Ivo Ringe - Ivo Ringe

Ivo Ringe
Foto des Künstlers Ivo Ringe.jpg
Obrázek umělce Iva Ringe
narozený (1951-07-05) 5. července 1951 (věk 69)
Bonn, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
NárodnostNěmec
Známý jakoAbstraktní malba
HnutíKonkrétní umění
Manžel (y)Heather Sheehan

Ivo Ringe (narozen 5. července 1951) je a Němec umělec, který je klasifikován jako a Konkrétní umění malíř. Je také a docent a a kurátor mezinárodních skupinových výstav.

Život a dílo

V roce 1972 Ringe začal studovat sochařství na Kunstakademie Düsseldorf podle pokynů profesora Joseph Beuys. Jako Imi Knoebel a Blinky Palermo, Ringe patří k Minimalismus (výtvarné umění) # Minimální umění pohyb mezi Beuysovými studenty.

V roce 1974 přesunul těžiště této studie a stal se profesorem Rolf Sackenheim věnuje se studiu grafika. V roce 1977 získal Ivo Ringe Rolf Sackenheim titul „Master scholar“ („Meisterschüler“). Již během studií Ringe prozkoumal mozaikování a Islámské geometrické vzory, projevující díla sítotisk, leptání a keramické dlaždice.[1]

  • „Evolve“, Lept na ručním papíru, 1977

  • „Sechseck“ („Hexagon“), glazovaná keramika, 1976

  • "Sechseck III" ("Hexagon III"), Aquatint -Leptání
    na ručním papíru, 1976

Požár v jeho ateliéru z roku 1992 zničil mnoho umělcových děl.[2]

Od roku 2008 je Ringe lektorem v oborech technika kreslení a ilustrace na Akademii designu „Ecosign“, kterou založila Karin-Simone Fuhs.[3] Od roku 2011 je docentem a od roku 2014 uměleckým vedoucím ateliéru výtvarných umění („Atelier für Bildende Kunst“) na Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn.[4] Ringe žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem v Německu. V roce 2015 měl Ringe na výstavě rozsáhlou výstavu svých děl Kunsthaus Rehau v německém Rehau to inspirovalo Eugen Gomringer napsat sonet o jeho práci.[5] Ringe žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem v Německu. Je členem Deutscher Künstlerbund.[6] Ringe je ženatý s americko-americkým sochařem Heather Sheehan.

Práce

Moje práce jsou experimenty a výzkumy v polní paměti konkrétního umění. (V němčině: „Meine Arbeiten sind Forschungen und Untersuchungen im Gedächtnisfeld der Konkreten Kunst.“)

— Ivo Ringe, [7]

Nejprve Ivo Ringe nastaví barvu pozadí obrazu, která se často jeví jako jednobarevný, ale ve skutečnosti se skládá z mnoha různých barevných nuancí, které se navzájem překrývají: „Není neobvyklé, že údajně černý povrch vychází z pokládání mnoha odstínů tmavě modré a fialové. V případě bílé barvy až šest různých vrstev bílé vrstvy položených na sobě. “ (V němčině: „So entsteht nicht selten eine vermeintlich schwarze Fläche aus dem Nebeneinander vieler Dunkelblau- und Violett-Töne. In einem Weiß sind häufig bis zu sechs verschiedene weiße Flächen übereinandergesetzt.“)[8] Tyto barvy jsou výsledkem Ringeho směsi práškových pigmentů.[9] Poté nastaví orientační body na plátně, které spojuje tahy štětcem a vytváří síťovou strukturu. Poloha těchto bodů je založena na klasických proporcích krásy, jak byly formulovány ve starověku.

  • "St. Yves", 2016, 30 x 24 cm, olej na plátně

  • "Stín pole", 2015, 180 x 320 cm, pigmenty, akryl na plátně

  • "" Big Energy ", 2007, 560 x 340 cm, obrázek instalace na Artothek Köln, Pigmenty, Akryl na plátně

Ringe používá Zlatý řez, ale také pracuje s proporcemi z ideálů krásy jiných kultur, jako jsou ty ze starověkých sanskrtských textů.[10] Tyto síťovité útvary někdy přesahují hranice malby a zdají se být bez začátku nebo konce. Struktury připomínají struktury vznikající při tvorbě krystaly a další struktury v přírodě. Jeho díla se - jako v přírodě - projevují z předběžných základů a jevů, které se vyskytují při malířském aktu: „Jeho přístup [...] vědomě čerpá rovnocennost mezi formálním vývojem malby a růstem listu nebo krystalu; v každém je složitosti dosaženo interakcí přednastavených a náhodných prvků. “[10]

Kurátorství

V roce 2014 kurátor Ivo Ringe spolu s Violou Weigel uspořádal skupinovou výstavu „Strukturen / Structures: British and German Painting in Dialogue“, která byla postupně uvedena na Kunsthalle Wilhelmshaven (10. května 2014 - 24. srpna 2014) a na Newlyn Art Gallery & The Exchange (11. října 2014 až 3. ledna 2015). Osm britských a německých umělců, jejichž abstraktní díla se vyznačují strukturami, předvedla svá díla.[11] Umělci na výstavě byli vybráni Ringem, který rovněž zvážil koncept výstavy. I v roce 2014 (18. listopadu až 13. prosince 2014) kurátoroval Ivo Ringe společně s Joe Barnesem a Po Kimem skupinovou výstavu Malování černé pro Galerii Sylvie Waldové a Po Kim-Art v New Yorku s více než 30 umělci z různých zemí.[12]

Skupinová výstava s názvem Restrukturalizováno se konalo v Newlyn Art Gallery & The Exchange od 18. července do 8. října 2016, přičemž umělci z první výstavy v roce 2014 a nováčci vystavovali své práce. Umělce vybral Ivo Ringe. Od 18. července do 6. srpna mnoho umělců pracovalo na místě v rezidenčním programu. Návštěvníci je mohli navštívit ve studiu a živě sledovat, jak byla díla vytvořena. Souběžně s tím probíhaly přednášky a semináře umělců. [13] Blair Todd, kurátor muzea, ve video rozhovoru zmínil, že to bylo hlavně díky „energii a vášni“ Iva Ringeho, že Rezidentní umělec odehrál se.[14] Režisér James Green ve stejném videu vysvětluje, že muzeum nemá zájem pouze o vystavení současných pozic v abstraktním umění, ale především o vytvoření „kreativního experimentálního prostoru“, ve kterém se umělci mohou navzájem inspirovat.[14] Od 10. do 24. února 2018 bude další rezidentní umělec na téma Struktury proběhlo v Penzance, umělce opět vybral Ivo Ringe.

Jako výsledek výstavy Malování černé v New Yorku v roce 2014 byl Ivo Ringe pozván sběratelem umění Carl-Jürgenem Schrothem v Soestu, aby uspořádal výstavu na toto téma v „Sammlung Schroth“ na Muzeum Wilhelm Morgner. 42 mezinárodních umělců z různých zemí předvedlo svá černá díla.[15]

V roce 2020 uspořádal Ivo Ringe společně s kurátorkou Juliane Rogge skupinovou výstavu Vícevrstvá vize 20/20, za „Sammlung Schroth“ na Muzeum Wilhelm Morgner v Soestu v Německu. Nedávná díla konkrétního umění od padesáti mezinárodních umělců byla vybrána, aby ukázala pokrok v této oblasti sto let po době Theo van Doesburg. Dnes „konkrétní umění nejen dobývá třetí rozměr, ale také se přizpůsobuje složitosti současnosti.“ (V němčině: „Die Konkrete Kunst erobert sich nicht nur die dritte Dimension, sondern passt sich damit auch einer komplexen Gegenwart an.“)[16]

Sbírky

  • Muzeum Katharinenhof,[17] Kranenburg, Německo. Titul: ELEKTRICKÉ KŘESLO, 2008 / Akryl na plátně, 78 x 64 cm
  • Artothek Köln,[18] Kolín nad Rýnem, Německo, dva obrazy
  • Sbírka umění,[17] Cooperative Bank Offenburg, Německo

Samostatné výstavy

  • 1993: Ivo Ringe - In den Bovenzaal„Galerie Nouvelles Images, Den Haag, Nizozemsko
  • 1994: Ivo Ringe - Der Heilige Narr,[19] Stadtmuseum Siegburg, Siegburg, Německo
  • 2006: Ivo Ringe - Nové obrazy, McBride Fine Art, Antwerpen, Belgie
  • 2007: Artothek Köln, Köln, Německo
  • 2009: Denn da ist keine Stelle, die Dich nicht sieht,[20] Neue Galerie Landshut, Landshut, Německo
  • 2009: Der Moment des Tuns,[21] Schaltwerk Kunst, Hamburk, Německo
  • 2010: Cosi parlo Zarathustra,[22] Antico Castello sul Mare, Rapallo, Itálie
  • 2011: Ivo Ringe: New Moment,[23] Schaltwerk Kunst, Hamburk, Německo
  • 2015: Wisse das Bild, Institut für Konstruktive Kunst und Konkrete Poesie (IKKP), Kunsthaus Rehau, Německo
  • 2016: Die Proportion der Dinge,[24] Galerie Nana Preussners, Hamburg, Německo
  • 2016: Morfická pole,[10] Galerie Hionas, New York
  • 2018: Ivo Ringe: Nebo vybuchl z jeho ohraničení a vyzařoval,[25] Tremenheere Sculpture Gardens, Penzance, Anglie
  • 2019: Ivo Ringe: Jednoduchý dárek,[26] Galerie Floss & Schultz, Kolín nad Rýnem, Německo

Skupinové výstavy

  • 2002: Konkrétní umění, Galerie Conny Dietzschold, Sydney, Austrálie
  • 2003: Die Achtsamkeit des Augenblicks - 5 Maler,[27] Neuer Kunstverein Aschaffenburg, Německo (mimo jiné s Jonem Groomem a Jerrym Zeniukem)
  • 2005: MomentálněGalerie Studio 18, New York, (u. s. Jon Groom a Jerry Zeniuk)
  • 2008: NYNÍ! Muzeum Katharinenhof, Kranenburg, Německo
  • 2009: Šest let McBride Fine Art, Antwerpen, Belgie, (USA s Monou Breede a Thomasem Grünfeldem)
  • 2011: Ornamentální,[28] Städtische Galerie Lippstadt, Německo
  • 2013: Síťovat,[29] McKenzie Fine Art, New York, (u. S. S Vija Celmins, Yayoi Kusama Mark Sheinkman, Mark Lombardi )
  • 2014: Strukturen / Structures - Britische und Deutsche Malerei im Dialog, Kunsthalle Wilhelmshaven, Německo (s Timem Allenem, Andrewem Bickem, Mark Francis Ian McKeever, Günther Förg, Michael Jäger a Miro Zahra)
  • 2014: Struktury / Strukturen - britská a německá malba v dialogu,[30]Galerie umění Newlyn, Anglie, (s Timem Allenem, Andrewem Bickem, Mark Francis Ian McKeever, Günther Förg, Michael Jäger a Miro Zahra)
  • 2014: Malování černé,[12] Galerie umění Sylvia Wald a Po Kim, New York (s et al. Alain Biltereyst, Matthew Deleget, Vincent Como, Robert C. Morgan, Heiner Thiel a Don Voisine )
  • 2016: Restrukturalizováno,[31] Newlyn Art Gallery, Anglie (s Timem Allenem, Stefanem Annerelem, Andrewem Bickem, Rupertem Ederem, Mark Francis, Luke Frost, Günther Förg, Michael Jäger Michelle Jaffé, Alf Löhr, Frank Norden, Terry Pope, Heather Sheehan, Shawn Stipling)
  • 2016: Vzor se odhaluje,[32] Claudia Weil Galerie, Friedberg, Německo
  • 2017: Malování černé,[33] Sammlung Schroth v muzeu Wilhelm Morgner, Soest, Německo
  • 2017: Základní tvar,[34] Galerie Floss und Schultz, Kolín nad Rýnem, Německo
  • 2018: Struktury Rezidence,[35] Newlyn Art Gallery, Penzance, Anglie
  • 2018: Důvody pro optimismus,[36] Tremenheere Sculpture Gardens, Penzance, Anglie
  • 2018: Köln Plus - Farbmalereipositionen,[37] Verein für aktuelle Kunst e.V. Oberhausen, Oberhausen, Německo
  • 2019: Tečky, body, kruhy,[38] Claudia Weil Galerie, Friedberg, Německo
  • 2020: Schönheit !? (Krása!?,[39] Galerie Gisela Clement, Bonn, Německo

Bibliografie

  • Honnef, Klaus, Ivo Ringe, Katalog zur Ausstellung Ivo Ringe der Galerie Apicella, 1991
  • Fischer (ed.), Gert (1994). Ivo Ringe: andělské znamení, tichí bojovníci. Rheinlandia-Verlag, Siegburg. ISBN  978-3925551659.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  • Claus, Elisabeth. "Ivo Ringe. Malerei." (v němčině). Artothek Köln. Citováno 19. ledna 2012.
  • Kisters, Jürgen (2008). "Leuchtende Objekte der Nacht. Zur Ausstellung Malerei des Augenblicks im Kunstkontor Köln ". Kölner Stadt-Anzeiger (v němčině) (11. února 2008). Archivovány od originál 7. října 2008. Citováno 19. ledna 2012.
  • „Katalog der Ausstellung Così parlò Zarathustra" (PDF). Archivovány od originál (PDF) 4. listopadu 2014. Citováno 19. ledna 2012.

Reference

  1. ^ "Ivo Ringe. Životopis". www.filserundgraef.de. Citováno 2020-10-20.
  2. ^ Fred Sellin: ‘‘ Von Malerwerkstatt Ivo Ringes blieb nur noch ein Trümmerhaufen. Beuys-Schüler: Atelier abgebrannt. 30 wertvolle Gemälde waren nicht mehr zu retten '', Kölner Express 22. ledna 1992
  3. ^ „Beuys Trilogie - Vorträge an der Ecosign“ [Beuys Trilogy - Lectures at the Ecosign]. Ecosign. 2008-03-03. Citováno 2020-07-02.
  4. ^ "Litterarium & Atelier. Kontakt". Uni Bonn. Citováno 2020-07-02.
  5. ^ „Rückblick: Vorhergehendes im Zusammenhang mit Folgendem: Eugen Gomringer - Ivo Ringe“ [Recenze: Předchozí v souvislosti s následujícími: Eugen Gomringer - Ivo Ringe]. Galerie Floss & Schultz. Citováno 2020-10-20.
  6. ^ „Ordentliche Mitglieder“ [Řádní členové]. www.kuenstlerbund.de. Citováno 2018-11-21.
  7. ^ „Wisse das Bild“ [Znát obrázek] (PDF, 2,19 MB). Galerie Floss & Schultz. 2016-01-05. Citováno 2020-10-20.
  8. ^ „Ivo Ringe: Künstlerporträt“ [Ivo Ringe: Portrét umělce]. Galerie Nanna Preußners. Citováno 2020-10-21.
  9. ^ Manuela Rieger (2016-10-15). „Struktur und Klarheit. Der Beuys – Schüler Ivo Ringe zeigt Werke in der Galerie Claudia Weil“ [Struktura a jasnost. Student Beuys Ivo Ringe předvádí díla v galerii Claudia Weil]. Augsburger Allgemeine. Citováno 2020-10-21.
  10. ^ A b C Thomas Micchelli (10. 9. 2016). „Boj o rovnováhu“. Citováno 2017-01-12.
  11. ^ "Struktury - Strukturen". Newlyn Art Gallery & The Exchange. Citováno 2020-07-02.
  12. ^ A b "Malování na černo". Nadace Sylvie Waldové a Po Kimové. 2014. Citováno 2020-07-02.
  13. ^ "Znovu strukturovaný". newlynartgallery.co.uk. Citováno 2020-07-08.
  14. ^ A b Frank Norden (2016-09-12). "re: strukturovaný. pohybující se dál". youtube.com. Citováno 2020-07-08.
  15. ^ „Ausstellung: Painting Black“ [Výstava: Painting Black]. Stiftung für konzeptionelle Kunst. Citováno 2020-07-07.
  16. ^ Jan Bykowski: „Erweiterte Konzentration: Gruppenausstellung im Raum Schroth Soest“, časopis „kunst: art“, Ausgabe 75, září - říjen 2020, strana 4
  17. ^ A b „Kruh. Ivo Ringe“. galerie kruh moderní. Citováno 2019-07-05.
  18. ^ „Artothek Köln. Ivo Ringe Malerei“. www.museenkoeln.de. Citováno 2019-07-05.
  19. ^ „Ivo Ringe: Der heilige Narr“. kunstaspekte.art. Citováno 2018-10-26.
  20. ^ „Ivo Ringe - Heather Sheehan“. Neue Galerie Landshut. Citováno 2018-10-26.
  21. ^ „Ivo Ringe: Der Moment des Tuns“. kusntaspekte.art. Citováno 2018-10-26.
  22. ^ „Cosi parlo Zarathustra“. kunstaspekte.art. Citováno 2018-10-26.
  23. ^ „Ivo Ringe - New Moment, Schaltwerk Kunst, Hamburg, Německo“. minusspace.com. 2011-09-23. Citováno 2018-10-26.
  24. ^ „Galerie Nanna Preußners“. www.galerien-in-hamburg.de. Citováno 2018-10-26.
  25. ^ „Ivo Ringe: Nebo vybuchl z jeho hranic a vyzařoval“. www.tremenheere.co.uk. Archivovány od originál dne 2018-10-26. Citováno 2018-10-26.
  26. ^ „Ivo Ringe: Simple Present“. artsy.net. Citováno 2020-07-07.
  27. ^ Angelika Jakat (05.09.2003). "Die Achtsamkeit des Augenblicks. Kamps Galerie und das Hotel Benen-Diken-Hof v Keitum zeigen zurzeit in einer gemeinsamen Ausstellung farbige, gegenstandslose Arbeiten von fünf renommierten Künstlern". Sylter Rundschau. Citováno 2015-11-13.
  28. ^ „Okrasné: Min Clara Kim, Hugo Boguslawski, Ivo Ringe“. kulturportal.de. Citováno 2018-10-26.
  29. ^ Thomas Micchelli (2013-07-13). „Točení webu: Když umění oslovuje nekonečno“. Citováno 2015-11-13.
  30. ^ "Struktury - Strukturen". Galerie umění Newlyn. Citováno 2018-10-26.
  31. ^ Newlyn Art Gallery and The Exchange (2016). „Restrukturalizováno“. Citováno 2016-10-08.
  32. ^ „Vzor se odhaluje“. www.galerie-claudiaweil.de. Citováno 2018-10-26.
  33. ^ "Ausstellung Painting Black". www.skk-soest.de. Citováno 2018-10-26.
  34. ^ „Základní tvar“ (PDF, 4 MB). www.galerieflossundschultz.de. 2017-07-18. Citováno 2018-10-26.
  35. ^ „Structures International“. Galerie umění Newlyn. Citováno 2018-10-26.
  36. ^ „Důvody pro optimismus“. Tremenheere Sculpture Gardens. Archivovány od originál dne 2018-10-26. Citováno 2018-10-26.
  37. ^ „Köln Plus - Farbmalereipositionen“. Verein für aktuelle Kunst e.V. Citováno 2018-10-26.
  38. ^ „Tečky, body, kruhy“. artfacts.net. Citováno 2020-01-09.
  39. ^ „Schönheit !?“ [Krása!?]. galerie-clement.de. Citováno 2020-07-07.

externí odkazy