny, biskup z Chartres, syn Philippe Hurault de Cheverny. Po biskupově smrti byla sbírka 409 rukopisů prodána králi Louis XIII za částku 12 000 franků. Louis XIII je uložil v královské knihovně, která byla znárodněna během revoluce jako Bibliothèque nationale de France.[4][8]

Některé z Huraltových rukopisů jsou nyní uloženy v University of Leiden;[1] jeden rukopis je uložen v Bernu (Burgerbibliothek Bern, slečna. 360).[9]

Reference

  1. ^ A b C d E F G Kasper van Ommen, „À la bonne grace de Monsieur de Boistailli“ Scaliger a rodina Hurault de Boistaillé, Bulletin van de Universiteitsbibliotheek Leiden en het Scaliger Instituut, 03/2009, s. 11.
  2. ^ Henri Omont (1898). Inventaire sommaire des manuscrits grecs de la Bibliothèque nationale. Paříž: Ernest Leroux. p. XIX.
  3. ^ A b C Kasper van Ommen, Knihovny a Scaligerovo dědictví učení, Newsletter Knihovny Kristovy církve, svazek 6, číslo 3, Trinity 2010, str. 9. ISSN 1756-6797
  4. ^ A b C Kasper van Ommen, „À la bonne grace de Monsieur de Boistailli„ Scaliger a rodina Hurault de Boistaillé “, Bulletin van de Universiteitsbibliotheek Leiden en het Scaliger Instituut, 03/2009:12.
  5. ^ Isabel de Conihout, „Jean et André Hurault: velvyslanci deux frères à Venise et acquéreurs de livres du cardinal Grimani“ Italique 10 (2007).
  6. ^ D. Jackson, „Řecké rukopisy Jeana Huraulta de Boistaillé“ Studi italiani di filologiaClassica 97, 2004,:209-252.
  7. ^ Hurault de Boistaillé (Jean), laic (H). - Hurault 1. Libraria
  8. ^ „Une acquisition de la Bibliothèque du roi au XVIIe siècle: les manuscripts de la famille Huralt“. Bulletin du bibliophile: 57. 2008. ISSN  0399-9742.
  9. ^ Andrist Patrick, Les manuscrits grecs preservés à la Bibliothèque de la Bourgeoisie de Berne - Burgerbibliothek Bern, Dietikon-Zürich 2007, s. 180-182. Vidět: Bern, Burgerbibliothek, Cod. 360 - Catalogue manuscrits de Jean Hurault de Boistaillé