Ignaz Lachner - Ignaz Lachner
Ignaz Lachner | |
---|---|
Ignaz Lachner. Xylografie 1882 | |
obsazení | skladatel a dirigent |
Ignaz Lachner (11. září 1807 - 24. února 1895) byl německý skladatel a dirigent.
Život a kariéra
Lachner se narodil v hudební rodině v Rain am Lech. Byl druhým ze tří slavných bratří Lachnerů. Lachnerovi bratři Franz a Vinzenz byli také skladatelé. Nejznámější byl jeho starší bratr Franz, který s mladým přátelstvím těžce obchodoval Franz Schubert, rozhodně víc než Ignaz, který Schuberta také znal. Ignaz se učil (stejně jako ostatní) varhany, klavír a housle. Na druhém nástroji byl poněkud zázračný, ale i přes to jeho otec trval na tom, aby se stal učitelem. Po otcově smrti studoval hru na housle Bernhard Molique, houslový virtuos, a poté se připojil ke svému bratrovi Franzovi ve Vídni, kde se také spřátelil a byl ovlivněn Schubertem. Haydn, Mozart a Beethoven byly také vlivy.
V roce 1826 se stal varhaníkem v reformované církvi v Vídeň a poté člen orchestru v Hofoperntheatru. V roce byl jmenován hudebním ředitelem Stuttgart v roce 1831 a brzy poté v roce Mnichov. Od roku 1853 sloužil Lachner jako Dirigent v Hamburku a na stejnou pozici se přestěhoval znovu v roce 1861 ve Stadttheater v Frankfurt, ze kterého odešel do důchodu v roce 1875. Zemřel v roce Hannover.
Ačkoli byl Lachner primárně známý jako dirigent, složil značné množství hudby téměř ve všech žánrech. Mezi jeho nejznámější a nejúspěšnější skladby patřily jeho alpské scény, Das letzte Fensterln, ačkoli kritici, jako je Wilhelm Altmann, dnes obecně považují jeho komorní hudbu za své nejlepší dílo. Z nich jeho šest trií pro neobvyklou kombinaci houslí, violy a klavíru patřilo k nejlepším, jaké kdy byly pro tuto kombinaci napsány, a jeho sedm smyčcových kvartet dosáhlo ve své době značné popularity díky svým přitažlivým melodiím a efektivním harmoniím. Bylo nahráno několik kvartet a všechna klavírní tria.
Komorní hudba
- Sonáta D dur pro housle a klavír op. 73 (1873)
- 6 Tänze (6 tanců) pro housle a klavír, op. 80 (1876)
- Serenáda v B♭ obor housle a klavír, op. 81 (1876)
- 3 Morceaux de salon pro housle a klavír, op. 93 (1890)
- Smyčcový kvartet č. 1 F dur op. 43
- Smyčcový kvartet č. 2 G dur op. 51 (1856)
- Smyčcový kvartet č. 3 C dur op. 54
- Smyčcový kvartet č. 4 A dur, op. 74 (1873)
- Smyčcový kvartet č. 5 G dur, op. 104
- Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 105 (1895)
- Smyčcový kvartet č. 7 v B♭ major, op. posmrtný
- Smyčcový kvartet C dur pro 3 housle a violu, op. 106
- Smyčcový kvartet G dur pro 4 housle, op. 107
- Smyčcový kvintet C dur op. 8 (1840)
- Trio č. 1 v B♭ obor housle, viola a klavír op. 37 (1851)
- Trio č. 2 G dur pro housle, violu a klavír, op. 45 (1856)
- Trio č. 3 D dur pro housle, violu a klavír op. 58 (1868)
- Trio č. 4 d moll pro housle, violu a klavír op. 89 (1879)
- Trio č. 5 v E♭ obor housle, viola a klavír op. 102 (1893)
- Trio č. 6 C dur pro housle, violu a klavír op. 103 (1893)
Orchestrální hudba
Concertino F dur pro lesní roh, fagot a orchestr, op. 43 (?) (1850)[1]
Poznámky
- ^ Robert Ostermeyer Muskedition.
Reference
- Cobbetts Cyclopedic Survey of Chamber Music, editoval W.W. Cobbett, Oxford University Press, Londýn, 1963
- Handbuch fũr Streichquartettspieler, Altmann, Wilhelm, Hinrichshofen, Wilhelmshafen, 1972.