Józef Andrzej Gierowski - Józef Andrzej Gierowski

Józef Andrzej Gierowski (1922-2006) byl polský historik, profesor a rektor z Jagellonská univerzita.

Kariéra

Józef Andrzej Gierowski

Voják Armia Krajowa v době druhá světová válka.[1] Člen Polská akademie věd, ředitel jeho Historického ústavu (1953-1968) a jeho historického oddělení Slezsko (1977-1981). Rektor Jagellonské univerzity v letech 1981 až 1987. Člen Polská akademie učení, od roku 1990 ředitel divize filozoficko-historických věd. Zástupce v Sejm z Polská lidová republika 1985-1989.

Během války byl Gierowski studentem tajné třídy Jagellonské univerzity v Krakov. Studoval pod vedením mentora Władysław Konopczyński a promoval v roce 1946.[1] V roce 1947 mu byl udělen doktorát Univerzita ve Vratislavi a zaujal tam místo na fakultě, původně pracoval pod vedením Władysław Czapliński. Ve Vratislavi Gierowski prokázal svou schopnost kombinovat vědeckou a didaktickou práci s redaktorskými, popularizujícími a stále více administrativními povinnostmi.[1]

V roce 1965 se Gierowski přestěhoval na Jagellonskou univerzitu a řádným profesorem se stal v roce 1970. Ředitel Historického institutu univerzity v letech 1967-1972.[1] Aktivní v Solidarita.[2] V roce 1981 byl Józef Gierowski zvolen rektorem (výkonným ředitelem univerzity) v prvních volbách fakulty od roku 1968.[2] Během stanné právo v Polsku Gierowski zasáhl u úřadů a dokázal získat rychlé propuštění internovaných studentů a zaměstnanců univerzity. V roce 1983 byl pověřen prezentací univerzity čestný doktorát na Papež Jan Pavel II.[2] V roce 1983 Gierowski obdržel čestný doktorát z Fakulty humanitních studií v Univerzita v Uppsale, Švédsko.[3]V roce 1984 zahájil rektor Gierowski projekt výstavby nového kampusu univerzity. Podnik, v té době považovaný za nereálný, byl sledován a dokončen Gierowského nástupci.

V roce 1986 založil Gierowski první mezirezortní program v historie a kultura Židů v Polsku, která se stala katedrou univerzity v Židovská studia.[1] V letech 1991–1995 byl Gierowski členem rady polsko-židovských vztahů, která poskytovala poradenství polskému prezidentovi.

Zájmy a publikace

Józef Gierowski byl autorem více než 380 publikací. Jeho zájmy souvisely s moderní éra dějiny Polska a Evropa, dějiny Židů v Polsku, dějiny Slezska a dějiny Polska katolík a další církve.[2] Práce a aktivity profesora Gierowského zdůrazňovaly multietnické, multikulturní a multidenominační aspekty polské historie moderní éry ve snaze vytvořit rozsáhlou syntézu příslušných historických procesů.[2] Udržel celoživotní aktivní angažovanost na slezské historické scéně a pěstoval své vratislavské vztahy.[2] Publikace Gierowského zahrnují:[1]

  • Między saskim absolutyzmem, a złotą wolnością (Mezi saským absolutismem a zlatou svobodou), 1953
  • Dzieje Wrocławia (Historie Breslau, část 1619-1740), Historia Śląska (History of Silesia, sv. 1, část 3)[2]
  • W cieniu Ligi Północnej (Ve stínu severní ligy), 1971
  • Historia Polski (Dějiny Polska), sv. 2, 1505-1764 a sv. 3, 1764-1864 čtyřsvazkové historie, 1978
  • Historia Włoch (Dějiny Itálie), 1981[2]
  • Polsko-litevské společenství. Od anarchie po dobře organizovaný stát (Academia Scientiarum et Litterarum Polona; Dissertationes Facultatis Historico-Philosophicae, Bd. 82), Krakov 1996
  • Rzeczpospolita w dobie złotej wolności (1648–1763) (Commonwealth in the Era of Golden Liberty (1648-1763)), sv. 5 z 10 svazků Wielka historia Polski (Velká historie Polska), 2001

Reference

  1. ^ A b C d E F Krystyn Matwijowski - Wspomnienie (vzpomínka). Gazeta.pl internetový portál wroclaw.gazeta.pl, 23. 2. 2006.
  2. ^ A b C d E F G h Krystyn Matwijowski - Przyjaciel Wrocławia (přítel Wroclawi). Nowe Życie, nowezycie.archidiecezja.wroc.pl, 8.7.2006
  3. ^ http://www.uu.se/en/about-uu/traditions/prizes/honorary-doctorates/