Italové z Krymu - Italians of Crimea - Wikipedia

The Italové z Krymu jsou malá etnická menšina s bydlištěm v Krym.

Dějiny

Italové osídlil některé oblasti Ukrajina a Krym od doby římská říše, ale také za éry Janovská republika a Benátská republika. Některé zdroje potvrzují, že na konci 18. století 10% populace Oděsa byl Ital.[1]

V roce 1783 se na Krym přistěhovalo 25 000 Italů nedávno připojeno podle Ruská Federace.[2] V roce 1830 a v roce 1870 dorazily dvě odlišné migrace Kerč z měst Trani, Bisceglie a Molfetta. Tito migranti byli rolníci a námořníci, přitahovaní pracovními příležitostmi v místních krymských námořních přístavech a možností obdělávat téměř nevyužívané a úrodné krymské země. Italský generál a vlastenec Giuseppe Garibaldi pracoval jako námořník nejméně dvakrát v Oděse v letech 1825 až 1833. Pozdější vlna Italů přišla na počátku 20. století, vyzvaná ruskými imperiálními orgány k rozvoji zemědělských činností, zejména pěstování hroznů.

V Kerči postavili Italové z Krymu a římský katolík kostel, místně stále známý jako kostel Italů. Z Kerče se Italové přestěhovali do Feodosiya (bývalý Janovský kolonie z Caffa ), Simferopol, Mariupol a další Imperial Russian námořní přístavy Černé moře, jako Batumi a Novorossijsk.

Na začátku 20. století byla italská komunita natolik početná, že měla základní školu a knihovnu. Místní noviny v té době, Kerčenskij Rabocij, slouží k publikování článků v italštině. Podle informací obsažených v ukrajinských statistických archivech představovali Kerčtí Italové 1,8% populace v roce 1897 a 2%, nebo 3 000 lidí v roce 1921 až 2%.[3]

Represe

Po Říjnová revoluce, mnoho Italů bylo považováno za cizince a byli považováni za nepřítele. Proto čelili mnoha represím.[4]

Mezi lety 1920 a 1930 mnoho protifašistický Italové žádající o azyl v Sovětský svaz byli posláni z Moskvy do Kerče, aby uspořádali místní italskou komunitu. Podle plánů sovětských kolektivní zemědělství, byli Italové nuceni vytvořit kolchoz, pojmenovaný Sacco e Vanzetti pro dva americké anarchisty stejného jména. Ti, kteří odmítli vyhovět, byli nuceni opustit nebo byli deportováni. Podle sčítání lidu z roku 1933 klesl počet Italů v regionu Kerč již o 1,3%.

V letech 1936 a 1938, během Stalinova Velká čistka, mnoho Italů bylo obviněno špionáž a byli zatčeni, mučeni, deportováni nebo popraveni.[5] V roce 1939 uprchlo více Italů, jakmile hrozilo ztráty jejich italského občanství poté, co Sovětský svaz uvalil své vlastní občanství na občany cizího původu. Poté bylo v Kirchu ponecháno 1100 Italů a menší množství v jiných komunitách.[6]

V roce 1942, kdy Wehrmacht dobyli Ukrajinu a Krym, byla italská etnická menšina deportována do Asie se stejnými způsoby jako Volgští Němci, kteří byli již deportováni v srpnu 1941. Celá italská komunita, včetně antifašistů, kteří se usadili ve 20. letech 20. století, byla shromážděna a poslána na Kazachstán v zapečetěných vlacích. Cesta začala 29. ledna 1942 a trvala až do března, kdy dorazil konvoj Atbasar a vězni byli přesunuti do pracovní tábory. Polovina konvoje (včetně všech dětí) zemřela během cesty, stejně jako mnoho dalších během zadržování v táborech.[7]

Těch pár přeživších se smělo vrátit do Kerče pod Nikita Chruščov regentství. Některé rodiny se rozptýlily na jiných územích Sovětského svazu, hlavně v Kazachstán a Uzbekistán.

Italové z Krymu dnes

Potomci přeživších Italů na Krymu dnes připisují 300 lidem, převážně s bydlištěm v Kerči.[8][9] Stejně jako do roku 2012 ukrajinská vláda deportace Italů z Krymu stále neuznává.[Citace je zapotřebí ]

Reference

  1. ^ Storia degli italiani v Ucraina e Krym Archivováno 2012-03-30 na Wayback Machine
  2. ^ Berni, Davide. „Italská menšina Krymu: Historie diaspory mezi emigrací a deportací“. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  3. ^ Stránka 6 Giulia Giacchetti Boiko - Giulio Vignoli, L'olocausto sconosciuto. Lo sterminio degli Italiani di Crimea (Edizioni Settimo Sigillo, Roma, 2008)
  4. ^ Berni, Davide. „Italská menšina Krymu: Historie diaspory mezi emigrací a deportací“. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  5. ^ "Alessandro Vincenzi - zapomenutí Italové | Imp Festival". Citováno 2020-06-16.
  6. ^ Berni, Davide. „Italská menšina Krymu: Historie diaspory mezi emigrací a deportací“. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  7. ^ Giulia Giacchetti Boiko, Giulio Vignoli - La tragedia sconosciuta degli Italiani di Crimea - Neisvestnaja traghedija italianzev Kryma - Nevidoma traghedija italijzev Krymu (Kerch, 2007). Text v italštině, ruštině a ukrajinštině
  8. ^ Italiani perseguitati da Stalin e poi dimenticati, Il Giornale, 23. ledna 2011
  9. ^ Lorenzo Bordoni, Stefano Vergine, La tragedia dimenticata degli italiani di Crimea - Come vivono i 300 tra deportati e loro discendenti, Corriere della Sera, 27. ledna 2012

Další čtení

  • Giulia Giacchetti Boiko - Giulio Vignoli, La tragedia sconosciuta degli Italiani di Crimea - Neisvestnaja traghedija italianzev Kryma - Nevidoma traghedija italijzev Krymu (Kerch, 2007). Text v italštině, ruštině a ukrajinštině.
  • Giulia Giacchetti Boiko - Giulio Vignoli, L'olocausto sconosciuto. Lo sterminio degli Italiani di Crimea (Edizioni Settimo Sigillo, Roma, 2008).

externí odkazy