Irácké chemické útoky proti Íránu - Iraqi chemical attacks against Iran

Hlavní článek: Irácký program chemických zbraní
Originální obal bomby použitý jako květináč u památníku Halabja Memorial Monument v roce 2011

Irácké chemické útoky na Írán odkazuje na chemické útoky používané Irácké ozbrojené síly proti íránským bojovníci a nebojující. Irácké ozbrojené síly používaly chemické zbraně proti bojovníkům a nebojujícím v pohraničních městech a vesnicích a bylo hlášeno více než 30 útoků proti íránským civilistům. Došlo k chemickým útokům irácké armády na některá lékařská centra a nemocnice.[1] Podle článku z roku 2002 Star-Ledger, 20 000 íránských bojovníků a bojových zdravotníků bylo na místě zabito nervový plyn. V roce 2002 pokračovalo v pravidelném lékařském ošetření 5 000 z 80 000 přeživších, přičemž 1 000 z nich bylo hospitalizováno.[2][3] Podle Ženevský protokol „Chemické útoky byly zakázány, ale v praxi, aby se zabránilo íránskému vítězství, podporovaly Spojené státy iráckou armádu při používání chemických zbraní.[4][5]

Pozadí

Po 1973 arabsko-izraelská válka „Irák se rozhodl zlepšit všechny své aspekty armáda. Irácký generál Ra'ad al-Hamdani uvedl, že navzdory pečlivé analýze arabsko-izraelské války v roce 1973 nebylo v irácké armádě dosaženo jasného pokroku Ba'ath Party. Ve srovnání se svými izraelskými protějšky se irácká armáda potýkala se značným nedostatkem technologických znalostí. V roce 1979, kvůli Saddam hussein Irácká armáda, stejně jako politiky předních úředníků strany Ba'ath a vyšších vojenských důstojníků, prošla rostoucí politizací. V té době se říkalo: „lepší dobrý ba'athista než dobrý voják“. Během prvních měsíců Válka mezi Íránem a Irákem „Irák dosáhl úspěchů díky zásahům strany Ba'ath a pokusům o zlepšení irácké armády, zásadním problémem však bylo, že vojenští vůdci neměli jasnou strategii ani operační cíl pro válku.[6]

Podle dokumentů na Archeologické naleziště národního archivu (College Park, Maryland) USA podporovaly režim Saddáma Husajna při používání chemických zbraní ve íránsko-irácké válce a v Irácko-kurdský konflikt.[5][je zapotřebí lepší zdroj ] Zpravodaj Michael Dobbs z Washington Post uvedl, že Reaganova administrativa dobře věděl, že materiály prodané do Iráku budou použity na výrobu chemických zbraní pro použití ve válce proti Íránu. Prohlásil, že použití chemických zbraní v Iráku bylo „stěží tajemstvím, přičemž irácká armáda vydala toto varování v únoru 1984:“ Útočníci by měli vědět, že pro každý škodlivý hmyz existuje insekticid schopný jej zničit ... a Irák má tento zničení insekticid. ““ Podle Reaganova zahraniční politika, každý pokus o záchranu Iráku byl nezbytný a legální.[4]

Podle iráckých dokumentů byla pomoc při vývoji chemických zbraní získána od společností v mnoha zemích, včetně Spojených států, západní Německo, Holandsko, Spojené království, a Francie. Zpráva uvedla, že holandský, Australan, italština, Francouzi a západní i západní Východoněmecký společnosti se podílely na vývozu surovin do iráckých továren na chemické zbraně.[7]

Dějiny

Během iránsko-irácké války (1980–1988) irácké síly používaly chemické zbraně proti íránským bojovníkům a nebojujícím. Ty byly klasifikovány na základě chemického složení a účinků způsobujících nehody. Nejznámějšími látkami používanými iráckou armádou byly organofosfátové neurotoxiny známé jako nervové látky Tabun, Sarin, a hořčičný plyn. Podle iráckých zpráv bylo v roce 1981 při počátečních a menších útocích použito zvracení. V srpnu 1983 byly na lodi použity chemické zbraně Piranshahr a bojiště Haj-Omaran. Poté byly použity na bitevním poli Panjwin v listopadu 1983. Irácká armáda zahájila rozsáhlé chemické útoky v roce 1984 použitím tun sirné hořčice a nervových látek na ostrovech Majnoon.[1]

V roce 1986 zahájily íránské síly útok na poloostrov Faw jihovýchodně od Basry a poloostrov obsadily. Tento útok nepředpokládala irácká armáda, která se nepřipravovala na útok na poloostrov Faw z druhé strany Shatt Al-Arab. Integrace a spolupráce mezi íránskou armádou a různými milicemi jim umožnila pečlivě organizovat operace během zimy 1985–1986. Výsledkem bylo, že irácké ropné vrty byly v nebezpečí. Irácký generál Hamdani označil boje za osvobození poloostrova za další „bitvu na Sommě“, kde obě armády utrpěly obrovské ztráty. Počet zabitých Íránců byl údajně 150 000. Chemické útoky hrály důležitou roli v úspěchu Iráku.[6][8] Chemické útoky probíhaly až do posledního dne války, v srpnu 1988.[9] Během osmi let íránsko-irácké války bylo v příhraničních oblastech hlášeno více než 350 rozsáhlých plynových útoků.[1]

Útoky na civilisty

Viz také: Halabjský chemický útok, Irácký program chemických zbraní, a Druhá bitva o al-Faw

Irácká armáda použila chemické zbraně při útocích na bojující a nebojující v pohraničních městech a vesnicích a bylo hlášeno více než 30 útoků na íránské civilisty, a to následovně:[1]

  • Dne 28. Června 1987 v Sardasht, Západní Ázerbájdžán
  • V březnu 1988 ve vesnicích kolem města Marivan
  • Dne 16. března 1988 v Halabji došlo k masakru více než 5 000 civilistů
  • V květnu až červnu 1988 ve vesnicích kolem měst Sarpol-e Zahab, Gilan-e-gharb a Oshnavieh

Došlo k chemickým útokům irácké armády na lékařská centra a nemocnice.[1]

Ztráty

Ve odtajněné zprávě z roku 1991 CIA odhaduje, že Írán utrpěl více než 50 000 obětí z iráckého použití několika chemických zbraní,[10] i když současné odhady jsou více než 100 000, protože dlouhodobé účinky nadále způsobují škody.[11] Oficiální odhad CIA nezahrnoval civilní obyvatelstvo kontaminované v sousedních městech ani děti a příbuzné veteránů, z nichž u mnoha se podle Organizace pro veterány Íránu vyvinuly krevní, plicní a kožní komplikace. Podle článku z roku 2002 Star-Ledger, 20 000 íránských vojáků bylo na místě zabito nervovým plynem. V roce 2002 pokračovalo v pravidelném lékařském ošetření 5 000 z 80 000 přeživších, přičemž 1 000 z nich bylo hospitalizováno.[2][3]

Seznam známých iráckých chemických útoků během íránsko-irácké války[12]
datumudálostUmístěníTypZtráty*
1983, srpenHaj Umranhořčiceméně než 100 íránsko-iráckých kurdských obětí
1983, říjen – listopadPanjwinhořčice3000 obětí íránsko-iráckého Kurdu
1984, únor – březenProvoz KheibarMajnoon Islandhořčice2500 íránských obětí
1984, březenOperace Badral-Basrahtabun50–100 íránských obětí
1985, březenBitva o močályHawizah Marshhořčice a tabun3 000 íránských obětí
1986, únorProvoz Dawn 8al-Fawhořčice a tabun8 000 až 10 000 íránských obětí
1986, prosinecUm ar-Rasashořčice1 000 íránských obětí
1987, dubenObležení Basry (Karbala-5)al-Basrahhořčice a tabun5 000 íránských obětí
1987, červenChemické bombardování SardashtuSardashthořčice8 000 íránských civilistů vystaveno
1987, říjenSumar /Mehranhořčice a nervový agent3 000 íránských obětí
1988, březenHalabjský chemický útokHalabjah a vesnice kolem Marivanhořčice a nervový agent1 000 íránských civilních obětí
1988, dubenDruhá bitva o al-Fawal-Fawhořčice a nervový agent1 000 íránských obětí
1988, květenRybí jezero, Íránhořčice a nervový agent100 nebo 1 000 íránských obětí
1988, červenMajnoon Islandhořčice a nervový agent100 nebo 1 000 íránských obětí
1988, květen – červenvesnice kolem Sarpol-e Zahab, Gilan-e-gharb a OshnaviehÍránští civilisté
1988, červenecTawakalna ala Allah OperationsJih-centrální hranicehořčice a nervový agent100 nebo 1 000 íránských obětí
* Skutečné oběti mohou být mnohem vyšší, protože čekací doba je až 40 let.[13]

Mezinárodní konvence

Důstojník USA 25. pěší divize hlídat na místním hřbitově asi 1 500 obětí v roce 2003

Kvůli zprávám naznačujícím použití chemických zbraní iráckou armádou byla USA vydána prezidentská směrnice[4]Írán požádal OSN, aby se zapojila do prevence Iráku v používání chemických chemických látek, ale OSN ani jiné mezinárodní organizace nečinily žádná rázná opatření. Specializované týmy OSN byly vyslány do Íránu na žádost íránské vlády v březnu 1984, dubnu 1985, únoru – březnu 1986, dubnu 1987 a v březnu, červenci a srpnu 1988. Výsledkem je podle terénních inspekcí klinické vyšetřování obětí a laboratorní analýzy vzorků provedené vyšetřováním vyšetřovacího týmu OSN, bylo potvrzeno použití hořčičného plynu a nervových látek iráckou armádou proti Íráncům. The Bezpečnostní rada Tyto zprávy ratifikovaly a byla vydána dvě prohlášení, která dne 13. března 1984 a 21. března 1986 odsuzovala Irák za tyto chemické útoky, ale irácký režim tato odsouzení nedodržoval a pokračoval v chemických útocích.[1]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F „Long Legacy“ (PDF). cbrneworld. Archivovány od originál (PDF) dne 10.05.2017. Citováno 2016-02-26.
  2. ^ A b Fassihi, Farnaz (27. října 2002). „V Íránu ponuré připomínky Saddámova arzenálu“. New Jersey Star-Ledger.
  3. ^ A b Centrum pro dokumenty uložené války, Teherán. (مرکز مطالعات و تحقیقات جنگ)[úplná citace nutná ]
  4. ^ A b C Kessler, Glenn. „Poučení z historie: Když se Spojené státy na chemické zbraně dívaly jinak“. Washington Post.
  5. ^ A b „USA poskytly Saddámovi požehnání za použití toxinů proti Íráncům“. RT. 26. srpna 2013. Citováno 30. září 2017.
  6. ^ A b Woods, Kevin M .; Murray, Williamson; Holaday, Thomas. „Saddámova válka“ (PDF). Press University národní obrany. Institut pro obranné analýzy. Vyvolány 2008. Zkontrolujte hodnoty data v: | accessdate = (Pomoc)
  7. ^ „Zprávy iráckých vědců o němčině, další pomoc pro irácký program chemických zbraní“. Federace amerických vědců. Citováno 10. května 2013.
  8. ^ Hashmi, Sohail H .; Lee, Steven P. (2014). Etika a zbraně hromadného ničení: náboženské a světské perspektivy. Cambridge University Press. ISBN  978-0521545266.
  9. ^ Croddy, Eric A .; Wirtz, James J .; Larsen, Jeffrey A. (2004). Zbraně hromadného ničení: Encyklopedie celosvětové politiky, technologie a historie. ABC-CLIO. ISBN  978-1851094905.
  10. ^ Wright, Robin (2008). Dreams and Shadows: The Future of the Middle East. New York: Penguin Press. p.438. ISBN  9781594201110.
  11. ^ Rajaee, Farhang, ed. (1993). Íránsko-irácká válka: politika agrese. Gainesville: University Press of Florida. ISBN  978-0813011776.
  12. ^ Irácký chemický bojový program cia.gov
  13. ^ Wright, Robin (20. ledna 2014). „Írán stále pronásledován a ovlivňován útoky chemických zbraní“. Čas. ISSN  0040-781X. Citováno 2017-09-30.