Jacob Johan Anckarström - Jacob Johan Anckarström

Jacob Johan Anckarström
Jacob Johan Anckarström.jpg
narozený(1762-05-11)11. května 1762
Zemřel27.dubna 1792(1792-04-27) (ve věku 29)
Stockholm, Švédsko
obsazeníVojenský kapitán
Trestní stavPopraven
OdsouzeníVražda
Trestní trestSmrt

Jacob Johan Anckarström (11. května 1762 - 27. dubna 1792) byl a švédský vojenský důstojník, který zavražděn Gustav III, král švédský. Byl odsouzen a popraven za královražda.

Život

Byl synem Jacob Johan Anckarström starší a Hedvig Ulrika Drufva. V roce 1783 se oženil s Gustavianou Elisabet Löwen (1764-1844) a měl dvě dcery a dva syny: Gustafvu Eleonoru Löwenströmovou (1785-1860), Carolinu Lovisu, Johana Jacoba a Carla Davida.

Anckarström sloužil jako stránka u soudu a poté jako kapitán v Kingu Gustav III pluk[1] mezi 1778 a 1783. Během cest do Gotland, byl obviněn z pomlouvání krále a uprchl do Stockholm kde strávil zimu; následně byl zatčen, přiveden zpět a souzen v Gotlandu. Ačkoli byl kvůli nedostatku důkazů osvobozen, později ve svém přiznání tvrdil, že tento incident vyvolal jeho nenávist vůči králi, poháněnou současníkem revoluční hnutí v Evropa.

Kresba Anckarströmu, který byl zbičován
Ankarström.jpg

Švédští šlechtici se tentokrát postavili proti králi, který z nich pomocí dalších státních řádů vyrval svou moc a nyní vládl despoticky.[1] Tato nechuť byla zvýšena státní převrat z roku 1789 a královou známou touhou zasahovat ve prospěch Ludvík XVIII v Francie.[1] Anckarström, muž silných vášní a násilné nálady, se rozhodl o atentátu na Gustava a sdělil svůj záměr dalším neloajálním šlechticům, včetně Počítá Horn a Žebroví.[1]

Počáteční pokusy zmocnit se krále byly neúspěchy.[1]

Vražda

Dne 16. března 1792 se Gustav III vrátil do Stockholmu poté, co strávil den v Palác Haga mimo město, obědvat a navštívit maškarní ples na Královská opera. Během večeře dostal král anonymní dopis (napsaný plukovníkem Pobřežní hlídka, Carl Pontus Lilliehorn), který obsahoval ohrožení jeho života, ale protože král v minulosti obdržel řadu výhružných dopisů, rozhodl se varování ignorovat.[1]

Po večeři král s baronem Hansem Henrikem von Essenem na pravé paži jednou prošel kolem divadla a poté do haly, kde se setkali s kapitánem Carlem Fredrikem Polletem. Král, von Essen a Pollet pokračovali chodbou směrem ke scéně, kde dlaždice vyplňovalo několik tanečníků a maskovaných mužů. Kvůli davu Pollet ustoupil za krále, který se poté otočil dozadu, aby si promluvil s Polletem.

Anckarström stál u vchodu do chodby a protáhl se za krále, vytáhl z levé vnitřní kapsy pistoli a stiskl spoušť. Vzhledem k tomu, že se král otočil dozadu, výstřel šel dovnitř v úhlu vlevo od třetích bederních obratlů směrem k oblasti levého kyčle. Výstřel sestával ze dvou kulek, cvočků na nábytek a kousků ořezových olovin; Anckarström později přiznal, že kompozice střely měla být co nejvíce smrtelná.[2]

Král sebou trhnul a řekl „ai“, aniž by spadl. Anckarström pak ztratil odvahu; myslel si, že král padne přímo. Zmateně Anckarström upustil pistoli a nůž na podlahu, udělal pár kroků a zakřičel oheň. Rychle šel ke vchodu, ale strážný už dveře zavřel. Sklesle skryl svou druhou pistoli a smíchal se s davem. Jeho záměrem bylo zastřelit se druhou pistolí. Svědci soudu řekli, že Anckarström byl rozrušený, a zeptali se, zda je král těžce zraněn. Všichni hosté na maškarádě byli před odchodem z domu nuceni uvést svá jména.[3]

V 19. století byla historie atentátu zkrášlena, ozdoby, které se dodnes berou jako fakta.[4][5][6] Nejvýznamnější je příběh o tom, jak jeden ze spiklenců (často Claes Fredrik Horn) klepne na krále po rameni a řekne „bonsoir, beau masque“ (Dobrý večer, krásná maska), aby poukázal na Anckarströmův cíl. Druhou ozdobou by bylo, že král byl v určitém okamžiku zastřelen v protitance „Plaisir de Grönsöö“. Dirigent, takže legenda pokračuje, označil zvuk výstřelu do svých poznámek a hudba se zastavila. Soudní záznamy ale ukazují, že výstřel si všimlo jen málo lidí a hudba ještě nějakou dobu pokračovala.[7]

Druhý den ráno byly Anckarströmovy pistole, legendy stranou, přineseny několika zbrojířům a ten, kdo je pro Anckarström opravil, je poznal a označil za svého majitele. Anckarström byl zatčen téhož rána a okamžitě se k vraždě přiznal, i když popřel spiknutí, dokud nebyl informován, že Horn a Ribbing byli zatčeni a přiznáni v plném rozsahu.[8]

Anckarström byl uvězněn ve vězení nedaleko od královský palác ve Stockholmu. Dnes je bývalým vězením podzemní restaurace pojmenovaná podle místokrále Sten Sture.

Kupodivu byla vražda králi předpovězena o čtyři roky dříve, když anonymně navštívil slavného střední z Gustavova doba, Ulrica Arfvidsson.[9] Často ji zaměstnával jeho bratr, vévoda Charles, a prý měla po celém městě velkou síť informátorů; nikdy nebyla podezřelá z účasti, ale byla vyslýchána ohledně vraždy. V roce 1791 Charlotta Roos také předpovídal neštěstí králi Gustávovi III., o kterém se údajně zmiňoval na smrtelné posteli po atentátu.[10]

Provedení

Gustav III zemřel na následky zranění 29. března a 16. dubna byl odsouzen Anckarström. Byl zbaven svých majetků a šlechtických privilegií. Byl odsouzen k tomu, aby byl na tři dny uvržen do žehličky a veřejně zbičovaný, jeho pravá ruka má být odříznuta, jeho hlava odstraněna a jeho mrtvola na čtvrtky.[1] Poprava proběhla 27. dubna 1792. S největší odvahou vydržel svá utrpení a zdálo se, že se raduje ze zbavení své země tyrana. Jeho hlavní spolupachatelé Ribbing a Horn byli zbaveni titulů a majetků a vyloučeni ze země.[11]

Následky

Ve stejném roce Anckarström rodina změnila své příjmení na Löwenström a daroval prostředky pro nemocnici jako dar uklidnění. To vedlo k nemocnici Löwenström, nebo Löwenströmska lasarettet v Upplands Väsby severně od Stockholmu. Mezi žijící potomky Anckarströmu patří Ulf Adelsohn a sólo námořník Sven Yrvind.

Opery

Anckarström je postava v Daniel Auber je opera Gustave III a Giuseppe Verdi je Un Ballo v Maschera (Maskovaný míč). V operách se jeho motivace změnila na žárlivost nad jeho manželkou Amelií, s níž je Gustav zobrazen jako zamilovaný. Ve skutečnosti je vylíčen jako Gustavův blízký přítel, než změní věrnost. Gustav ho prominul svým posledním dechem. V cenzurované verzi Verdiho libreta z doby koloniální Boston, jmenuje se Renato (Rene).[12][13]

Reference

Citace

  1. ^ A b C d E F G EB (1878).
  2. ^ High Court protocols, 1792
  3. ^ High Court protocols, 1792
  4. ^ Anon., 1844
  5. ^ Elkan, 1910
  6. ^ Lindqvist, 2000
  7. ^ Svärdström, 1967
  8. ^ High Court protocols, 1792
  9. ^ Forsstrand, Carl (1913). Spåkvinnor och trollkarlar: minnen och anteckningar från Gustaf III: s Stockholm [Věštkyně a kouzelníci. Paměť a poznámky ze Stockholmu Gustava III] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Geber.
  10. ^ Forsstrand, Carl (1913). Spåkvinnor och trollkarlar: minnen och anteckningar från Gustaf III: s Stockholm [Věštkyně a kouzelníci. Paměť a poznámky ze Stockholmu Gustava III] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Geber. str. 35–36.
  11. ^ Hig Court protocols, 1792
  12. ^ Fisher, Burton D. (2004). Maskovaný míč: (un Ballo in Maschera). Cesty opery. str. 23. ISBN  0-9761035-3-2.
  13. ^ Gerhard, Anselm (2000). Urbanizace opery: Hudební divadlo v Paříži v devatenáctém století. Mary Whittall. University of Chicago Press. str. 409. ISBN  0-226-28858-7.

Bibliografie

  • Anon. (1844). Historia om Konung Gustaf III: s mord på maskeraden in Stockholm, natten emellan den 16 och 17 mars 1792. Stockholm: P. G. Berg.
  • Elkan, Sophie (1910). Anckarström, en historia från idyllens ocholutionernas tidevarv. Stockholm: Bonnier.
  • Lindqvist, Herman (2000). Historien om Sverige; Gustav dagar. Stockholm: Norstedt.
  • Svärdström, Svante (1967). Natten do dne 17. března 1792. Stockholm: Livrustkammaren.
  • Švédský nejvyšší soud (1792). Protocoller hållne uti kongl. Maj: ts högste domstol eller justitie-revision med dertil hörande handlingar, rörande det å högstsalig hans May: t Konung Gustaf den III: dje, glorwyrdigst I åminnelse, föröfwade mord. Stockholm: Anders Zetterberg.
  • „Johan Jacob Ankarström“, 'Encyklopedie Britannica, 9. vydání, sv. II, New York: Charles Scribner's Sons, 1878, str. 59.