Indonéské trestní řízení - Indonesian criminal procedure

Indonéská vlajka large.png  
Trestní řád v Indonésii
Trestní řád
Kitab Undang-Undang Hukum Acara Pidana (KUHAP)
Číslo 8 z roku 1981
Příslušná ustanovení
Kapitola V - Zadržení, zadržení, prohlídka osoby, vstup do domu, zabavení a prohlídka dokumentů
Kapitola VI - Podezřelý a obviněný
Kapitola XVI - Zkouška na zkoušku
Kapitola XVII - Obyčejné právní prostředky
Kapitola XVIII - Mimořádné právní prostředky nápravy
Kapitola XIV - Vyšetřování
Kapitola XIX - Výkon soudních rozhodnutí
Soudy Indonésie
Obecné soudy
Náboženské soudy
Vojenské soudy
Správní soudy
Soudy pro lidská práva
Počet případů přijatých v roce 1997 podle státu

Indonésie je občanské právo země s pěti hlavními kódy. Své Trestní řízení kód, Kitab Undang-Undang Hukum Acara Pidana („KUHAP“), určuje postupy a práva jednotlivců v různých fázích EU soud proces.

Historie indonéského trestního řízení

Koloniální časy

Před rokem 1910 platily v Indonésii zákony „Hukum Adat“ nebo Adat. Když Holanďané v roce 1910 kolonizovali Indonésii, založili a systém občanského práva která měla přednost před adatskými zákony. Co se týče trestního řízení, například Nizozemci uzákonili dva stanovy řídit různé části Indonésie. The Herziene Inlandsch / Indonesisch Reglement („HIR“)[1] aplikován na Jawu a Maduru, zatímco Rechtsreglement Buitengewesten („Rbg“) vztahující se na zbytek Indonésie. Zákony Adat se vztahovaly na domorodci pouze pokud by to nebylo v rozporu s nizozemskými zákonnými ustanoveními.[2]

Japonská okupace

Když Japonci v březnu 1942 obsadili Indonésii, aplikovali své Japonce Stanné právo. Tím byly v té době nahrazeny všechny stávající zákony v Indonésii.

Současnost, dárek

Indonéský právní systém je dnes založen na holandském koloniálním právu, právu Adat a vnitrostátním právu.[3][4]

Poté, co Indonésie získala nezávislost v srpnu 1945 přijala nizozemský HIR jako svůj trestní řád. V roce 1981 nahradila Indonésie HIR KUHAP. KUHAP vylepšil HIR přidáním sporný rysy trestního řízení. KUHAP však dostatečně nechrání lidská práva a jeho záruky jsou v praxi často ignorovány, protože za nedodržení zákona neexistují žádné sankce.[4] V reakci na nespokojenost s formálními postupy uvedenými v zákoně pracovní skupina vypracovala v roce 2000 novou sochu, která nahradí KUHAP. Indonésie však doporučení pracovní skupiny dosud nepřijala.[4]

Kroky zapojené do běžného trestního řízení

Proces trestního řízení v Indonésii

Zatknout

Policie musí předložit rozkaz při zatčení, pokud podezřelý není „chycen při činu“.[5] Musí také zaslat kopii takového zatykače rodině podezřelého.[6]

Zadržení

Podezřelí musí být propuštěni do jednoho dne od zatčení[7] ledaže vyšetřovatel, státní zástupce nebo soudce nařídí a zadržení. Zadržení je omezeno na trestné činy, za které hrozí trest odnětí svobody na 5 let a více, a trestné činy podle čl. 21 odst. 4 písm. B).[8] Podezřelí mohou být zadrženi maximálně na 60 dní soudní souhlas.

Vyšetřování

Vyšetřovatelé musí informovat státního zástupce před zahájením vyšetřování.[9] Pokud je vyšetřování ukončeno z důvodu nedostatečných důkazů nebo pokud událost nepředstavuje útok, vyšetřovatelé musí informovat státního zástupce a mít podezření.[10]

Během vyšetřování mají vyšetřovatelé pravomoc předvolat svědci k vyšetření.

Po ukončení vyšetřování musí vyšetřovatelé neprodleně předložit spis případu státnímu zástupci. Pokud se státní zástupce domnívá, že vyšetřování je neúplné, vrátí dokumentaci a nařídí dodatečné vyšetřování.[11] Dokumentace je poté znovu předložena.

Stíhání

Po prozkoumání spisu případu státní zástupce určí, zda případ splňuje požadavky, které mají být předloženy soudu. Pokud se rozhodne stíhat, musí připravit účet Obžaloba a podat žalobu k příslušnému okresnímu soudu.[12] Poté budou podezřelému a případným svědkům předvolána k účasti na soudu.

Pokud se státní zástupce rozhodne zastavit stíhání, musí předložit písemné rozhodnutí, které bude zasláno podezřelému, vyšetřovateli a soudci.[13] Přečtěte si prosím slepé střevo Další informace o struktuře indonéské státní zastupitelství.

Přípravné řízení

Řízení před zahájením soudního řízení se omezuje na zkoumání zákonnosti zatčení a / nebo zadržení a na rozhodnutí, zda je k projednání případu příslušný okresní soud.

Zkušební postupy

Na začátku soudního procesu si státní zástupce přečte návrh obžaloby. Soudce poté předvolá obviněné a svědky k předání svědectví, které budou poté prozkoumány. Hlavní soudce povede zkoušku u soudu. Prokurátor a právní zástupce mohou vyslýchat svědky prostřednictvím hlavního soudce.[14]

Pokud obviněný odmítne na otázku odpovědět, navrhne mu hlavní soudce, aby odpověděl, a poté ve zkoušce pokračovat.[15]

Po vyšetřování předloží prokurátor svá obvinění, než obžalovaný podá obhajobu. Prokurátor může odpovědět na vznesenou obranu, pokud má obviněný právo na odpověď.[16] Než dospěje k rozhodnutí, hlavní rozhodčí se poté poradí s ostatními soudci na lavičce.

Rozsudek

Soud obviněného osvobodí, pokud nebyla vina právně a přesvědčivě prokázána, nebo zamítne všechna obvinění, pokud skutky nepředstavují trestný čin.[17]

Pokud soud dospěje k závěru, že se obviněný dopustil spáchání trestného činu, uloží mu trest.[18] Státní zástupce poté popraví rozsudek.[19]

Odvolací proces

Běžné právní prostředky nápravy

Proces odvolání

Po dosažení rozhodnutí a přečtení soudcem u Tribunálu prvního stupně může poškozený podat žalobu odvolání příslušnému odvolacímu soudu do sedmi dnů.[20]

Proti:[21]

  1. Rozsudek ze dne osvobození která se týká nepřiměřeného uplatňování práva; nebo
  2. Rozsudek o zamítnutí všech poplatků, které se týkají nevhodného použití práva; nebo
  3. Rozsudek podle výslovného postupu.[22] Rozsudek je vydán výslovným postupem, když o věci rozhoduje pouze jeden soudce, protože je jasný a nepodstatný.

Existují tři důvody pro odvolání k High Court:[23]

  1. Kde procesní právo byl použit z nedbalosti;
  2. Pokud je při zkoušce v prvním stupni zjištěna chyba;
  3. Pokud je při zkoušce v prvním stupni něco neúplné.

Poté, co vrchní soud vydá rozsudek o odvolání, se poškozená strana může odvolat k nejvyššímu soudu jako kasační věc.[24]

Existují tři důvody pro odvolání k Nejvyššímu soudu:[25]

  1. Pokud nebylo použito právní pravidlo nebo bylo použito nesprávným způsobem;
  2. Pokud nebyla metoda rozhodování uzavřena podle právních předpisů;
  3. Pokud soud překročil meze své působnosti.

Mimořádné právní prostředky nápravy

Rozsudky jsou konečné a závazné na poslední odvolací úrovni. Odsouzený nebo jeho rodina se však mohou domáhat konečného mimořádného opravného prostředku podáním žádosti u Nejvyššího soudu o přehodnocení rozsudku, kromě případů, kdy se jedná o osvobozující rozsudek nebo zamítnutí obvinění.[26] Taková žádost není promlčena[27] a lze je provést pouze jednou.[28]

Žádost o nové posouzení rozsudku lze podat, pokud:[29]

  1. Nové okolnosti vedou k silné domněnce, že pokud by takové okolnosti byly známy během soudního řízení, došlo by k osvobození nebo zamítnutí všech obvinění nebo by obvinění státního zástupce nebylo přijatelné nebo že méně přísná trestní ustanovení by se na případ vztahovalo.
  2. Záležitosti nebo okolnosti, které tvoří základ a odůvodnění rozsudku, jsou prohlášeny za rozporuplné.
  3. Rozsudek jasně ukazuje chybu soudce nebo zjevnou chybu.
  4. Údajný čin, který byl prohlášen za prokázaný v rozsudku, na který však nenavázal trest.

Úloha soudce

Indonéský nejvyšší soud

Úlohou soudců v indonéském systému trestního soudnictví je uložit pachatelům řádný trest na základě dostatečných právních prostředků. Soudci jsou obecně zapojeni pouze do soudního řízení.

Když soudce obdrží obžalobu od státního zástupce, určí datum soudu a nařídí mu, aby předvolal obviněného a svědky k soudu.[30]

Během soudního řízení je soudce povinen zajistit, aby obžalovaný nebo svědek mohl i nadále odpovídat na položené otázky. Pokud tak soudce neučiní, jeho rozhodnutí bude zrušeno.[31]

Na konci soudního řízení může soudce osobu odsoudit, pouze pokud má alespoň dva právní důkazy podporující odsouzení.[32] Na základě předložených důkazů může soudce obvinění obviněného potrestat, osvobodit nebo zamítnout.

Pokud je obviněný odsouzen a je odsouzen k trestu, který ho zbavuje jeho svoboda, bude soudce pomáhat hlavnímu soudci dohlížet na výkon trestu.[33]

Úloha státních zástupců

Státní zastupitelství v Indonésii je jedinou agenturou, která má státní moc stíhat pachatele. V indonéském systému trestního soudnictví jako takové neexistuje žádné soukromé stíhání.

Prokurátoři jsou zapojeni do celého procesu, od vyšetřování, přes soudní řízení a výkon trestu. Ve fázi vyšetřování dohlíží na vyšetřování policie státní zástupce. Prokurátor osobně vyšetřuje pouze případy zvláštních trestných činů, jako např korupce.[34] Jakmile policie dokončí vyšetřování, předá důkaz prokurátorovi.[11] Jsou-li důkazy uspokojivé,[35] prokurátor bude stíhat pachatele u příslušného soudu.[36] Připraví soudní listinu obžaloby[37] zahájit zkušební řízení.

V průběhu soudního řízení musí státní zástupce zajistit přítomnost obžalovaného, ​​svědků a znalců. Prokurátor musí rovněž předložit veškeré důkazy týkající se trestného činu.[38] V praxi prokurátor obvykle předkládá tři nebo více právních důkazů na podporu viny obžalovaného.

Poté, co soudce rozhodne o případu, zašle soudní úředník kopii výkonu trestu prokurátorovi. Prokurátor poté vykoná trest.[39]

Právní ochrana obviněného

Práva na radu

Podezřelý má právo na právní pomoc od jednoho nebo více právníků rady v každé fázi zkoušky.[40] Na začátku vyšetřování bude policie informovat podezřelého o jeho právu na právní pomoc během vyšetřování před soudem.[41]

Pokud podezřelý nemá právní pomoc, dostane zdarma právní pomoc pokud čelí trest smrti nebo trest odnětí svobody na patnáct let a více. Podezřelý také obdrží bezplatnou právní pomoc, pokud je v nouzi a hrozí mu trest odnětí svobody na pět a více let.[42]

Jakmile podezřelý získá právní pomoc, obhájce má právo kontaktovat ho od okamžiku jeho zatčení nebo zadržení. Advokát má také právo být přítomen a poslouchat, výslechy. Tím je zajištěno, že policie neprovádí nekalé vyšetřovací techniky.

Pravidla dokazování

Soud připouští pouze pět typů právních důkazů. Oni jsou:[43]

  1. Svědectví svědka
  2. Svědectví odborníka
  3. Dokument
  4. Indikace
  5. Svědectví obviněného

Pokud jde o svědectví svědka jako prostředek právního důkazu, soudce porovná svědectví svědka s jinými svědectvími svědka nebo jinými důkazními prostředky, aby určil, zda je svědectví pravdivé. Přitom bere v úvahu všechny ostatní faktory, které ovlivňují důvěryhodnost svědka.[44] Svědek obvykle vydává svědectví přísaha. Svědectví, které nebylo učiněno pod přísahou, však lze přesto připustit jako doplňující právní důkaz, pokud je v souladu s svědectvím pod přísahou.[45]

Pokud jde o indikaci jako prostředek právního důkazu, indikací je čin, událost nebo situace, která je v souladu s jinými skutečnostmi.[46] Lze jej získat pouze z výpovědi svědka nebo obviněného nebo z dokumentu.

K usvědčení obviněného musí mít soudce alespoň dva právní důkazy na podporu obvinění.[32] Tím je zajištěno, že podezřelého nelze usvědčit pouze proto, že přiznal svou vinu.

Aktuální diskuse a debaty

Problémy týkající se důkazů

Indonéské soudy mají pouze jasné ustanovení o přípustnosti nezákonně získaných důkazů. Obžaloba tedy může představovat důkazy, které byly získány mučením, špatným zacházením nebo v rozporu s jakýmkoli ustanovením KUHAP. Kromě toho pro obviněného neexistuje soudní cesta k domáhání se nápravy, pokud by byly při soudu předloženy nezákonné důkazy. To podkopává právní záruky v KUHAP.[47]

Omezená práva na právního zástupce

Advokát má právo kontaktovat svého klienta „v každém okamžiku“. Toto právo je však narušeno, protože nařízení ministerstva spravedlnosti z roku 1983 interpretuje tuto frázi v tom smyslu, že klient má právo komunikovat se svým právním zástupcem „každou chvíli během úředních hodin“. Na základě toho se policejní stanice záhadně uzavírají, když právníci navštěvují své klienty. To brání právnímu zástupci v komunikaci se svým klientem a narušuje právo podezřelého na právní radu.[48]

Zneužití zadržovacích pravomocí

Policie může zneužít své pravomoci k zadržení podezřelého pomocí vyhrožování zadržením k nátlaku na podezřelého, aby přiznal svou vinu. Kromě toho KUHAP nezajišťuje, aby byly zadržené osoby okamžitě postaveny před soud. Podle KUHAP může být podezřelý zadržen až na 60 dní bez soudního zásahu. Například pokud policie zadržuje podezřelého na 20 dní podle čl. 24 odst. 1, může státní zástupce podle čl. 24 odst. 2 prodloužit toto zadržení o dalších 40 dní.[49] Přečtěte si prosím slepé střevo Další informace o tom, jak dlouho může být podezřelý zadržen bez soudního zásahu.

Fiktivní právo na mlčení

Nakonec není jasné, zda má obviněný právo nevypovídat během vyšetřování. Ačkoli obviněný „nesmí být zatížen povinností svědčit“,[50] Zdá se, že článek 175 toto právo podkopává. Podle článku 175 může hlavní soudce navrhnout, aby obviněný na otázku odpověděl. Zkouška bude pokračovat poté, co hlavní rozhodčí dá tento návrh. Jelikož však v Indonésii panuje velká úcta k autoritě, „návrh“ hlavního soudce pravděpodobně přesvědčí obviněného, ​​aby na otázku odpověděl. To podkopává právo nevypovídat během zkoušky.[51]

Viz také

Reference

  1. ^ http://www.ladvolaw.com/indonesian-overview.html Archivováno 2012-01-21 na Wayback Machine (zpřístupněno 15. září 2011)
  2. ^ Série IDE asijského práva č. 8„Achmad Ali, právo a rozvoj při změně Indonésie
  3. ^ Strang (2008), str. 195
  4. ^ A b C http://www.lu.se/images/Syd_och_sydostasienstudier/working_papers/mason.pdf Archivováno 2012-03-31 na Wayback Machine na p4 (zpřístupněno 14. září 2011)
  5. ^ KUHAP (1981) Čl. 18 odst. 1
  6. ^ KUHAP (1981) Čl. 18 odst. 3
  7. ^ KUHAP (1981) Čl. 19 odst. 1
  8. ^ KUHAP (1981) Čl. 21 odst. 4
  9. ^ KUHAP (1981) Čl. 109 odst. 1
  10. ^ KUHAP (1981) Čl. 109 odst. 2
  11. ^ A b KUHAP (1981), Článek 110
  12. ^ KUHAP (1981) Čl. 140 odst. 1
  13. ^ KUHAP (1981) Čl. 140 odst. 2
  14. ^ KUHAP (1981), Čl. 164 odst. 2
  15. ^ KUHAP (1981), Článek 175
  16. ^ KUHAP (1981), Čl. 182 odst. 1 písm. B)
  17. ^ KUHAP (1981), Čl. 191 odst. 1 a čl. 191 odst. 2
  18. ^ KUHAP (1981), Čl. 193 odst. 1
  19. ^ KUHAP (1981), Článek 13
  20. ^ KUHAP (1981), Čl. 233 odst. 2
  21. ^ KUHAP (1981), Článek 67
  22. ^ KUHAP (1981), Čl. 204 a 205
  23. ^ KUHAP (1981), Článek 240
  24. ^ KUHAP (1981), Článek 244
  25. ^ KUHAP (1981), Článek 253
  26. ^ KUHAP (1981), Článek 263
  27. ^ KUHAP (1981), Čl. 264 odst. 3
  28. ^ KUHAP (1981), Čl. 268 odst. 3
  29. ^ KUHAP (1981), Článek 262
  30. ^ KUHAP (1981), Článek 152
  31. ^ KUHAP (1981), Článek 153
  32. ^ A b KUHAP (1981), Článek 183
  33. ^ KUHAP (1981), Článek 280
  34. ^ KUHAP (1981), Článek 284
  35. ^ KUHAP (1981), Článek 139
  36. ^ KUHAP (1981), Článek 143
  37. ^ KUHAP (1981), Článek 140
  38. ^ "http://www.unafei.or.jp/english/pdf/RS_No53/No53_22PA_Zaimaru.pdf „(zpřístupněno 15. září 2011)
  39. ^ KUHAP (1981), Článek 270
  40. ^ KUHAP (1981), Článek 52
  41. ^ KUHAP (1981), Článek 114
  42. ^ KUHAP (1981) Čl. 56 odst. 1
  43. ^ KUHAP (1981), Článek 184
  44. ^ KUHAP (1981), Článek 185 (6)
  45. ^ KUHAP (1981), Článek 185 (5)
  46. ^ KUHAP (1981), Čl. 188 odst. 1
  47. ^ Strang (2008), str. 189
  48. ^ Lindsey (2008), str. 148
  49. ^ Lindsey (2008), str. 190
  50. ^ KUHAP (1981), Článek 66
  51. ^ Lindsey (2008), str. 192

Bibliografie

  • Lindsey, Tim, ed. (2008). Indonésie, právo a společnost (2. vyd.). Federační tisk. ISBN  9781862876606.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Strang, Robert (2008). ""Více kontradiktorní, ale nikoli úplně kontradiktorní „: Reformasi indonéského trestního řádu“. Fordham International Law Journal. 32 (1): 188–231.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kitab Undang-Undang Hukum Acara Pidana [Indonéský trestní řád] (PDF). 1981.

externí odkazy