Íránský hladomor v letech 1942–1943 - Iranian famine of 1942–1943 - Wikipedia

Perský hladomor v letech 1942–1943
ZeměÍrán
Doba1942–1943
PředcházetHladomor v letech 1917–1919

Íránský hladomor v letech 1942–1943 označuje období major hladovění která se konala v Írán, když to bylo pod vládou Pahlavi dynastie a jeho půda byla obsazený podle Spojené království a Sovětský svaz sil, přestože je v roce 2006 neutrální zemí druhá světová válka.[1]

Během okupace se Britové i Sověti snažili posílit svůj vliv ve svých zónách. Spojenci převzali kontrolu nad íránskou železniční sítí a uzavřeli smlouvu na polovinu íránských veřejně a soukromě vlastněných nákladních vozidel, čímž uprostřed sklizně v roce 1941 obsadili 75 procent kapacity distribuce potravin v zemi. Zbývající přepravní kapacity byly rychle znehodnoceny z důvodu omezení dovozu náhradních dílů.[2] V důsledku toho byl narušen vnitřní obchod a sociální služby, životní náklady vzrostly o více než 700 procent[3] a po špatné sklizni v roce 1942 zasáhl hlad Britů okupovaný jih.[4] Britové slíbili, že dodají potřebné množství obilí, ale neučinili tak, a když se íránská vláda obrátila o pomoc se Spojenými státy, slíbená pomoc ani po měsících jednání nikdy nebyla opodstatněná.[5] Americký diplomat Louis G. Dreyfus zpočátku hlásil vládě USA, že situace v oblasti potravin je vážná, krátce nato však vyslovil pochybnosti o jakémkoli nedostatku pšenice a doporučil, aby Amerika podpořila „britský postoj a trval na tom, aby si Írán pomohl, než se bude spoléhat na spojenecké dovozy“.

Britové obviňovali situaci z hromadění, neefektivní distribuce a nedostatečného dopravního systému, Washington však měl podezření, že Britové úmyslně manipulovali s dodávkami potravin, aby podpořili své vlastní politické cíle.[6] Sověti mezitím zakázali přepravu potravin ze severu a tvrdili, že potřebují zdroje pro lidi a vojáky bojující s Němci, a obviňovali britské špatné hospodaření z hladomoru, protože v oblastech ovládaných Sovětem žádné podobné podmínky neexistovaly. Íránská veřejnost obvinila spojence z drancování země a zatlačení Íránu do inflace a hladovění.[7] V prosinci 1942 se demonstrace proti nedostatku potravin staly v roce 2006 každodenní událostí Teherán a nakonec vedlo k nepokoje.[8] Po téměř dvou týdnech předseda vlády Ahmad Qavam nařídil policii, aby protesty potlačila smrtící silou, což mělo za následek řadu úmrtí a zranění na obou stranách.[9] V posledních měsících roku 1942 a v roce 1943 ulice města Kermanshah byli plní polonahých a hladových lidí s patnácti úmrtími připisovanými hladu a chudobě vyskytující se každý den. V únoru 1943 Tyfus vypukla ve městě a nemocnice byla uzavřena kvůli rozšířené infekci mezi lékaři a zaměstnanci.[10] Teprve v roce 1943 Sověti vypustili 25 000 tun obilí ke zlepšení situace.[11]

Počet obětí

Podle Cormac Ó Gráda, počet lidí, kteří zemřeli během hladomoru, není znám, předpokládá se však, že to bylo „pravděpodobně skromné“.[12] Mohammad Gholi Majd na druhé straně dospěl k závěru, že tři až čtyři miliony Íránců zemřely během spojenecké okupace na nemoci a hlad.[13]

Bibliografie

  • Majd, Mohammad Gholi (2016). Írán za spojenecké okupace ve druhé světové válce: Most k vítězství a země hladomoru. University Press of America. ISBN  978-0761867388.

Reference

  1. ^ Melville, Charles (1984). „Meteorologická nebezpečí a katastrofy v Íránu: Předběžný průzkum do roku 1950“. Írán. 22. doi:10.2307/4299740. JSTOR  4299740.
  2. ^ Ashley Jackson: Velitelství Perského zálivu: Historie druhé světové války v Íránu a Iráku; Yale University Press, 2018. (str. 245)
  3. ^ Patrick Clawson a Michael Rubin: Věčný Írán: Kontinuita a chaos; Palgrave Macmillan, 2005. (str. 58)
  4. ^ Parvin Paidar: Ženy a politický proces v Íránu dvacátého století; Cambridge University Press, 1995. (s. 119)
  5. ^ Hooshang Guilak: Oheň pod popelem: USA a Írán: historická perspektiva 1829–1947 (str. 225)
  6. ^ C. O'Sullivan: FDR a konec říše: Počátky americké moci na Středním východě; Palgrave Macmillan, 2012.
  7. ^ Ashley Jackson: Velitelství Perského zálivu: Historie druhé světové války v Íránu a Iráku; Yale University Press, 2018. (str. 247)
  8. ^ McFarland, Stephen L. (únor 1985). „Anatomy of the Iranian Political Crowd: The Tehran Bread Riot of December 1942“. International Journal of Middle East Studies. 17 (1): 51–65. JSTOR  163309.
  9. ^ Tomas B. Phillips: Queer Sinister Things - the Hidden History of Iran (str. 76)
  10. ^ Iran Press Digest, 1985.
  11. ^ John Foran: Křehký odpor: sociální transformace v Íránu od roku 1500 do revoluce; Westview Press, 1993.
  12. ^ Ó Gráda, Cormac (2. září 2019), Hladomory druhé světové války Centrum pro výzkum hospodářské politiky, vyvoláno 2. prosince 2019
  13. ^ Majd (str. 689)