Jan Piotr Sapieha - Jan Piotr Sapieha
Jan Piotr Sapieha | |
---|---|
Pan Hetman | |
Erb | Lis |
narozený | 1569 Bychów, Polsko-litevské společenství |
Zemřel | Moskevský Kreml | 15. října 1611
Rodina | Sapieha |
Choť | Zofia Weiher |
Otec | Paweł Sapieha |
Matka | Anna Chodkiewicz |
Jan Piotr Sapieha (Angličtina: John Peter Sapieha, 1569–1611) byl a polština šlechtic, generál, politik, diplomat, guvernér z Okres Uświat, člen Parlament a zkušený velitel polských vojsk rozmístěných v Moskevský Kreml.
Sapieha byl účastníkem Polsko-švédská válka - přinesl vojína pluk 100 Kozáci a velel pravému křídlu, které se skládalo ze 400 královských husaři a nasedl na 700 kozáků polské armády během slavných Bitva o Kircholm v roce 1605. Podílel se také na Polsko-moskevská válka (1605–18), kde velel neúspěšným obležení Troitse-Sergiyeva Lavra v roce 1608 a později bojoval proti polským moskevským silám poblíž Moskvy pod vedením Prokopy Lyapunov. Zemřel náhle 15. října během obléhání Moskevský Kreml.[1]
Známý svou bezohledností vůči ruským národům, byl přezdíván Pan Hetman, což doslova znamená pan generál.[2]
Životopis
Jan Piotr se narodil v roce 1569 jako syn Anny Chodkiewiczové a Pawla Sapiehy. Nejprve studoval na University of Vilnius (až 1587) a poté na Univerzita v Padově. Po návratu ze zahraničí doprovázel svého otce na výpravě proti Tatáři a Vlachs. V roce 1600 se stal členem parlamentu z okresu Grodno. Přes počáteční odmítnutí přijmout nabídku Krzysztof Mikołaj "blesk" Radziwiłł, zúčastnil se Livonská válka (1601–1605) a 5. března 1603 se jeho pluky vyznamenaly v bitvě u Rakiboru pod velením Jan Karol Chodkiewicz. Zúčastnil se také vítězného Bitva o Weissenstein (25. září 1604), kde polská armáda obléhala město a rozdrtila švédské síly. Jako uznání za jeho zásluhy dostal Sapieha během nepřítomnosti Chodkiewicze v době dočasného velení tábora litevské armády Dorpat a v bitva u Kircholmu velel celé levé straně litevské armády. Pluk pod velením Sapiehy zázračně vydržel jeden z hlavních protiútoků švédské armády, osobně vedený králem Karel IX. Ze Švédska. Účast na livonském tažení mu vynesla velkou slávu mezi polskou šlechtou - za to v roce 1606 získal Sapieha titul, župa Uświat a parlament mu v roce 1607 udělil 10 000 Polský złotys.
Během nechvalně známé a krvavé Zebrzydowského povstání proti králi Zikmund III Vasa Navzdory počátečním soucitům s rebely nakonec Sapieha podporoval stranu krále a nadále upřednostňoval jeho královskou politiku.[3]
V srpnu 1607, předtím byl přesvědčen Lew Sapieha,[4] nabídl své služby False Dimitrimu. Pod Dimitrim zajal město Wia Wma a úspěšně rozdrtil Shuysky vojsk dne 2. října 1608. V roce 1609 velel nevyřešené bitvě u Kalyazinu na Volga řeka. Po startu krále Zikmundova Moskevská výprava (známý jako Dimitriads), původně Sapieha upřednostňoval život v míru a při této příležitosti nepodporoval monarchu, avšak pod silným tlakem polské šlechty a armády nebyl schopen odmítnout a rozhodl se pomoci králi v bitvy na ruském území. 25. června 1610 si shromáždená vojska vybrala Jana Piotra Sapiehu za svého Hejtman, který by nahradil dříve zesnulého generála Różyńského. V červenci odcestoval do Sapiehy do Moskvy, kde 27. srpna podepsal dohodu s Boyar Duma který sesadil Falešného Dimitrije a místo toho dal carskou korunu princi Władysław (budoucí král Władysław IV). Po smrti Dmitrije, v prosinci 1610, se Sapieha neúspěšně pokusil dobýt vesnici Kaluga, ale později byl úspěšnější v dobytí města Peremyszl. Od ledna do března 1611 vedl jednání s bojary a doufal, že buď oslabí postavení královských vojsk, které upřednostňuje, podporuje a osobně velí velký hejtman Stanisław Żółkiewski nebo se posadit na ruský trůn. 27. března 1611 král, který se obával o svou „popularitu“ mezi vojenskými veliteli na východě, slíbil Sapiehovi výplatu a platy, aby získal více vojáků. Nakonec monarcha získal důvěru hejtmana. Jan Piotr se k němu připojil 8. května a 18. června dorazili do Moskvy, byl však nespokojen a poněkud odmítl bojovat s nepřátelskými silami, které obléhaly Moskevský Kreml. Polští vojáci, demoralizovaní nedostatkem placených platů a špatnými hygienickými podmínkami v táborech, upadli do mentální apatie a okamžitě přestali bojovat. 15. září Sapieha vážně onemocněl a byl převezen do centrálního kremelského paláce, kde 15. října 1611 zemřel.
Manželství a problém
Jan Piotr se oženil se Zofií Weiher h. Weiher a měl devět dětí.[5] Mezi ostatními:
- Andrzej Stanisław Sapieha, kastelán z Troki a Wilno, si vzal Annu Heidenstein
- Paweł Jan Sapieha, Hejtman, si vzala za prvé Zofii Zienowicz a za druhé Barbaru Kopeć
- Nejprve se provdala Krystyna Sapieha Voivode of Rawa a Łęczyca Stanisław Radziejowski h. Junosza a za druhé Voivode of Inowrocław Krzysztof Gembicki h. Nałęcz
Dědictví
Jan Piotr Sapieha je jednou z osobností slavného obrazu od Jan Matejko: Kazanie Skargi (Kázání Piotr Skarga ).
Polský herec Michał Żebrowski vylíčil Hetman Kybowsky (charakter volně založený na Jan Piotr Sapieha) v ruském historickém filmu 2007 1612.
Funguje
- Dzieje Marsa krwawego i sprawy odważne, rycerskie przez Wielmożnego Pana Jego Mości Pana Jana Piotra Sapiehę starostę uświadzkiego w monarchii moskiewskiej od roku 1608 do roku 1612 sławnie odprawowane. (deník)
Předky
16. Semen Sopiha | |||||||||||||||||||
8. Bohdan Sapieha (+ na zádi 1511) | |||||||||||||||||||
17. Nastazja | |||||||||||||||||||
4. Iwan Sapieha (+1546) | |||||||||||||||||||
9. Pss Teodora Drucka Babiczówna | |||||||||||||||||||
2. Počítat Paweł Sapieha | |||||||||||||||||||
20. Pr Aleksander Sanguszkowicz | |||||||||||||||||||
10. Pr Andrzej Sanguszko | |||||||||||||||||||
5. Pss Hanna Sanguszkówna (+1561) | |||||||||||||||||||
11. Bohdana Odyncewiczówna | |||||||||||||||||||
1. Princ Jan Piotr Sapieha | |||||||||||||||||||
24. Iwan Chodkiewicz (1420–1484) | |||||||||||||||||||
12. Aleksander Chodkiewicz (1457–1549) | |||||||||||||||||||
25. Pss Jawnuta Bielska | |||||||||||||||||||
6. Hrehory Chodkiewicz (+1572) | |||||||||||||||||||
13. Pss Wasylissa Jaroslawowiczówna | |||||||||||||||||||
3. Anna Chodkiewicz | |||||||||||||||||||
28. Michal Zbaraski, Pr Višnevského | |||||||||||||||||||
14. Pr Iwan Wisniowiecki | |||||||||||||||||||
29. Pss? Polubinska | |||||||||||||||||||
7. Katarzyna Wisniowiecka (+ bef.1580) | |||||||||||||||||||
30. Semen Olizarowicz | |||||||||||||||||||
15. Nastazja Olizarowiczowna (+ cca 1536) | |||||||||||||||||||
Bibliografie
- Moskwa w rękach Polaków. Pamiętniki dowódców i oficerów garnizonu w Moskwie. Marek Kubala a Tomasz Ściężor. Kraków: Platan, 2005. ISBN 83-89711-50-8.