Jan Broekman - Jan Broekman

Jan Maurits Broekman

Jan Maurits Broekman (narozen 1931 v Voorburg ) je holandský filozof, právní vědec, a sociální vědec. Působil tři desetiletí v Katholieke Universiteit Lovaň a nadále pobývá v Belgie. V roce 1971 vydal práci o strukturalismus a v roce 1979 zákon a antropologie, tvrdí, že základy práva jsou zakryty konkrétním obrazem osoby.^{[Citace je zapotřebí ]}

Život a dílo

Broekman, narozen 16. února 1931, v Voorburg Nizozemsko žije od roku 1968 v Belgii. Vystudoval sociologii a právo na Rijksuniversiteit Leiden a filozofie a Psychiatrie na Georg-August-Universität v Göttingen, Německo. Jeho povýšení na PhD bylo v roce 1961, kdy obhájil práci „Faktisches und Transzendentales Ego bei Edmund Husserl "Napsal pod vedením Hermanna Weina. Tato kniha byla vydána v roce 1963 Martinem Nijhoffem v Haagu v seriálu" Phaenomenologica ", svazek 12 a nazvaném" Phänomenologie und Egologie ".

Od roku 1961 do roku 1966 byl Broekman zástupcem ředitele Haagse Sociale Academie, kde vyučoval filozofii a společenské vědy. Od roku 1966 do roku 1968 působil jako docent estetiky a současné filozofie na VŠE University of Amsterdam. V těchto letech také učil estetiku a filozofii na Akademii architektury v Amsterdamu a Rotterdamu, kde se účastnil diskusí se známými architekty o základech jejich profese. Od roku 1968 do svého odchodu do důchodu v roce 1996 působil jako obyčejný profesor současné filozofie na VŠE Filozofický institut, univerzita v Lovani a řádná profesorka filozofie a teorie práva na Právnické fakultě UK KU Lovaň v Belgii. V roce 1971 založil na Právnické fakultě „Instituut voor Grondslagenonderzoek van het Recht“ [Ústav pro výzkum základů práva]. V letech 1988 až 1994 byl děkanem a proděkanem na Právnické fakultě. Inspirován sérií „Kolleg Philosophie“ od Karla Albera Verlaga, Freiburg i. Br., Německo, Broekman publikoval v roce 1971 svůj „Strukturalismus. Moskau-Prag-Paris“, vydaný v roce 1974 v angličtině v „Synthese Library“, sv. 65 od Reidel Publishing Cie. Byl hostujícím profesorem na University of Cape Town v Jižní Africe v roce 1972, přednášel o marxismu a strukturalismu a představil svůj „Strukturalismus v sociologii: jeho teorie a aplikace“ „Sdružení pro sociologii v jižní Africe“ v Durbanu, SA. Od roku 1977 redigoval v německém Alber Verlag encyklopedickou sérii „Kolleg Rechtstheorie“, kterou vytvořil s Meinolfem Wewelem. V této sérii vydal v roce 1979 svůj „Recht und Anthropologie“ [Právo a antropologie], ve kterém byl představen obraz člověka jako hlavního konstitutivního činitele práva. Od této chvíle jsou uskutečnitelná nová rozhodnutí týkající se ústavy práva, právní teorie i právní praxe. Kniha byla základem pro výzkum v oblasti právní sémiotiky, který Broekman rozvinul ve druhém desetiletí 21. století.

Od roku 1975 do roku 1979 Broekman režíroval s Hans-Georg Gadamer, Ante Pažanin a Bernard Waldenfels projekt a kurzy „Phänomenologie und Marxismus“ v Interuniverzitním centru v Dubrovník (Chorvatsko). Z jeho konferencí vyplynuly čtyři svazky; vydali je Suhrkamp Verlag v němčině, dva svazky vyšly v japonštině (1982) a jeden v angličtině (1984) (viz §3).

Souběžně s jeho právním výzkumem byl Broekman profesorem filozofie medicíny a lékařské etiky v letech 1980 až 1995 na VŠE Vrije Universiteit Amsterdam, kde zahájil přednášky o filozofii medicíny, založil výzkumnou sekci „Lékařská filozofie“ a řídil řadu doktorských disertačních prací z medicíny a lékařské filozofie. V letech 1985 až 1995 byl prezidentem nizozemské „Stichting Psychiatrie en Filosofie“. Z těchto aktivit vyplynuly dvě nizozemské publikace.^[1][2] V roce 1996, u příležitosti jeho odchodu do důchodu, byla vydána jeho kniha „Intertwinements of Law and Medicine“. Zpráva informovala o jeho paralelních aktivitách mezi právem a medicínou a zdůraznila shodu právního a lékařského diskurzu v moderní společnosti.

V roce 1982 byl Broekman pozván, aby se stal zakládajícím členem „Asociación Argentina de Filosofía del Derecho“ v La Plata (Argentina). Od té doby pravidelně přednášel na mnoha univerzitách a právnických fakultách v Argentině, Chili a Kolumbii. V letech 1985 - 2006 publikoval v časopise eseje o právu a bioetice, o nemocech a občanství, o transsexualitě, euthanasii a souvisejících otázkách Jurisprudencia Argentina a další časopisy. Publikace z roku 1998 Bioetica con Rasgos Juridicos (viz § 3) se zaměřuje na úzké vazby mezi právem, medicínou a bioetikou a poskytuje vhled do příslušných latinskoamerických diskusí.

Od svého odchodu do důchodu v roce 1996 se Broekmanova vědecká práce odehrává téměř výhradně v anglickém jazyce. Stal se hostujícím profesorem práva na University of Illinois v Urbana – Champaign v letech 1998 až 2005 a v uvedeném období přednášel o filozofii práva, právu a bioetice i o právních institucích EU.^[3] V letech 1998/1999 napsal v Urbana-Champaign knihu o filozofii práva EU. V těchto letech také založil s Dr. M. H. Fooxem (New York) „IIS Institute“^[4] o pokroku v digitálních vzdělávacích programech a zveřejnil pět studií na toto téma. Jeho hlavní pozornost byla zaměřena na to, jak digitální programy mění koncept interaktivity, na to, jak virtuální hraje jinou roli ve světě elektronické komunikace a jak se bude rozvíjení lidského já dotýkat nových dimenzí.

V roce 2006 byl Broekman jmenován významným hostujícím profesorem práva na Pennsylvania State University, Dickinsonova škola práva.^[5] Přednášel na EULaw i na Principles of Civil Law a inicioval „Seminář Roberta Kevelsona o právu a sémiotice“, který režíroval do roku 2013. Vydal s Williamem A. Pencakem dvě speciální čísla „International Journal for the Semiotics of Law “věnovaný těmto seminářům a zkušenostem studentů s právní semiotikou.^[6][7] Jeho série dál Sémiotika práva v právním vzdělávání, vydané společností Springer v roce 2011, obsahuje v roce 2017 pět svazků.

Broekmanův zájem o téma „Právo a jazyk“ se prohloubil během zkoumání právní sémiotiky. Zdá se, že propojení mezi „signifiky“ v Nizozemsku, Velké Británii, Německu a Švýcarsku na počátku 20. století a „sémiotikou“ práva ve druhé polovině tohoto století v USA má větší význam pro filozofii spojenou s jazykem s právní teorií, než kdy bylo zaznamenáno. Svazek série „SpringerBriefs in Law“ dne Roberta Kevelson který také poskytuje novou, opravenou a vyplněnou Kevelsonovu bibliografii, bude vydána v roce 2018.

Festschrifts

Dva festschrifts byly zveřejněny u příležitosti Broekmanova odchodu do důchodu v roce 1996, jedno v angličtině a druhé v holandštině:

• Zákon, život a obrazy člověka. Způsoby myšlení v moderní právní teorii. Festschrift pro Jan M. Broekman, Frank Fleerackers, Evert van Leeuwen a Bert van Roermund (Eds), Duncker & Humblot, Berlín, 620 s. ISBN  3 428 08765 8.

• Pánské en Recht. Eseje tussen Rechtstheorie en Rechtspraktijk. Liber Amicorum Jan M. Broekman Frank Fleerackers (Ed), Peeters, Lovaň / Paříž, 504 s. ISBN  90 6831 896 9.

Bibliografie

Broekman publikoval více než 30 knih a 500 vědeckých článků a esejů o právu, právní teorie, filozofie medicíny a lékařská etika, současná filozofie, sémiotika, vzdělání, moderní kultura a politika v devíti jazycích. Mezi těmito knihami:

• Phänomenologie und Egologie. Faktisches und transzendentales Ego bei Edmund Husserl. Phaenomenologica sv. 12. M. Nijhoff, Den Haag 1963
• Strukturalismus: Moskau, Praha, Paříž. Kolleg Philosophie. Alber, Freiburg i. Br./München 1971. ISBN  3-495-47235-5 (Dutch 1972, Spanish 1974, Chinese 1980, expanded Chinese Ed. 2003); Anglické vydání: Strukturalismus. Moskva – Praha – Paříž, Synthese Library, Reidel, Dordrecht 1974, ISBN  90 277 0478 3
• Kolleg Rechtstheorie. (Vyd.) 10 Bände. Alber, Freiburg i. Br./München 1977–1983
• Phänomenologie und Marxismus. 4 sv. Vyd. s B. Waldenfelsem a A. Pazaninem: Suhrkamp, ​​Frankfurt a. M. 1977–1979 (japonsky, 2. sv. 1982); Angličtina Ed .:
• Fenomenologie a marxismusJ. Claude Evans (Tr.) Routledge & Kegal Paul, Londýn 1984, ISBN  0 7100 9854 5
• Recht und Anthropologie. Kolleg Rechtstheorie Bd I, 3. Alber, Freiburg i. Br./München 1979. ISBN  3-495-47405-6 (Holandština 1979, 3. vydání 1991, španělština 1993, francouzština 1993)
• Rechtsphilosophie aRechtstheorie Lemma je uvnitřHistorisches Wörterbuch der Philosophie, Ed. J. Ritter a K. Gründer, Schwabe Verlag, Basel Bd. VIII, 1992
• Recht, Rechtsfilosofie en Rechtstheorie. Kluwer 1993, ISBN  90 6321829 X (Španělsky 1997)
• Recht en Taal. Preadvies Koninklijke Notariële Broederschap, Deventer 1979, ISBN  90 268 1102 0
• Mens en Mensbeeld van ons Recht. Acco Leuven / Amersfoort 1979, ISBN  90 334 1310 8, 3. vyd. 1986
• Prolínání práva a medicíny. Leuven Law Series, sv. 7. Leuven UP 1996 ISBN  906186 7789
• Bioetica con Rasgos Juridicos. Redakční Dilex, S.L. Madrid 1998 ISBN  84 88910 088
• Filozofie práva Evropské unie. Pozice v právním prostoru a vytváření obrazu právního světa. Peeters Leuven / Paříž, 1999 ISBN  90 429 07282
• Recht uit Woorden. Een Cultuurfilosofisch Weefsel. Larcier Brussel, 2004, ISBN  2 80441442 6
• Virtuální v elektronickém vzdělávání. New York 2004, ISBN  1 4134 4939 5
• E-vzdělávání a web. New York 2006, ISBN  978 0 595 39139 4
• Závazná slova, rozvíjející se. New York 2008, ISBN  978-0-595-62286-3
• Perspektivy právní sémiotiky, Ed. s Anne Wagnerovou. Springer 2010, ISBN  978 90481 9342 4
• Sémiotika práva v právním vzdělávání, Ed. s Francisem J. Mootzem III, Springer 2011, ISBN  978 94007 1340 6
• Význam právníků, s Larrym Catá Backerem, Springerem 2013, ISBN  978 94007 5457 7
• Signs in Law - pramenná kniha, Ed. s. Larry Catà Backer, Springer 2015, ISBN  978 3 319 09836 4
• Význam, narativita a skutečnýSpringer 2016, ISBN  978 3319 28174 2
• Právní konverzace jako signifikant, s Frank Fleerackers, Elgar Studies in Legal Theory, Edward Elgar, Velká Británie, 2017. ISBN  978 1 78811 019 8

Reference