Ivan Nikitin (básník) - Ivan Nikitin (poet)

Ivan Savvich Nikitin (ruština: Ива́н Са́ввич Ники́тин) (3. října 1824 [OS 21. září], Voronež - 28. října 1861 [OS 16. října], Voroněž) byl ruský básník.
Narozen v Voronež Nikitin byl v obchodní rodině vzděláván v semináři až do roku 1843. Násilí a alkoholismus jeho otce rodinu zničily a mladého Ivana donutily zajistit si domácnost tím, že se stal hostinským.[1] Po prvních publikacích se přidal ke kruhu místních inteligence který zahrnoval jeho budoucího životopisce (a editora jeho sebraných děl) Michail De-Poulet. Naučil se francouzsky a německy a četl ve světové literatuře a v roce 1859 otevřel knihkupectví a knihovnu, která se stala významným centrem literárního a společenského života ve Voroněži.
Jeho první básně se objevily v roce 1849 a jeho první sbírka v roce 1856; jeho báseň „Kulak“ z roku 1858 byla jeho nejúspěšnější kritikou i veřejností. Druhá sbírka vyšla v roce 1859 a v roce 1861 byla vydána próza „Seminářův deník“. Některé z jeho básní se staly základem populárních písní, které zhudebnili takoví skladatelé jako Vasily Kalinnikov, Eduard Nápravník, a Nikolai Rimsky-Korsakov. D. S. Mirsky napsal, že jeho „hlavní požadavek na pozornost“ byl v „jeho realistických básních o životě chudých“:
Měl sklon je někdy idealizovat a sentimentalizovat, ale jeho nejlepší věci jsou osvobozeny od tohoto hříchu. Dlouho, bez komplikací a mocně vládne téměř epický klid Noční odpočinek řidičůa nesladký realismus v takových básních o tragické bídě jako Krejčí. v KulákNikitin, jeho opus magnum, zavedl do poezie metody realistické prózy. Podaří se mu vyvolat soucit a hrůzu prostým vysvětlením špinavé a triviální bídy. Nebyl však dost silný na to, aby vytvořil skutečně nové umění nebo skutečně nový přístup k poezii.[2]
Nikita Chruščov měl Nikitinův verš nesmírně rád.[3]