Irácká ústavní monarchie - Iraqi Constitutional Monarchy
Irácká ústavní monarchie الملكية الدستورية العراقية | |
|---|---|
 | |
| Vůdce | Sharif Ali bin al-Hussein |
| Založený | 2003 |
| Hlavní sídlo | Irák |
| Ideologie | Konstituční monarchie Centrismus Hášimovské |
| Vlajka strany | |
 | |
| webová stránka | |
| iraqcmm.org | |
 |
|---|
| Tento článek je součástí série o politika a vláda Irák |
|
| Ústava |
Legislativa |
Justiční |
 Irácký portál |
The Irácká ústavní monarchie (ICM) je monarchista politická strana v Iráku vedená Sharif Ali Bin al-Hussein.
Al-Hussein souvisí s Hášimovské královská rodina, která vládla Irák do roku 1958. Úspěšně se prosadil jako uchazeč v mezinárodním tisku a v současnosti (v politice Iráku). princ Sharif Ali bin al-Hussein je jedinou iráckou královskou kampaní v Iráku za návrat monarchie založené na a konstituční monarchie.[1] Někteří kritici tvrdí, že není ani v souladu s trůnem podle ústavy staré irácké monarchie (Irácká ústava ve znění z listopadu 1943). Podle této ústavy by dědicem monarchie byl princ Ra'ade (narozen 1936), lord Chamberlain z Jordán a dědic zjevný princ Zeid bin Ra'ad, bývalý jordánský diplomat, který působil v EU Spojené národy.
1921–1959 (poměr: 1: 2) Vlajka Irácké království používají iráčtí monarchistéCíle irácké ústavní monarchie
- Zaprvé: Udržovat jednotu iráckého národa a udržovat jeho suverénní nezávislost.
- Zadruhé: Potvrdit islámskou identitu Iráku při respektování všech náboženství a přesvědčení a uznávání jejich nedotknutelných práv.
- Za třetí: Provést svobodné a přímé národní referendum, které rozhodne o povaze vlády a hlavě státu.
- Za čtvrté: Vypracovat trvalou ústavu, kterou by obyvatelé Iráku potvrdili ve veřejném referendu zdarma.
- Zapáté: Že povaha monarchie bude dědičná a ústavní, vycházející z vůle lidu a že monarcha bude symbolem jednoty lidu a hrdosti a cti národa.
- Zašesté: Zřízení pluralitního demokratického státu, v němž se moc přenáší prostřednictvím volebních uren, a zřízení zdravých demokratických institucí na základě úplného rozdělení moci mezi výkonnou legislativní a soudní větví.
- Sedmé: Potvrzení posvátnosti soudnictví a jeho nezávislosti na jakékoli skupině nebo osobě ve státě.
- Osmé: Úplně dodržovat zásady základních lidských práv, jak jsou stanoveny náboženstvím, OSN a mezinárodními institucemi.
- Deváté: Že ozbrojené síly patří k lidu a že jejich posvátným posláním je chránit národ před vnější agresí a je jim zakázáno vykonávat jakoukoli politickou činnost.
- Desáté: Zavést svobodnou ekonomiku a podporovat a rozvíjet průmyslová zemědělská a obchodní odvětví při zachování rovnováhy mezi vlastnickými právy a volným trhem a právy lidí na sociální spravedlnost rovná příležitost a základní vybavení.
- Jedenácté: Provést komplexní národní usmíření založené na odpuštění a rozhřešení daleko od touhy po pomstě a odplatě s náležitým ohledem na právní stát a spravedlnost.
- Dvanácté: Doplnit dědictví zanechané temnou dobou na základě spravedlivých zákonů s důrazem především na etnické a světské otázky, zákon o státní příslušnosti, dobrovolnou a nucenou emigraci a na základě rovných práv a odpovědnosti pro všechny občany, jak je uvedeno v trvalá ústava.[2]
