Jan Tombiński - Jan Tombiński

Jan Tombiński
Jan Tombiński.jpg
1. místo Velvyslanec Polska ve Slovinsku
V kanceláři
1996–1998
UspělMaciej Szymański
Velvyslanec Polska ve Francii
V kanceláři
9. dubna 2001 - 28. prosince 2006
PředcházetStefan Meller
UspělTomasz Orłowski
5 Velvyslanec Polska v Evropské unii
V kanceláři
1. února 2007 - 31. srpna 2012
PředcházetMarek Grela
UspělMarek Prawda
Velvyslanec Evropské unie na Ukrajině
V kanceláři
2012–2016
PředcházetJosé Manuel Pinto Teixeira
UspělHugues Mingarelli
Velvyslanec Evropské unie při Svatém stolci
V kanceláři
2016-28. Srpna 2020
PředcházetLaurence Argimon-Pistre
Osobní údaje
narozený (1958-10-04) 4. října 1958 (věk 62)
Krakov
Národnostpolština
Manžel (y)Agnieszka Tombińska
Děti10
Alma materJagellonská univerzita
ProfeseDiplomat
OceněníPOL Polonia Restituta Komandorski BAR.svg Ordre des Arts et des Lettres Officier ribbon.svg

Jan Tadeusz Tombiński (narozen 4. října 1958, Krakov )[1] je polský historik a diplomat, polský velvyslanec v Polsku Slovinsko (1996–1998), Francie (2001–2006), stálý zástupce při Evropská unie (2007–2012) a velvyslanec EU v Ukrajina (2012–2016) a Svatý stolec (2016–2020).

Život

Tombiński v mládí cvičil oplocení. V roce 1978 byl v Polsku juniorským vicemistrem fólie. Získal mistrovské tituly od Germanistika (1984) a Dějiny (1985) na Jagellonská univerzita, Krakov. Krátce po ukončení studia byl zaměstnán v univerzitní knihovně, od roku 1987 přednášel na Jagellonském univerzitním historickém institutu.[2]

V 80. letech byl aktivním členem polského disidentského hnutí. V letech 1981 až 1984 byl zástupcem vedoucího Jagellonské univerzity Nezávislá asociace studentů. Krátkou dobu tam byl vedoucím svaz studentů.[3] Byl také redaktorem časopisu nelegální samo vydavatelské časopisy.[4]

V roce 1990 se Tombiński připojil k Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Svou kariéru zahájil jako Třetí tajemník na velvyslanectví v Praze. V roce 1995 byl vyslán na nově vytvořené velvyslanectví v Lublaň, následující rok jmenován velvyslancem ve Slovinsku, akreditován také v Bosna a Hercegovina. V letech 1998 až 2001 působil jako ředitel odboru MFA v Evropě. Později byl velvyslancem ve Francii (2001–2006) a stálým zástupcem v Evropské unii (2007–2012).[5] Později se připojil k Evropská služba pro vnější činnost, působící jako velvyslanec EU na Ukrajině (2012–2016)[6] a Svatý stolec (2016–2020).[2][7]

kromě polština, Mluví Tombiński Angličtina, Němec, francouzština, slovinština, čeština, a ukrajinština.[8] Je ženatý s Agnieszkou Tombińskou a má deset dětí.[9]

Vyznamenání

Funguje

  • Hitler a neutralita Švýcarska 1933–35, Krakov 1989
  • Rakousko a evropská integrace 1926–32, Graz 1989
  • Debata o projektu Evropské unie ve Společnosti národů, Krakov 1991
  • Reakce Rakouska na Briandův plán, Genewa 1994
  • Polský volební zákon, Praga 1992
  • Polsko-německé vztahy 1945–1991, Praga 1994
  • Polsko - šest měsíců po volbách, Bonn 1989
  • Polská televize k výběru, Stuttgart 1990

Reference

  1. ^ „Jan Tadeusz Tombiński“. Sejm-Wielki.pl (v polštině). Citováno 2020-02-01.
  2. ^ A b „Le Lettere Credenziali dell'Ambasciatore dell'Unione Europa presso la Santa Sede“. press.vatican.va (v latině). 10. 10. 2016. Citováno 2020-02-01.
  3. ^ „Relacja Adama Kality“. www.encysol.pl (v polštině). 20. 8. 2013. Citováno 2020-02-01.
  4. ^ Goleń, Paweł (14.11.2016). „„ Przegląd Wiadomości Strajkowych"". www.encysol.pl (v polštině). Citováno 2020-02-01.
  5. ^ „Odznaczony Krzyżem Komandorskim Orderu Odrodzenia Polski“. msz.gov.pl (v polštině). 2012. Citováno 2020-02-01.
  6. ^ „Evropská unie - EEAS (Evropská služba pro vnější činnost) | Vítejte“. eeas.europa.eu. 2016-03-28. Archivováno z původního dne 2016-03-28. Citováno 2020-02-01.
  7. ^ „Esteri: congedo ambasciatore Jan Tombiński“. San Marino Rtv (v italštině). 2020-08-28. Citováno 2020-09-23.
  8. ^ „Zapis przebiegu posiedzenia Komisji Spraw Zagranicznych / nr 141 /“. orka.sejm.gov.pl (v polštině). 13. 2. 2001. Citováno 2020-02-01.
  9. ^ Redzisz, Monika; Bereżecka, Monika (09.04.2007). "Duże rodziny". www.wysokieobcasy.pl (v polštině). Citováno 2020-02-01.
  10. ^ „Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12. listopadu 2012 r. O nadaniu orderów“. prawo.sejm.gov.pl (v polštině). 17. 04. 2013. Citováno 2020-02-01.
  11. ^ „La une du ministère de la Culture et de la Communication“. www2.culture.gouv.fr (francouzsky). 2005-04-21. Citováno 2020-02-01.