Janez Stanovnik - Janez Stanovnik

Janez Stanovnik
StanovnikJanez.jpg
12 Předseda předsednictví SR ve Slovinsku
V kanceláři
1988–1990
PředcházetFrancie Popit
UspělMilan Kučan
Osobní údaje
narozený(1922-08-04)4. srpna 1922
Lublaň, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Zemřel31. ledna 2020(2020-01-31) (ve věku 97)
Slovinsko
Politická stranaLiga komunistů Slovinska (Do roku 1990)
Jiné politické
přidružení		Strana demokratické obnovy (Od roku 1990)
VztahyAleš Stanovnik (bratranec)
Tine Velikonja (bratranec)

Janez Stanovnik (4. srpna 1922 - 31. ledna 2020[1]) byl slovinský ekonom, politik, a Partyzán. Působil jako poslední prezident Socialistická republika Slovinsko v letech 1988 až 1990. V letech 2003 až 2013 byl prezidentem Slovinské asociace partyzánských veteránů.

Životopis

Narodil se v Lublaň, pak část Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, do slovinské římskokatolické rodiny. Jeho otec Ivan Stanovnik byl prominentním členem levého křídla Slovinská lidová strana a sloužil jako zástupce starosty Lublaně.[2] Jeho matka byla neteří biskupa v Lublani Anton Bonaventura Jeglič [Wikidata ].[2]

Navštěvoval klasické gymnázium v Lublani. Jako student střední školy aktivně působil ve sdružení křesťanských socialistů Zarja (Dawn), kde se seznámil s Christian odešel intelektuálové jako Edvard Kocbek a Bogo Grafenauer.[2] Po Ose invaze do Jugoslávie, stal se aktivním v Fronta osvobození slovinského lidu a byl uvězněn italským okupačním režimem od podzimu 1941 do února 1942.[2] Brzy po propuštění z vězení se připojil k partyzánský odpor v Provincie Lublaň. V únoru 1944 nastoupil do komunistická strana. V období od dubna 1944 do května 1945 byl jedním z organizátorů partyzánského odboje v Slovinské přímoří a byl členem regionálního národního osvobozeneckého výboru.[2]

V roce 1946, po válce, se stal osobním tajemníkem slovinského jugoslávského komunistického vůdce Edvard Kardelj. Vystudoval Univerzita v Bělehradě je Právnická fakulta. V letech 1952 až 1956 byl členem jugoslávské mise u Spojené národy. V roce 1956 se vrátil do Jugoslávie a začal studovat ekonomii. Byl profesorem na Institutu sociálních věd v Bělehrad a Univerzita v Lublani.[3][4][5]

V letech 1965 až 1966 působil jako poradce Konference OSN o obchodu a rozvoji a v letech 1968 až 1983 pracoval na Evropská hospodářská komise OSN. Tam působil jako výkonný tajemník komise v letech 1968 až 1982.[6]

V roce 1988 byl jmenován prezidentem Slovinské socialistické republiky. Kvůli politickým otřesům se mu podařilo využít této převážně ceremoniální pozice k vyjednávání s opozičními skupinami, zejména s Výbor pro obranu lidských práv Během Slovinské jaro. Kvůli jeho podpoře mírového přechodu k parlamentní demokracii byl v tisku nazýván poněkud ironicky „otcem národa“.[2]

V roce 2003 byl zvolen předsedou Asociace slovinských partyzánských veteránů, na této pozici působil až do roku 2013, kdy byl jmenován čestným prezidentem Asociace.[7]

Osobní život

Stanovnik byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti. Byl držitelem několika ocenění, včetně Pamětní medaile partyzánů z roku 1941, a byl čestným občanem Lublaně.[7][8]

Poslední roky strávil v domově důchodců a zemřel 31. ledna 2020 ve věku 97 let.[8][1]

Stanovnik byl bratranec Křesťanský socialista aktivista Aleš Stanovnik [Wikidata ], který byl popraven italskými okupačními silami v roce 1942. Byl také bratrancem Tine Velikonja [Wikidata ], bývalý člen Slovinská domobrana a prominentní aktivisté asociace veteránů domobrany Nova slovenska zaveza (Nová slovinská smlouva) po roce 1990.[2]

Reference

  1. ^ A b „Janez Stanovnik (1922–2020): Partizan, ki je v žepu hkrati nosil člansko izkaznico komunistične partije v rožni venec | Dnevnik“. Dnevnik.si. Citováno 31. ledna 2020.
  2. ^ A b C d E F G „Biografija (kdo je kdaj): Janez Stanovnik - MLADINA.si“.
  3. ^ „Janez Stanovnik zaradi dvoevrskega kovanca s čudnimi izjavami spet deli narod, v Mladi Sloveniji pa mu očitajo, da je lažnivec!“ (ve slovinštině). Politici. 26. března 2011. Citováno 22. dubna 2011.
  4. ^ „Janez Stanovnik: Za povojne poboje sem vedel, a se ne počutim krivega“ (ve slovinštině). Dnevnik. 26. března 2009. Citováno 22. dubna 2011.
  5. ^ „Janez Stanovnik: Pismo škofa Vovka je pretresljiv dokument“ (ve slovinštině). Dnevnik. 11. dubna 2008. Citováno 22. dubna 2011.
  6. ^ Organizace spojených národů, Evropská hospodářská komise (1987). Spojené národy. ECE 1947-1987. New York: Organizace spojených národů. str. 138. ISBN  978-92-1-116390-2.
  7. ^ A b G. K. (20. září 2019). „V 98. letu se poslovil Janez Stanovnik“. Rtvslo.Si. Citováno 31. ledna 2020.
  8. ^ A b A. Ž., S. S. „Umrl je Janez Stanovnik“. Delo.si. Citováno 31. ledna 2020.