Jan Krejčí - Jan Krejčí

Pro šachového velmistra viz Jan Krejčí (šachista).
Narozený: 28. února 1825 Zemřel 1. srpna 1887 Národnost: čeština Profese: geolog, novinář, politik

Jan Krejčí (28. února 1825 Klatovy[1] - 1. srpna 1887 Praha ) byl čeština pedagog, geolog, novinář a politik. První českou učebnici geologie napsal v roce 1860, jejíž revidované vydání vyšlo opět v roce 1877 pod názvem Geologie čili nauka o tvarech zemských se zvláštním ohledem na krajinu Československé.

Životopis

Narodil se v Klatovech v rodině dragouna ve výslužbě a prádelny. Jako čtyřletý se s rodiči přestěhoval do Prahy, do okolí Karlín Invalidovna. Navštěvoval německou obecnou školu a od roku zvýšil vztah k českému jazyku Josef Jungmann, který byl v té době jeho učitelem. Poté nastoupil na Akademické gymnázium a po ukončení studia odešel studovat na Polytechnický institut mineralogie a chemie v Praze v letech 1844 až 1848.

Hned po studiu v roce 1848 učil poprvé skutečná škola.[2] V roce 1849 byl jmenován správcem mineralogických sbírek České muzeum v Praze. O rok později byl náhradou za univerzitního profesora mineralogie a geologie na pražském polytechnickém institutu. Po roce 1847 psal články do časopisů, kde během 10 let mapoval geologické a přírodní podmínky v okolí Prahy. Vynikal nejen ve vědecké činnosti, ale také jako popularizující vědec, zejména ve studentských a učňovských kruzích mládeže. Od roku 1850 vydal také řadu učebnic geologie a mineralogie a mineralogické příručky. V letech 1854 až 1859 vydal učebnice přírodních věd a fyziky pro střední školy, krystalografii a vysokoškolskou učebnici geologie - v roce 1860 první díl v této oblasti v r. Čechy. Nejprve publikoval svá díla v českém jazyce, takže je právem považován za „otce české geologie“ a nejvýznamnější českou přírodní vědec 19. století.

V té době, v letech 1860 až 1862, působil jako profesor na Realschule v Písek a později v Praze. Nebyl to jen didaktik a vědec. Přitahovala ho také literatura, podílel se na sbírce “ Perly české „a v letech 1859 - 1860 přispěl do sborníku“ Máj ", upravil Vítězslav Hálek. Podílel se také na geologickém mapování Čech v letech 1859 - 1861 a již od roku 1853 publikoval společně s J. E. Purkyně, deník Živa. V roce 1862 bylo unikátní dílo Cesta po Německu, Švýcarsku, Francii, Anglii a Belgii "vznikl plný humorných postřehů, pozorování lidí, sociálních podmínek a sledování učňovského vzdělávání, vzdělávacích institucí pro chudou a opuštěnou mládež. Ve stejném roce založil Výbor pro přírodní vědy v Čechách při Národní muzeum.

Publikace Všeobecné a horopisné poměry, potřebné i rozčlenění křídového útvaru v Čechách (1870) mají velký význam. Napsal také ucelenou učebnici geologie (1853), popis českých uhelných slojí (1853), charakteristiku povahy rud a kovů (1869) a další. Byl také aktivní jako politik. Jeho kariéra začala v Písku, kdy se stal členem městská rada v roce 1861 a ve stejném roce byl jmenován členem Český parlament v okrese Prachatice – Netolice.[3] V srpnu 1868 byl mezi 81 signatáři, příslušníky Čech ústavní právo. V roce 1873 podepsal voličům mladočeské svědectví, po kterém následovala busta s František Ladislav Rieger. Do politiky se vrátil na začátku 80. let. V roce 1881 byl znovu zvolen do českého zemského sněmu.

Dne 24. Února 1881 se stal členem Císařská rada. V této radě přednesl více než 100 projevů, ve kterých také bojoval za práva Český jazyk. V roce 1883 však[4] kvůli postupující nemoci rezignoval na svůj mandát, zůstal však poslancem českého parlamentu. Byl také členem Rady hlavního města Prahy.

Poslední měsíce svého života byl vážně nemocný a zemřel 1. srpna 1887 na zimu ve své vile na severní straně Vyšehrad Skála, pohřbená v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Při této příležitosti básník Adolf Heyduk složil báseň Za Janem Krejčím.

Galerie

  • Geologická mapa Praha Čechy 1877

  • Pomník Jana Krejčího (Klatovy, park Jaroslava Vrchlického)

  • Časopis Živa

  • Pamětní deska pražského Vyšehradského hřbitova

Po smrti

Jeho dům byl zbořen při stavbě tunelu, pamětní deska byla instalována před první světová válka na zdi. Na začátku 90. let byla bohužel deska odstraněna a zeď byla zbořena. Areál byl využíván jako parkoviště. Nový majitel se zavázal k obnově pamětní desky, ale čas uplynul a dopravní podmínky se zhoršily. S podporou a se souhlasem Státního ústavu památkové péče byla na vnější stěně hradu u vchodu do Vyšehradu umístěna pamětní deska.

Tabuli obnovil Pane Krušine a podle dokumentace ing. architekt Rybák byl zdoben bronzovým medailonem s věnci. Jan Krejčí měl vytrvalost válečníka pro rozvoj národního vzdělání a mnozí uspěli. Pomohl uvolnit cestu novým generacím v duchu svého celoživotního hesla: Mládí, šťastnější budoucnost. Amen

Reference

  1. ^ "Klatovy 21 | Porta fontium". www.portafontium.eu. Citováno 1. června 2017.
  2. ^ (Wien), Österreichische Akademie der Wissenschaften (2003). Österreichisches Biographisches Lexikon, 1815–1950: online vydání. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. ISBN  9783700132134. OCLC  66548896.
  3. ^ www.qbizm-services.cz, QBIZM, www.qbizm.cz. "Kramerius - Dokument stránky periodika". kramerius.nkp.cz (v češtině). Citováno 8. června 2017.
  4. ^ Nationalbibliothek, Österreichische. „ALEX - Historische Rechts- und Gesetzestexte“. alex.onb.ac.at (v němčině). Citováno 8. června 2017.

externí odkazy