Ivan Toplak - Ivan Toplak
![]() | Tento životopis živé osoby obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Únor 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
![]() | ||||||||||||||||
Osobní informace | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 21. září 1931 | |||||||||||||||
Místo narození | Bělehrad, Království Jugoslávie | |||||||||||||||
Hrací pozice | Striker | |||||||||||||||
Kariéra mládeže | ||||||||||||||||
1945–1950[1] | Branik Maribor | |||||||||||||||
Senior kariéra * | ||||||||||||||||
Let | tým | Aplikace | (Gls) | |||||||||||||
1951–1954 | Olimpija Lublaň | 25 | (14) | |||||||||||||
1954–1961 | Rudá hvězda Bělehrad | 92 | (48) | |||||||||||||
Celkový | 117 | (62) | ||||||||||||||
národní tým | ||||||||||||||||
1956 | Jugoslávie | 1 | (0) | |||||||||||||
Týmy se podařilo | ||||||||||||||||
1964–1966 | Rudá hvězda Bělehrad | |||||||||||||||
1967–1968 | Kalifornské nůžky | |||||||||||||||
1969–1971 | Stanfordská Univerzita | |||||||||||||||
1974–1975 | San Jose Earthquakes | |||||||||||||||
1976–1977 | Jugoslávie | |||||||||||||||
1978–1980 | Jugoslávie U20 | |||||||||||||||
1978–1980 | Jugoslávie U21 | |||||||||||||||
1984 | Jugoslávie U23 | |||||||||||||||
1986 | Jugoslávie (spolumajitel) | |||||||||||||||
1991–1993 | Indonésie | |||||||||||||||
Vyznamenání
| ||||||||||||||||
* Vystoupení a cíle seniorských klubů se počítají pouze pro domácí ligu |
Ivan Toplak (Srbská cyrilice: Иван Toплaк; narozen 21. září 1931 v Bělehrad ) je Jugoslávská bývalý fotbalista a manažer.
Toplak hrál za NK Olimpija Ljubljana a Rudá hvězda Bělehrad Jako hráč také reprezentoval Jugoslávský národní tým.
Jako manažer také řídil Red Star, měl řídící období v USA, řídil téměř všechny úrovně jugoslávského národního týmu a také řídil Indonéský národní tým.
Na Letní olympijské hry 1984, vedl Jugoslávii k bronzové medaili.
Klubová kariéra
Toplak zahájil svou kariéru v NK Branik Maribor v Maribor, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1943 z Bělehrad.[2]
V roce 1951 podepsal s NK Olimpija Ljubljana, kde strávil hraní dalších tří let.
S Olimpijou vyhrál Liga slovinské republiky v 1952.
V roce 1954 opustil Toplak Olimpiju Rudá hvězda Bělehrad. Hrál v Red Star sedm let, až do roku 1961. S Red Star vyhrál Jugoslávská první liga v ročních obdobích 1955–56, 1956–57, 1958–59, 1959–60. Také vyhrál Jugoslávský pohár v Sezóna 1957–58 a Sezóna 1958–59. Na mezinárodní klubové úrovni vyhrál Mitropa Cup v 1958.
Red Star opustil v roce 1961 a krátce poté, co ve věku 30 let odešel z fotbalu.
Mezinárodní kariéra
Toplak získal 1 čepici pro Jugoslávský národní tým v roce 1956, ale v této hře nedal gól.
Manažerská kariéra
V roce 1964 se Toplak stal novým manažerem společnosti Rudá hvězda Bělehrad v Jugoslávská první liga. Vedl klub dva roky, ale nedokázal nic vyhrát.
Po Jugoslávii odešel do USA v roce 1967, kde řídil Kalifornské nůžky od roku 1967 do roku 1968, Stanfordská Univerzita od roku 1969 do roku 1971 a San Jose Earthquakes od roku 1974 do roku 1975.
V roce 1976 opustil USA a vrátil se do Jugoslávie, kde od roku 1976 do roku 1977 působil jako manažer Jugoslávský národní tým.
Po A týmu řídil Jugoslávie U20 a Jugoslávie U21 strany, obě současně od roku 1978 do roku 1980. Vedl stranu U21 u Mistrovství UEFA Euro U21 1980 kde dostal tým do semifinále.
V roce 1984 vedl Jugoslávie U23 strana u Letní olympijské hry 1984. Vedl tým na třetí místo.
V roce 1986 byl spolumajitelem jugoslávského národního týmu, tentokrát po boku Ivica Osim.
V letech 1991 až 1993 Toplak řídil Indonéský národní tým. V roce 1993, po odchodu z Indonésie, oznámil svůj manažerský odchod do důchodu.
Vyznamenání
Hráč
Olimpija Lublaň
Rudá hvězda Bělehrad
- Jugoslávská první liga: 1955–56, 1956–57, 1958–59, 1959–60
- Jugoslávský pohár: 1957–58, 1958–59
- Mitropa Cup: 1958
Manažer
Jugoslávie
- Letní olympijské hry Třetí místo: 1984
Reference
- ^ Likovi istaknutih nogometaša na Parapsihopatologija.com
- ^ Rozhovor ve Večeru na pressreader.com, 21. prosince 2011