Jan Dołęga-Zakrzewski - Jan Dołęga-Zakrzewski

Jan Dołęga-Zakrzewski (výslovnost: Dolenga Zakshevski) (7. listopadu 1866 v Białyszewo - 3. prosince 1936 v Ostrów Mazowiecka ) byl polština zeměměřič, politický a sociální aktivista, publicista. Byl členem Sdružení polské mládeže „Zet“ a Národní liga stejně jako starosta města Ostrów Mazowiecka (1930–1933).

Rodina

Jan Dołęga-Zakrzewski se narodil 7. listopadu 1866 v lokalitě Białyszewo, Sierpc kraje, na pozemkovém panství jeho rodičů Szczepana (Štěpána) a Józefa rozené Smoleńské.^[1]Pocházel z velmi staré šlechtické rodiny. Dům Dołęga-Zakrzewski je linií středověkého klanu Dołęga (Dolenga), který sestoupil z rytíře, který přišel z Holandsko na Polsko ve XII století - Hugo van Arkel zvaný Butyr (asi 1096 - před 1166), komes, kastelán z Chełmno a velitel armády vévody z Mazovie a nejvyšší polský princ - Bolesław IV.^[2] Jeho rodina vládla nad mnoha pozemkovými statky na severu Mazovsko. Dědeček - Jan (1803–1869) - byl dědicem Sokołowa, Kosmaczewo a Petrykozy (přes 750 ha), otec - Szczepan (1825–1892) - Białyszewo, Szczepanki, Ważyno Kmiece, Piaski Białyszewskie a Mlice Kostery (asi 960 ha). Dědeček bydlel v zámku v Kosmaczewo, otec na panství v Białyszewo.^[3] Szczepan Dołęga-Zakrzewski se zúčastnil Lednové povstání 1863. Matka řídila sociální a vzdělávací aktivity v kraji Sierpc.

Vzdělávání

První vzdělání získal od lektorů zaměstnaných u soudu v Białyszewo. Poté zahájil vzdělávání na klasickém gymnáziu v Płock, kterou absolvoval v roce 1884. Jako student této školy a také člen tajného Mládežnického kruhu historie a milovníků domorodé literatury organizoval samovzdelávací kruhy v obci Białyszewo. V roce 1885 zahájil studium na Institutu zeměměřičství v Pskov (Rusko ). Promoval v roce 1889 a získal diplom zeměměřiče. Na konci studia nastoupil do Sdružení polské mládeže „Zet“, organizace, která připravuje aktivisty pro Národní liga.^[4]

Sociální a politická aktivita

Po návratu do Polsko, nejprve pracoval jako zeměměřič v Ciechanów, a v dubnu 1892 nastoupil na pozici okresního geodeta v roce Ostrów Mazowiecka. Zároveň jako zapřísáhlý geodet otevřel svůj vlastní geodetické kancelář. Od okamžiku svého příchodu do Ostrowa byl aktivním společenským aktivistou. Patřil mimo jiné do kruhu polské školské společnosti, dobrovolného hasičského sboru, charitativní společnosti a divadelního kruhu. Jan Dołęga-Zakrzewski byl specialistou na sloučení polského venkova. Napsal o tom několik článků a knih, mimo jiné knihu „O sloučení venkovské půdy nebo o zrušení vzorů šachovnice“ (Varšava 1913). Jeho články byly publikovány mimo jiné v časopisech „Gazeta Ostrowska“ a ve varšavských časopisech: „Gazeta Rolnicza“, „Ognisko“ a „Gazeta Warszawska“. Hrál důležitou roli ve vývoji rolnického hnutí za sloučení půdy, které se zrodilo v Mazovsku.^[5]

Kromě veřejné činnosti řídil také tajnou národní práci. Kolem roku 1905 vstoupil do národní ligy. Po dlouhou dobu byl stálým zástupcem Dr. Jan Harusewicz, komisař Ligy pro Łomża kraj. Zúčastnil se Revoluce v Polském království (1905–07) V polovině roku 1913 začal pracovat jako hlavní odhadce-instruktor pro sloučení polského venkova v Ústřední zemědělské společnosti v Varšava. Oblastí jeho činnosti se pak stalo celé Polské království. Po vypuknutí první světová válka, se stal aktivistem Ústředního občanského výboru. Evakuován se svou rodinou do Ruska, měl za úkol zřídit výbor v roce Rahachow, Mogilev Provincie. Jako vedoucí pobočky (všeobecně známý jako prezident) významně přispěl k organizaci pomoci a péče o tisíce rodin polských uprchlíků. V této aréně spolupracoval Władysław Grabski, Jan Harusewicz, Stanisław Wojciechowski, Jan Załuska a Prince Seweryn Franciszek Światopełk-Czetwertyński.^[6]

V červnu 1918 se s rodinou vrátil do Ostrów Mazowiecka. V říjnu 1918 byl jmenován podkomisářem a v prosinci pozemkovým komisařem pro okres Ostrów. Aktivně se podílel na odzbrojení německých vojáků rozmístěných ve městě (11. listopadu 1918). Vojenskou akci vedl kapitán (později generál a historik) Marian Kukiel a civilní obyvatelstvo Jan Dołęga-Zakrzewski a Dr. Wacław Szaykowski. V letech 1920–1921 se podílel na plebiscitové aktivitě Polska za účelem získání území Horní Slezsko. Během předsednictví v Stanisław Wojciechowski, odmítl návrh stát se ministrem zemědělství. Jeho zdraví se výrazně zhoršilo.

V roce 1930 se stal posledním zvoleným starostou města Ostrów Mazowiecka. Tento úřad zastával do roku 1933. Jeho funkční období připadlo na katastrofické období městské ekonomiky. Město bylo velmi zadlužené. Jan Dołęga-Zakrzewski se pokusil zachránit Ostrów tím, že nevybral mzdu, která mu náležela za úřední činnosti. Dal městu téměř 20 000 zlotých. Prováděl také výzkum minulosti Ostrów Mazowiecka, jména a erbu města. Shromáždil spoustu materiálů, které nemohl před svou smrtí publikovat. Ti, kteří přežili druhá světová válka byli zahrnuti do knihy: Jan Zakrzewski „Shromážděný materiál pro monografii města Ostrów Mazowiecka“ (Městský úřad Ostrów Mazowiecka, Warszawa-Ostrów Mazowiecka 2004; sbírku připravil syn Adam Wiesław Dołęga-Zakrzewski; připravena k tisku a napsal předmluvu pravnuk Dr. Leszek Dołęga-Zakrzewski).

Zemřel 3. prosince 1936.

Jan Dołęga-Zakrzewski uzavřel manželství s Janinou Henrykou Humięckou, dcerou Jakuba, majitele panství Bielino, a Marie rozené Bojanowské. Měli tři syny, Marka, Adama a Leszka. Janina Henryka Zakrzewska rozená Humięcka byla sestřenice prof. Ignacy Mościcki, Prezident Polské republiky.^[7]

Zakrzewski napsal následující:

• Ó scalaniu gruntów czyli znoszeniu szachownic (Varšava, 1913)
• Zbiór materiałów do monografii miasta Ostrowi Mazowieckiej (Urząd Miasta Ostrów Mazowiecka, Warszawa-Ostrów Mazowiecka, 2004; sbírka děl vydaných posmrtně)
• Jan Harusewicz. Lekarz i polityk (Varšava, 1935, spoluautor)

Napsal řadu článků, které byly publikovány v novinách a časopisech jako např Gazeta Ostrowska, Gazeta Rolnicza, Ognisko, a Gazeta Warszawska.

Dědictví

v Ostrów Mazowiecka je po něm pojmenována ulice.

Zdroje

• M. Bartniczak, Jan Dołęga-Zakrzewski. 7. XI. 1866 - 3. XII. 1936, [v:] Zapiski Ciechanowskie, t. III (1977), str. 104–113;
• A. Cz. Dobroński, Dzieje Ostrowi Mazowieckiej do 1914 roku, Ostrów Mazowiecka 2007;
• Aleksander Gieysztor, Trzy stulecia najdawniejszego Mazowsza (połowa X-połowa XIII w.), (v:) Dzieje Mazowsza do 1526 rokuWarszawa 1994;
• Warszawski Dziennik Narodowy, czwartek, 10 grudnia 1936 r. - Nr 339-B-Rok II, s. 5;
• A. Kołodziejczyk, Odzyskanie niepodległości w 1918 roku - przebieg wydarzeń na Mazowszu, [v:] Warszawa i Mazowsze w walce o niepodległość kraju w latach 1794–1920, LSW, Warszawa 2001;
• S. Kozicki, Historia Ligi Narodowej (okres 1887–1907), Myśl Polska, Londyn 1964;
• Z. Lasocki, Dołęga czy do Łęga? O powstaniu nazwy rodu i herbu Dołęga i rozsiedleniu Dołęgów w okolicach Łęga, oraz legenda o rycerzu Dołędze, Cieszyn 1932;
• E. Lewandowski, Ciechanowski słownik biograficzny, Ciechanów 2008, s. 82–83;
• Ostrów Mazowiecka. Z dziejów miasta i powiatu, vyd. S. Russocki, KiW, Warszawa 1975;
• J. Powierski, Hugo Butyr. Fragment stosunków polsko-niderlandzkich w XII wieku, (v:) Zapiski Historyczne, t. 37, Toruň 1972, zeszyt 2, s. 9–41;
• E. Zielińska, Wpisani w historię. Słownik biograficzny województwa ostrołęckiego„TPO, Ostrołęka 1990;
• Zorza, czwartek, 18 lutego 1937 r. - č. 14, s. 8;
• Leszek S. Zakrzewski, Dům Dołęga-Zakrzewski. Stručné shrnutí, Varšava 2014.

Reference