Jan Beneš (spisovatel) - Jan Beneš (writer)
Jan Beneš | |
|---|---|
| narozený | 21. března 1936 Praha, Česká republika |
| Zemřel | 1. června 2007 (ve věku 71) Obořistě, Česká republika |
| obsazení | Spisovatel, překladatel, publicista a scenárista |
Jan Beneš (26. března 1936 - 1. června 2007) byl a čeština spisovatel, překladatel, publicista a scenárista. Používal také pseudonymy Milan Štěpka, Bobisud Mihule, Mojmír Čada, Ing. Čada, JAB, JeBe, Světlana a další. Je autorem mnoha románů a několika historických knih. Byl politickým vězněm československého komunistického režimu a Zelený baret dobrovolník. V roce 1969 po sovětské okupaci Československo Beneš emigroval do Spojených států. Sloužil 20 let v Americké ministerstvo obrany. Vrátil se do Česká republika v roce 1992 po změně režimu.
Časný život
Benešův otec Bohumil se před svým narozením účastnil osvobození Československa jako člen Ruské legie v době první světová válka.[1] Bohumil Beneš poté pracoval na obraně nového národa, ale v roce 1938 Československo předalo Sudety území do nacistický Německo bez boje. Bohumil poté obrátil své úsilí k boji proti nacistické okupaci. Dne 11. září 1943 byl sedmiletý Janův dědeček z matčiny strany, Wenzel Kraft, nacisty popraven. Na konci války komunistický puč v Rusku v únoru 1948 vedl k tomu, že se Československo stalo jedním z komunistů Východní blok národy. Jan Beneš absolvoval Spojenou střední školu v roce 1951 poté, co byla kvůli Nejedlému komunistické školní reformě zrušena všechna střední gymnázia. V roce 1955 Jan Beneš ukončil studium na Akademii krásných umění. Dva z jeho školních projektů byly později umístěny do československé expozice v EXPO 1958 v Bruselu a odměněn. Ale nesměl tam jít a získat cenu.
Kariéra
V roce 1956 byl Jan Beneš přijat do parašutismus jednotky a sloužil na povinné vojenské službě. Na konci této služby, v roce 1958, byl zatčen a odsouzen na 25 měsíců za porušení bojové morálky vojáků, zásah do politické výchovy vojsk, nedovolené ozbrojování,[1] a krást vojenské prádlo. Tento trest vykonával většinou v uran těžit Bytiz v Příbram kraj. Tato zkušenost byla skutečným otvírákem pro mladého syna kariérního důstojníka. Jan Beneš napsal knihu o tomto komunistickém koncentračním táboře v roce 1963. Ideologický odbor ÚV KSČ (ÚV KSČ) Komunistická strana Československa ) zakázal jeho zveřejnění v roce 1964. Nakonec byl ve Spojených státech publikován společností Orion Press N.Y. v roce 1969.
V šedesátých letech, kdy pracoval jako jevištní technik v pražském loutkovém divadle, se mu podařilo vydávat romány Do vrabců jako když střelí a Situace (situace). Jan Beneš začal psát pro exilový časopis Svědectví (Svědectví). Kniha románů Disproporce (disproporce) vyšlo v roce 1965, ale kvůli jeho nadcházejícímu zatčení bylo zakázáno. Jeho rodina byla vyloučena z důstojnického domu kvůli akci B – Buržoazie. Rodina žila v dřepu Praha, v blízkosti řeky Vltava.
V roce 1966 se Jan Beneš oženil se Šárkou Šefrankovou. Po shromáždění více než 300 podpisů pod petici proti uvěznění ruských spisovatelů Sinyavski a Daniel byl ve vazbě 11 měsíců. Byl zatčen deset dní po svatbě za zločin velezrady - rozvrat socialistického sociálního a státního systému a pokus o podvod. Podle H. Schwarze 200 dní v Praze, neslavný soud Tigrid –Beneš – Zámečník a zapojení hlavy státu a komunistické strany ve skutečnosti zahájily akce Pražského jara. Právník Amnesty International, Dr. Sieghart, byl během Benešova soudu vyloučen z Československa. Těhotná Sarka byla brutálně vyslýchána StB. Tlak na rodinu byl obrovský. Beneš byl odsouzen na 5 let vězení,[1] ale byl propuštěn 22. března 1968 kvůli amnestii prezidenta Novotný, jako poslední politický vězeň v Československu.
V roce 1968, po Sovětská invaze Jan a Šárka Beneš emigrovali z Československa do Francie. Vrátili se v lednu 1969, během Palach týdne na podporu odporu veřejnosti proti sovětské invazi. V říjnu 1969, po masivní emigrační vlně, československá vláda nakonec zneplatnila všechny pasy a uzavřela hranice. Jan Beneš byl informován, že bude znovu zatčen. Můj otec za nic nespadl, Trojúhelník s Madonnou, a Poté, co jsi se mnou spal, budeš plakat byly v tuto chvíli publikovány.
Jan Beneš pracoval v různých oborech dělnický práce, například v údržbě jeřábů pro Danly Machine Corporation, než se stal výzkumným pracovníkem v International House v Harvardská Univerzita v roce 1972. Po začátku války ve Vietnamu se Jan Beneš pokusil připojit k ozbrojeným silám USA, ale byl odmítnut jako příliš starý na pravidelnou službu. V roce 1974 začal pracovat pro ministerstvo obrany, Ústav jazyků obrany, v Centru cizích jazyků v Liberci Montery, Kalifornie jako učitel Český jazyk, geografie a historie. Celý výcvik prošel s Zelené barety jako dobrovolník a účastnil se mnoha misí, většinou v zahraničí.
Po Sametová revoluce, Jan Beneš se vrátil do Československa. V roce 1992 bylo příliš pozdě na to, abychom ovlivnili sled událostí po sérii příliš sametových převzetí, protože předání moci již bylo provedeno. Jan Bene vydal své hlavní knihy jako např Zločin genocidy, Indolence, Americká Causerie, Označeno temnotou, Mrtvá je moje kmotra, a Čas voní Dreams. Za svůj život publikoval téměř 3000 článků v různých novinách. Jan Beneš se nikdy nevzdal své práce pro demokracii a svobodu.
Jeho neslavné zadržení v březnu 2001 a následný soud s důstojníkem BIS Vladimír Hučín, se stal bodem zlomu, kde byl testován český soudní systém.
Sir Martin Gilbert zmínil vliv Jana Beneše na události během Pražské jaro a formování československého disentu v jeho „Dějinách dvacátého století“.
