Mezinárodní socialistický úřad - International Socialist Bureau

The Mezinárodní socialistický úřad (Francouzština: Bureau Socialiste International) byla stálou organizací Druhá mezinárodní, ustavený na pařížském kongresu v roce 1900. Předtím neexistovala žádná organizační infrastruktura „druhé internacionály“ nad rámec řady periodických kongresů, které neměly ani jednotný název. Hostitelská strana příštího kongresu byla pověřena jeho organizací.

Po Mezinárodní socialistický kongres v Paříži z roku 1900 bylo zřízeno stálé předsednictvo, které se pravidelně scházelo mezi kongresy. V roce byl také zřízen stálý sekretariát Brusel. Bylo jich všech 16 plenární zasedání předsednictva.

Členství v předsednictvu bylo od schůzky k schůzce proměnlivé, přičemž každá země vyslala po jednom až třech zástupcích. Členy najednou bylo mnoho slavných osobností socialistického hnutí a několik budoucích hlav států nebo předsedů vlád.

Všechny tyto informace jsou převzaty z La Deuxième Internationale, 1889-1914: étude kritique des sources, essai bibliographique podle Georges Haupt [Wikidata ]^[1]

Plenární zasedání

1. místo Brusel; 30. prosince 1901

2. místo Brusel; 29. prosince 1902

3. místo Brusel; 20. července 1903

4. místo. Brusel; 7. února 1904

5. Amsterdam; 15. srpna 1904

6.. Brusel; 15. ledna 1905

7. Brusel; 4. – 5. Března 1906

Poradní členové: Garske Dělnické strany z Lotyšska a Lew ze Socialistické strany Arménie

8. Brusel; 10. listopadu 1906

Poradní členové Stanislas Kurski; Leo Bergman z General Jewish Labour Bund; O. Braun lotyšských sociálních demokratů

9. Brusel; 9. června 1907

Poradní členové Stanislas Kurski; Leo Bergman z General Jewish Labour Bund; O. Braun z lotyšských sociálních demokratů

10. Brusel; 10. října 1908

11. Brusel; 7. listopadu 1909

12. Kodaň; 26. - 31. srpna, 2. - 3. září 1910

13. Curych; 23. - 24. září 1911

14. Brusel; 28. – 29. Října 1912

15. Londýn; 13. – 14. Prosince 1913

16. den Brusel; 29. - 30. července 1914

První světová válka

Na podzim roku 1914, krátce po okupaci většiny Belgie německými jednotkami, se výkonný výbor se souhlasem belgické strany práce rozhodl přesunout sídlo z Bruselu do Haagu.^[2] Celý belgický výkonný výbor se také jednomyslně rozhodl rozšířit své působení přidáním tří nizozemských členů, Troelstry, Van Kol a Albardy, přičemž alternativními členy byli Vleigen a Wibaut.^[3] Camille Huysmans, Belgičanka, zůstala tajemnicí. Toto ujednání bylo schváleno všemi přidruženými stranami, s výjimkou francouzské strany, která odmítla hlasovat, v domnění, že internacionála měla zůstat „tam, kde byla a čím byla“.^[4]

V prvních měsících války se výkonný výbor bránil snaze svolat plnou schůzi předsednictva, měl pocit, že by bylo nemožné spojit delegáty z určitých zemí, a měl pocit, že nereprezentativní setkání by mohlo znamenat úplné rozpuštění Internacionály.^[5] V lednu a únoru 1915 se BSI pokusila uspořádat řadu samostatných schůzek jeden na jednoho se zástupci stran v agresivních zemích. Francouzi odmítli vyslat delegaci do Haagu. Britové byli nejprve ochotni, ale odhlásili se poté, co se Arthur Henderson stal členem Válečný kabinet. Jako první vyslali delegaci Belgičané a německá strana se s výkonnou mocí setkala dvakrát.^[6][7]

BSI byl vůči nepřátelsky vůči Zimmerwaldská konference. Při projevu na kongresu nizozemské strany se Huysmans vysmíval Zimmerwaldovcům za jejich netrpělivost i za nereprezentativnost a „amatérskou“ povahu konference.^[8] Huysmans později údajně podnikl speciální cesty do Británie a Francie, aby odradil socialisty v těchto zemích od účasti na Konference v Kienthalu.^[9] Částečně v reakci na Zimmerwalda a Kienthala však předsednictvo zajistilo setkání socialistů z neutrálních zemí. Tato konference, která byla původně naplánována na 23. června 1916, se konečně sešla v Haagu ve dnech 30. července - 2. srpna 1916.^[10] Skládající se z devíti delegátů z Argentiny, Spojených států (Algernon Lee ), Nizozemí, Dánska a Švédska, byla na konferenci přijata rezoluce, která vyjadřuje důvěru ve výkonný výbor a odsuzuje veškeré úsilí o rozbití oficiální mezinárodní^[11]

V dubnu 1917, po Březnová revoluce v Rusku „Stauning z Dánska napsal BSI, že pokud nebudou schopni svolat generální konferenci socialistických stran, bude uspořádána bez nich. Po obdržení tohoto odvolání odešli nizozemští členové výkonného výboru do Stockholmu. Huysmans se k nim brzy připojil a zřídil sekretariát předsednictva v Dům odborů švédské socialistické strany. 2. května se Huysmans a Engberg stali zástupci sekretariátu v nové organizaci Nizozemsko-skandinávský výbor, který se pokusil svolat obecná socialistická konference ve Stockholmu po zbytek roku 1917, ale bez úspěchu.^[12]

V listopadu 1918 Huysmans pracoval ve shodě s výborem jmenovaným čtvrtým Inter-Allied Socialist Conference za svolání socialistické konference dříve válčících národů. Konečným výsledkem bylo Bernská konference z roku 1919.^[13]

Viz také

• Neutrální socialistické konference během první světové války
• Mezinárodní socialistická komise

Reference

externí odkazy

• Christine Collette „Druhá internacionála a její předsednictvo, 1900–1905“