Mezinárodní rada organizací folklórních festivalů a lidových umění - International Council of Organizations of Folklore Festivals and Folk Arts

Výstava.

The Mezinárodní rada organizací folklórních festivalů a lidových umění (CIOFF, francouzština: Conseil international des organisation de festivals de folklore et d'arts traditionnels) je mezinárodní nevládní organizace (NGO) v oficiálním partnerství s UNESCO a je akreditována k poskytování poradenských služeb Výboru Úmluvy UNESCO o ochraně Nehmotné kulturní dědictví. CIOFF má 63 řádných členů, 21 přidružených členů a 18 odpovídajících členů po celém světě a 3 partnerské členy. Její sídlo je v Confolens v Francie. Řádnými členy jsou národní sekce s cílem zachovat tradiční umění, organizovat folklórní festivaly nebo podobné aktivity, jakož i sdružovat dobrovolné organizace působící v oblasti tance, hudby, kostýmů, zvyků a etnografie. Národní sekce patří do sektorů v organizaci podle jejich geografického umístění.[1] CIOFF je členem Mezinárodní hudební rada.

Cíle

Cílem organizace je zachování, propagace a šíření tradičního umění a Folklór.[1]

Události

Každý rok se po celém světě koná více než 350 folklórních festivalů pořádaných CIOFF [1] Každé 4 roky pořádá světová organizace CIOFF Folkloriada. Jedná se o významný festival, kde jsou všichni členové CIOFF vyzváni, aby poslali folklórní skupiny ze svých zemí, aby ukázali rozmanitost folklóru. CIOFF uspořádal 5 Folkloriadas. Folkloriada 2020 je naplánována na 18. července - 1. srpna v republice Baškortostán v Rusku.[2]

CIOFF Folkloriadas
RokUmístěníPoznámky
1996Brunssum V Nizozemsku
2000Tokio a dalších měst v Japonsku
2004Pécs a Budapešť v Maďarsku
2008Čínazrušeno
2012Anseong v Koreji
2016Zacatecas v Mexiku
2021Republika Baškortostán, Ruskoodloženo na rok 2021

2008 Folkloriada musela být zrušena kvůli přírodní katastrofě v Číně.

Kultura

Dva velmi důležité cíle CIOFF jsou šíření myšlenek (Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů[3] a spolupracovat na provádění Úmluvy o ochraně Dohody o civilním letectví Nehmotné kulturní dědictví[4] UNESCO.

Formace

Organizaci založil 8. srpna 1970 ve Francii Confolence Henri Coursaget und 9 dalších lidí.[1]

11. července 1984 dostal CIOFF kategorii vzájemných neformálních vztahů k UNESCO (status C). Od té doby se CIOFF stal členem členů mezinárodních nevládních organizací UNESCO. V září 1990 byl CIOFF povýšen na kategorii Formální poradní vztahy s UNESCO (status B).

Prezidenti CIOFF

  • Henri Coursaget, Francie (1970–1989)
  • Guy Landry, Kanada (1989–1997)
  • Kari Bergholm, Finsko (1997–2005)
  • Dr. Udomsak Sakmunwong, Thajsko (2005–2013)
  • Philippe Beaussant, Francie (2013–)

Organizační struktura CIOFF

Valné shromáždění

Valné shromáždění (GA) je nejvyšším orgánem CIOFF. Koná se každoročně v jedné z členských zemí. Jedná se o rozhodovací jednotku, protože určuje cíle a formální pokyny pro práci organizace a rozhoduje o návrzích předložených radou. Valná hromada rovněž volí členy rady na dobu 4 let. Rada se schází dvakrát ročně.

Generální sekretariát

Generální sekretariát má sídlo v Stockton na Tees ve Velké Británii a dohlíží na něj generální tajemník.

Provize

Pro rozvoj základních témat v komplexní oblasti činnosti CIOFF a pro poradenství radě a valnému shromáždění jsou zřizovány stálé komise. Jedná se o festivalovou komisi, komisi pro komunikaci a public relations, právní komisi a kulturní komisi.

Pracovní skupiny

K řešení dočasných problémů nebo práci na konkrétních projektech lze vytvořit pracovní skupiny.

Řídící orgány

Řídícími orgány CIOFF jsou výkonný výbor (EXCO), který se skládá z prezidenta, dvou viceprezidentů, pokladníka a generálního tajemníka a rady složené z EXCO, předsedů komisí, zástupců sektorů, zástupce UNESCO a předseda koordinačního výboru pro mládež.

Členové

Sektor Asie a Oceánie: Austrálie, Čína, Čínský Tchaj-pej, Indie, Indonésie, Kyrgyzstán, Japonsko, Jordánsko, Korejská republika, Kuvajt, Malajsie, Nový Zéland, Filipíny, Saúdská Arábie, Srí Lanka, Sýrie, Tahiti, Thajsko, Turecko, Spojené arabské emiráty (SAE) ), Uzbekistán.

Středoevropský sektor: Arménie, Rakousko, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Česká republika, Gruzie, Německo, Maďarsko, Izrael, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovinsko, Ukrajina.

Latinskoamerický sektor: Argentina, Brazílie, Brazílie Abrasoffa, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Haiti, Honduras, Mexiko, Panama, Paraguay, Peru, Venezuela

Severoamerický sektor: Antigua a Barbuda, Belize, Kanada, Trinidad a Tobago, Spojené státy americké

Severoevropský sektor: Irsko, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Švédsko, Spojené království

Jihoevropský a africký sektor: Albánie, Alžírsko, Benin, Bulharsko, Kongo RDC, Bosna a Hercegovina, Burkina-Faso, Kamerun, Střední Afrika, Chorvatsko, Kypr, Iskele a Goenyeli Festivals, Egypt, Francie, Gabon, Gambie, Řecko, Guinea, Itálie, Pobřeží slonoviny, Makedonie, Mali, Mauretánie, Maroko, Černá Hora, Niger, Portugalsko, Senegal, Španělsko, Srbsko, Jihoafrická republika, Švýcarsko, Togo, Tunisko

Reference

  1. ^ A b C d Andreína Delgado Puche: Cioff Venezuela lamenta la muerte de su fundador internacional. Archivováno 23. 8. 2011 v Wayback Machine Nueva Prensa de Guayana, 30. května 2011 (španělsky)
  2. ^ „CIOFF - Mezinárodní rada organizací folklórních festivalů a lidových umění - Next CIOFF® World Folkloriada“. www.cioff.org. Citováno 2020-04-16.
  3. ^ Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Paříž, 20. října 2005. UNESCO. Generální konference, 33. zasedání. Záznamy z generální konference. Třicáté třetí zasedání, Paříž, 3. – 21. Října 2005. Svazek I: Usnesení. 33 C / Usnesení 41. Kapitola V Program na léta 2006–2007, str. 83. Databáze UNESDOC, přístup k 12. 8. 2010: http://unesdoc.unesco.org/images/0014/001428/142825e.pdf
  4. ^ Úmluva o ochraně nehmotného kulturního dědictví. Paříž, 17. října 2003. UNESCO. Generální konference, 32. zasedání. Záznamy z generální konference, třicáté druhé zasedání, Paříž, 29. září až 17. října 2003. Svazek I: Rezoluce. 32 C / Usnesení 32. Kapitola IV Program na období 2004–2005, Hlavní program IV - Kultura, s. 53. Databáze UNESDOC, přístup k 12. 8. 2010: http://unesdoc.unesco.org/images/0013/001331/133171e.pdf

externí odkazy