Mezinárodní fyzikální olympiáda - International Physics Olympiad
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Březen 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
The Mezinárodní fyzikální olympiáda (IPhO) je roční fyzika soutěž pro studenty středních škol. Je to jeden z Mezinárodní vědecké olympiády. První IPhO se konalo v roce Varšava, Polsko v roce 1967.
Každá národní delegace se skládá z nejvýše pěti studentských konkurentů plus dvou vedoucích vybraných na národní úrovni. Pozorovatelé mohou také doprovázet národní tým. Studenti soutěží jako jednotlivci a musí sedět na intenzivních teoretických a laboratorních zkouškách. Za jejich úsilí mohou studenti získat zlaté, stříbrné nebo bronzové medaile nebo čestné uznání.
The teoretický zkouška trvá 5 hodin a skládá se ze tří otázek. Tyto otázky obvykle zahrnují více než jednu část. The praktický zkouška může sestávat z jedné laboratorní zkoušky v délce pěti hodin nebo dvou, která společně trvá celých pět hodin.
Dějiny
Myšlenka na vytvoření mezinárodní fyzikální olympiády byla koncipována v roce Východní blok zemí, inspirovaný založením roku 1959 Mezinárodní matematická olympiáda. Zdálo se, že Polsko v té době nabídlo nejlepší podmínky, a proto se ve Varšavě v roce 1967 uskutečnil první IPhO, který uspořádal prof. Czesław Ścisłowski.[1] Několik měsíců před soutěží, všechny Středoevropský země a pět zemí Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko a Rumunsko účastnil. Každá země vyslala delegaci tří studentů a jednoho školitele. Již v tomto prvním vydání soutěž sestávala ze dvou zkoušek, jedné teoretické a jedné experimentální, a studenti absolvovali exkurze, zatímco jejich zkoušky byly značeny.
Druhé IPhO se konalo v Maďarsku za další účasti Německá demokratická republika, Sovětský svaz a Jugoslávie. Následující edice byly provedeny v následujících letech v Československu, Sovětském svazu, Bulharsku a Rumunsku. Na té šesté IPhO v roce 1972, Francie se zapojil do soutěže jako první Západní země a Kuba jako první mimoevropská země.[2] S rostoucí velikostí a organizačním úsilím (a v té době bez účastnického poplatku) nebyla žádná země ochotna uspořádat IPhO v roce 1973. Aby se soutěž udržela, Polsko se v roce 1974 dobrovolně rozhodlo uspořádat další IPhO, ale problém se brzy objevil znovu: Spolková republika Německo, Švédsko a Finsko, k IPhO se přidaly další západní země a země východního bloku se v roce 1977 rozhodly, že budou hostit pouze všechny ostatní IPhO. Vzhledem k tomu, že západní země ještě nebyly připraveny s nezbytným dlouhodobým přípravným úsilím, v roce 1978 a v roce 1980 se neuskutečnila žádná IPhO. První západní zemí, která uspořádala IPhO, byla Spolková republika Německo v roce 1982. Od té doby IPhO koná se pravidelně každý rok kromě roku 2020,[3] a organizace se stala prestižním úsilím, které mnoho zemí rád podnikne.[4]
Počet zúčastněných zemí v průběhu let stabilně rostl. Po počátečním souboru zemí východního bloku se od 70. let připojilo také mnoho evropských zemí asijský a americký země začínající v 80. letech. Jen v letech 1990 až 2000 se celkový počet zvýšil z 32 zemí na 63. Afričan země se připojují od roku 2000.[5] Po vstupu do IPhO musí každá země do pěti let informovat ostatní o své vůli hostit IPhO.[6] O místě konání olympiády se rozhoduje na roky dopředu. S více než 80 aktivně se účastnícími zeměmi je dnes každá IPhO velkou událostí s přibližně 700 účastníky a celkovým rozpočtem několik milionů eur.[7] Malá část nákladů je kryta účastnickým poplatkem ve výši přibližně 3 500 EUR za tým, který byl zaveden v roce 1997 na základě dobrovolnosti a povinný v roce 2013.[8]
Formální struktura IPhO byla založena v roce 1968 na vyhrazeném setkání v Československu, krátce po druhé IPhO.[2] Tam stanovy a osnovy[6] byly oficiálně přijaty mezinárodní radou, kterou tvoří vedoucí delegací ze všech zúčastněných zemí.[9] V roce 1971 byla velikost týmu nakonec stanovena na pět studentů a v roce 1976 byl počet experimentálních problémů nastaven na jednu nebo dvě, přičemž v každé soutěži jsou tři teoretické problémy. V roce 1984 IPhO zřídil stálý sekretariát a prezidentskou kancelář. Tuto pozici zastával dr. Waldemar Gorzkowski do olympiády 2007, poté prof. Maija Ahtee (2007–2008), prof. Hans Jordens (2008–2018) a prof. Rajdeep Singh Rawat (od roku 2018).[9] Od roku 1984 spolupracuje IPhO UNESCO za morální podporu a publicitu. V roce 1996 byl zřízen poradní výbor složený ze 14 zkušených lidí.
Distribuce medailí
Minimální skóre požadované pro medaile z olympiády a čestná uznání vybírají organizátoři podle následujících pravidel: Zlatá medaile by měla být udělena nejlepším 8% účastníků. Stříbrná medaile nebo lepší by měla být udělena nejlepším 25%. Bronzová medaile nebo lepší by měla být udělena nejlepším 50%. Čestné uznání nebo lepší by mělo být uděleno nejlepším 67%. Všichni ostatní účastníci obdrží osvědčení o účasti. Účastník s nejvyšším skóre (absolutní vítěz) obdrží kromě zlaté medaile i speciální cenu.[6]
souhrn
| Číslo | Rok | Hostitelská země | Hostující město | Absolutní vítěz | Skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 1967 | Polsko | Varšava | Sándor Szalay (Maďarsko) | 39/40 |
| 2 | 1968 | Maďarsko | Budapešť | Tomasz Kręglewski (Polsko) Mojmír Simerský (Československo) | 35/40 |
| 3 | 1969 | Československo | Brno | Mojmír Šob (Československo) | 48/48 |
| 4 | 1970 | Sovětský svaz | Moskva | Mikhaïl Volochine (Sovětský svaz) | 57/60 |
| 5 | 1971 | Bulharsko | Sofie | Karel Šafařík (Československo) Ádám Tichy-Rács (Maďarsko) | 48.6/60 |
| 6 | 1972 | Rumunsko | Bukurešť | Zoltán Szabó (Maďarsko) | 57/60 |
| 1973 | Neudržováno, protože žádná země nebyla ochotna to zorganizovat.[10] | ||||
| 7 | 1974 | Polsko | Varšava | Jarosław Deminet (Polsko) Jerzy Tarasiuk (Polsko) | 46/50 |
| 8 | 1975 | Východní Německo | Güstrow | Sergej Korshunov (Sovětský svaz) | 43/50 |
| 9 | 1976 | Maďarsko | Budapešť | Rafał Łubis (Polsko) | 47.5/50 |
| 10 | 1977 | Československo | Hradec Králové | Jiří Svoboda (Československo) | 49/50 |
| 1978 | Nebylo považováno za to, že žádná nesocialistická země nebyla připravena uspořádat soutěž bez předchozího nezbytného dlouhodobého přípravného úsilí.[10] | ||||
| 11 | 1979 | Sovětský svaz | Moskva | Maksim Tsipine (Sovětský svaz) | 43/50 |
| 1980 | Nebylo považováno za to, že žádná nesocialistická země nebyla připravena uspořádat soutěž bez předchozího nezbytného dlouhodobého přípravného úsilí.[10] | ||||
| 12 | 1981 | Bulharsko | Varna | Aleksandr Goutine (Sovětský svaz) | 47/50 |
| 13 | 1982 | západní Německo | Malente | Manfred Lehn (západní Německo) | 43/50 |
| 14 | 1983 | Rumunsko | Bukurešť | Ivan Ivanov (Bulharsko) | 43.75/50 |
| 15 | 1984 | Švédsko | Sigtuna | Jan de Boer (Holandsko) Sorin Spânoche (Rumunsko) | 43/50 |
| 16 | 1985 | Jugoslávie | Portorož | Patrik Španĕl (Československo) | 42.5/50 |
| 17 | 1986 | Spojené království | London-Harrow | Oleg Volkov (Sovětský svaz) | 37.9/50 |
| 18 | 1987 | Východní Německo | Jena | Catalin Malureanu (Rumunsko) | 49/50 |
| 19 | 1988 | Rakousko | Bad Ischl | Conrad McDonnell (Spojené království) | 39.38/50 |
| 20 | 1989 | Polsko | Varšava | Steven Gubser (Spojené státy) | 46.33/50 |
| 21 | 1990 | Holandsko | Groningen | Alexander H. Barnett (Spojené království) | 45.7/50 |
| 22 | 1991 | Kuba | Havana | Timour Tchoutenko (Sovětský svaz) | 48.2/50 |
| 23 | 1992 | Finsko | Helsinki | Chen Han (Čína) | 44/50 |
| 24 | 1993 | Spojené státy | Williamsburg | Zhang Junan (Čína) Harald Pfeiffer (Německo) | 40.65/50 |
| 25 | 1994 | Čína | Peking | Yang Liang (Čína) | 44.3/50 |
| 26 | 1995 | Austrálie | Canberra | Yu Haitao (Čína) | 95/100 |
| 27 | 1996 | Norsko | Oslo | Liu Yurun (Čína) | 47.5/50 |
| 28 | 1997 | Kanada | Sudbury | Sayed Mehdi Anvari (Írán) | 47.25/50 |
| 29 | 1998 | Island | Reykjavík | Chen Yuao (Čína) | 47.5/50 |
| 30 | 1999 | Itálie | Padova | Konstantin Kravtsov (Rusko) | 49.8/50 |
| 31 | 2000 | Spojené království | Leicester[11] | Lu Ying (Čína)[11] | 43.4/50[11] |
| 32 | 2001 | krocan | Antalya | Daniyar Nourgaliev (Rusko) | 47.55/50 |
| 33 | 2002 | Indonésie | Bali | Ngoc Duong Dang (Vietnam) | 45.40/50 |
| 34 | 2003 | Tchaj-wan | Taipei | Pavel Batrachenko (Spojené státy) | 42.30/50 |
| 35 | 2004 | Jižní Korea | Pohang | Alexander Mikhalychev (Bělorusko) | 47.70/50 |
| 36 | 2005 | Španělsko | Salamanca | Gábor Halász (Maďarsko) Lin Ying-hsuan (Tchaj-wan) | 49.50/50 |
| 37 | 2006 | Singapur | Singapur | Jonathan Pradana Mailoa (Indonésie) | 47.20/50 |
| 38 | 2007 | Írán | Isfahan | Choi Youngjoon (Korea) | 48.80/50 |
| 39 | 2008 | Vietnam | Hanoi | Tan Longzhi (Čína) | 44.60/50 |
| 40 | 2009 | Mexiko | Mérida | Shi Handuo (Čína) | 48.20/50 |
| 41 | 2010 | Chorvatsko | Záhřeb | Yu Yichao (Čína) | 48.65/50 |
| 42 | 2011 | Thajsko | Bangkok | Hsu Tzu-ming (Tchaj-wan) | 48.50/50 |
| 43 | 2012 | Estonsko | Tartu a Tallinn | Attila Szabó (Maďarsko) | 45.80/50 |
| 44 | 2013 | Dánsko | Kodaň | Attila Szabó (Maďarsko) | 47/50 |
| 45 | 2014 | Kazachstán | Astana | Xiaoyu Xu (Čína) | 41.20/50 |
| 46 | 2015 | Indie | Bombaj | Taehyoung Kim (Korea) | 48.30/50 |
| 47 | 2016 | Švýcarsko a Lichtenštejnsko | Curych | Mao Chenkai (Čína) | 48.10/50 |
| 48 | 2017 | Indonésie | Yogyakarta | Nejistý[12][13][14] Haoyang Gao (Čína), teorie Akihiro Watanabe (Japonsko), experiment | Nezveřejněno (maximálně 40)[13] |
| 49 | 2018 | Portugalsko | Lisabon | Yang Tianhua (Čína) | 46.8/50 |
| 50 | 2019 | Izrael | Tel Aviv | Xiangkai Sun (Čína) | 43.5/50 |
| 2020 | Neudrženo kvůli pandemii COVID-19[10] | ||||
| 51 | 2021 | Litva | Vilnius | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 52 | 2022 | Bělorusko | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 53 | 2023 | Japonsko | Tokio[15] | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 54 | 2024 | Írán | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 55 | 2025 | Francie | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 56 | 2026 | Kolumbie | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 57 | 2027 | Maďarsko[3] | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 58 | 2028 | Jižní Korea | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
| 59 | 2029 | Ekvádor | Bude upřesněno | Bude upřesněno | Bude upřesněno |
- V některých soutěžích Tchaj-wan používá čínský Tchaj-pej jako název svého týmu.
Viz také
- Asijská fyzikální olympiáda
- Mezinárodní chemická olympiáda
- Mezinárodní astronomická olympiáda
- Mezinárodní biologická olympiáda
- Mezinárodní juniorská vědecká olympiáda
- Mezinárodní matematická olympiáda
- Mezinárodní olympiáda vědy o Zemi
- Asijská tichomořská matematická olympiáda
Reference
- ^ „Historie IPhO od Waldemara Gorzkowského“.
- ^ A b „Dokumentace IPhO, historie IPhO“.
- ^ A b https://www.ipho-new.org/documentations#past-and-future
- ^ https://www.ipho2020.lt/en/about/
- ^ Statistiky účasti na mezinárodních fyzikálních olympiádách, připravené sekretariátem IPhO
- ^ A b C „Stanovy mezinárodních fyzikálních olympiád“.
- ^ „Závěrečná zpráva 47. mezinárodní fyzikální olympiády ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku 2016“ (PDF).
- ^ Zápis z jednání mezinárodní rady během IPhO 2013
- ^ A b „Sekretariát, poradní výbor a mezinárodní výbor“.
- ^ A b C d „www.ipho-new.org oficiální“.
- ^ A b C „Výsledky IPhO 2000 - držitelé zlaté medaile“. University of Leicester. Archivovány od originál dne 20. září 2000. Citováno 12. března 2015.
- ^ „Zápisy z jednání mezinárodní rady během IPhO 2017“.
- ^ A b „Indonéští studenti vyhrávají zlaté, stříbrné medaile na mezinárodní fyzikální olympiádě“.
- ^ „Indonésie získala dvě zlaté, tři stříbrné medaile na mezinárodní fyzikální olympiádě“.
- ^ 2022 の 大会 出 題 委員長 早 野 龍 五 氏 の Twitter https://twitter.com/hayano/status/680302264318201857
externí odkazy
Kontrolní úřad  |
|
|---|