Ibrahim Farghali - Ibrahim Farghali - Wikipedia

بورتريه إبراهيم فرغلي

Ibrahim Farghali (إبراهيم فرغلي; narozen 19. září 1967 v Mansoura, Egypt ) je egyptský spisovatel. Vyrostl v Omán a Spojené arabské emiráty. Získal titul BA v oboru Business Administration od Mansoura University v roce 1992 pracoval jako novinář v Rose al Yousef týdeník, poté dovnitř Nizwa časopis v Muscat - Ománský sultanát před návratem do Káhira opět pracovat jako kulturní redaktor v Al Ahram noviny od roku 1997. Nyní je redaktorem v Al Arabi měsíčník v Kuvajt.

Životopis

Ibrahim Farghali je kritik a beletrie autor, jeden z kdo volal Devadesátá generace v Egyptě. V Egyptě je Farghali sám součástí této generace. Ale na arabské literární scéně, která je formována přísnými hierarchiemi, se nové hlasy těžko slyší. Zvláště když se stejně jako Farghali zdržují drsného morálního a náboženského tabu egyptské společnosti, aby na sebe upoutali pozornost.

Farghali naopak bydlí v říši tichých tónů - a dělá to bez kompromisů. Státní vydavatel požadoval, aby odstranil všechny sexuální podtext jeho rukopisu „The Ghosts of Feelings“ před jeho zveřejněním. Ale protože to pro Farghali nepřicházelo v úvahu, nezbývá mu nic jiného, ​​než se vyrovnat s vrtochy a nedostatkem profesionality několika zbývajících nezávislých egyptských literárních vydavatelů. Bylo mu pouhých 24 let, když jako začínající novinář udělal rozhovor s Egypťanem Nobelova cena vítěz Naguib Mahfouz. Jeho touha po literatuře se stala tak silnou, že pouhý rok po ukončení jeho nemilovaného studia v jeho malém rodném městě Mansoura, přestěhoval se do velkého města Káhiry. Ve svých dosavadních pracích prozkoumal Ibrahim Farghali řadu témat. V krátký příběh Sbírka (Ashbah Al Hawas) „Duchové pocitů“ se pokouší prozkoumat vztah mezi egyptskými muži a ženami, kteří pocházejí z naprosto odlišného prostředí. Znovu a znovu vypráví stejný příběh, ale z jiné perspektivy. Farghali se tak snaží ukázat, jak omezené je naše chápání lidí. Farghali konfiguruje ženské tělo jako místo rozporů, které vytváří šance na blízkost a / nebo odcizení. I když proměnil nepředstavuje prvek tajemství, ale je bráno jako samozřejmost. Fantasticky využívá k odhalování morální degenerace v potlačených sociálních vztazích založených na fantastických vazbách.

Jako literární kritik byl Farghali nejrychlejším zavrhováním takových „obočí“ se středním obočím, jako jsou Alaa Al-Aswany je Yacoubian Building; a jeho hlavním argumentem proti takovým knihám je, že směřují k rostoucímu, ale omezenému - a omezujícímu - světovému trhu, že „to vůbec nejsou romány, ale iluze“.

Přesto z pohledu historie literatury Abnaa Al-Gabalwi je pravděpodobně nejblíže k naplnění proroctví, které jsme vypěstovali doma Magický realismus Pohyb by se objevil v novém tisíciletí.

Publikovaná díla

1-Bettejah Al Ma'aqi (směrem k očím) Sharqeyyat 1997, sbírka povídek.

2-Kahf Al Farashat (Jeskyně motýlů) Káhira 1998. novela.

3-Ashbah El Hawas (Ghosts of Senses) sbírka povídek.

4- Úsměv svatých Ibtisamat Al Qideiseen. 2004, 2005,2006 (přeloženy do angličtiny Andy Smart a Nadya Fouda Smart, vydané Auc Press v roce 2007).

5- Jenneya Fi Qarora (Jennie in a Bottle), román, nakladatelství Al Ain 2007, 2009.

6- Midad Al Hewar (dialogový inkoust), cestovní kniha o Stuttgart v Německo jako součást projektu (Town Chronicles financovaného Goetheho institutem). Vydalo nakladatelství Al Ain v roce 2006.

7- Abnaa 'Al Gabalawi (Synové Gabalwi) román. Vydalo nakladatelství Al Ain - Káhira 2009, 2010.

Citáty od Farghali

  • "Samozřejmě Saramago je pro mě literární model, “
  • Chcete-li napsat dlouhý, velký, jemně sdělený text, kterým můžete říci všechno. A s nejvyšším možným stupněm umělecké excelence vytvořit velkou myšlenku, která pojme řadu menších nápadů, srovnává styly a nesouhlasné hlasy. Moje ambice je text, který by mohl číst a užívat si ho, znovu si ho přečíst a stále si ho užívat obyčejný čtenář i člen literární elity. Je to ambice jako Dostojevskij Je to a Saramago, a doufám, že nebudu znít marně, když to řeknu. Myslím, že jsem cvičil od Ibtisamat Al-Qiddissin (Úsměvy svatých).
  • „Kromě teoretizování nebo konstatování zřejmého, kromě podmínek vyprávění a představivosti a konstrukce a hloubky postav, si myslím, že text, na který se vztahuje pojem„ román “, musí být také„ uměleckým předmětem “, což znamená, že musí jazyk používat vznešeně, kompetentně a krásně, musí jazyk používat svým vlastním specifickým způsobem. Aby mohl být text nazýván románem, musí absorbovat narativní metody, které byly použity v celé historii, musí znát své místo v historie narativu. Musí být současná, experimentální a hluboká a usilovat o dodržování podmínek moderny jako obecného kontextu, který je zase ovlivňován ekonomickými, sociálními a historickými faktory. Pouze tehdy, “.
  • „je narativní text hoden být nazýván románem?“.
  • Naučil mě (Mahfouz), že nejste spisovatel, pokud nemusíte být nezávislí ani na klišé své vlastní generace.
  • Mám rád složitost v románu. Více než jeden časový rámec, více než jedna postava, více než jeden hlas. Mým přáním je změnit můj hlas, dokud se nestane množstvím hlasů způsobem portugalština spisovatel Fernando PesÓo, i když samozřejmě existuje obrovský rozdíl a ve srovnání s ním jsem stále student. Trochu se mi to podařilo v předchozích dílech, vytvořil jsem paralelní časové rámce, ale obecně se k tomuto druhu vrstvení úplně přikláním. Mám rád Bůh malých věcí například ze stejného důvodu.
  • Souvisí to s mým vyrůstáním v Dubaj a zejména Omán, kde je kultura nasycena příběhy fantomů a džin —Který se nachází v poušti, která tvoří většinu města - a jeho prvky čarodějnictví jsou jen součástí každodenního života. Bylo naprosto normální například hovořit o setkání s mužem s kozími nohami při přechodu přes ulici. A je to něco, co mi evidentně zůstalo.

Reference