Hynek Martinec - Hynek Martinec

Hynek Martinec
Hynek Martinec (2015) .jpg
Hynek Martinec (2015)
narozený (1980-11-12) 12. listopadu 1980 (věk 40)
Broumov, Československo
Národnostčeština
VzděláváníAkademie výtvarných umění v Praze
PartneřiZuzana Jungmanová
OceněníCena BP Portrait Award
webová stránkahttp://www.hynekmartinec.com/

Hynek Martinec (narozen 12. listopadu 1980 v Broumov ) je český malíř, který absolvoval Ateliér technik klasické malby pod vedením Prof. Zdeněk Beran na Akademie výtvarných umění v Praze. Po studiích odešel do Paříž (2005-2007) a od roku 2007 žije v Londýn. Získal prestiž Cena BP Young Artist Award (2007) za jeho hyperrealistické portréty. Jeho obrazy jsou inspirovány starými mistry nebo fotografiemi, které pomocí moderních technologií propojují minulost s budoucností.

Život

Ve svém rodném Broumově a okolí dokázal Hynek Martinec vstřebat architekturu města Dientzenhofer společně s českou barokní malbou. Od dětství intenzivně kreslil a už ve věku 8–9 let objevil svět klasické hudby. Jako jedenáctiletý chlapec v roce 1991 uspěl v umělecké soutěži v Náchodě a jeden malíř poroty mu nabídl soukromé hodiny a důkladné školení realistické malby. O rok později chodil na kurzy od jiného malíře, který ho vystavil světu abstraktního umění.

Po ukončení základní školy Martinec rok studoval design v Uherském Hradišti a poté přešel na Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. V letech 1999 až 2005 studoval na Akademie výtvarných umění v Praze v Ateliéru technik klasické malby pod vedením Prof. Zdeněk Beran. Během studií strávil výměnný rok v Middlesex University, London (2002) a šestiměsíční výměnný pobyt v Cooper Union v New York (2004). V roce 2003 získal studiové ocenění od Akademie výtvarných umění a v roce 2004 byl oceněn jako nejlepší student Akademie.

Po promoci strávil dva roky v Paříž v pronajatém studiu, než se rozhodnete přestěhovat do Londýn po obdržení Cena mladého umělce pro umělce do 30 let v roce 2007 a zároveň BP Visitor Choice pro jeho portrét Zuzana v pařížském studiu (2006-2007). Obraz byl vybrán mezi 60 finalisty z 1870 přihlášek. V roce 2008 obdržel Cena Měnící se tváře pořádá National Portrait Gallery, London pro obraz Bagram v New Yorku (2004) a BP Visitor Choice na Skotská národní galerie portrétů v Edinburgh.

Hynek Martinec žije a pracuje v Londýn a je zastoupena galerií Parafin.[1] Jeho partnerka Zuzana Jungmanová vede Českou školu bez hranic s přibližně 200 dětmi z české komunity v Londýně.

Ocenění

Práce

Práce během jeho vysokoškolských dnů zahrnují zátiší, zimní horské krajiny a několik portrétů. Během studií v New Yorku namaloval jeho portrét Begram v NY (2004), který byl později oceněn cenou Měnící se tváře. Jeho absolventský projekt zahrnoval pět velkoformátových žánrových obrazů z Motolské nemocnice.

  • Josef, 2003

  • Bachtik, 2004

  • Oberland 2, 2005

  • Dobré ráno, mladý umělec, 2014

Když mu kamarád nabídl využití svého ateliéru v Paříži, zaměřil se Martinec především na projekt Kabeláž (2005-2007), který vnímal jako způsob skenování minulosti. Paris ho inspirovala, aby použil více barev a abstraktní malby. Zároveň vytvořil hyperrealistický portrét své partnerky Zuzany Jungmanové. Zuzaniny brýle zrcadlí celý prostor studia, dokonce is fragmentem pařížské krajiny za oknem. Obraz tak představuje záznam o životě malíře v tomto období.[2] Martinec použil portrét Zuzana v pařížském studiu (2006-2007) na prestižní National Portrait Gallery, London, Cena BP Portrait Award soutěž a získal první cenu pro umělce do 30 let, úspěch, který podnítil jeho přesun do Londýna.

V roce 2008 vytvořil projekt Ztracen v čase[3] inspirováno brutalistickou architekturou Národního divadla a barevnými vzory promítnutými na jeho fasádu. Ve středu celé série jsou černobílé kresby štětcem, temná atmosféra a jemné umělé zbarvení.

Po třech letech v Londýně, kde maloval převážně městské motivy, si Hynek Martinec uvědomil, že vyčerpal možnosti hyperrealistické malby a začala mu chybět emocionální stránka. Kontaktoval svého přítele fotografa, znalce starých fotografických technik. A prostřednictvím vytvoření ambrotypy a daguerrotypie následně přešel k černobílému velkoformátovému malířství (Zuzana 1848, 2012, 244 x 184 cm, Zuzana 1854, 2012, 255 x 184 cm), pokus o určitou cestu zpět v čase. Fotografická technika 19. století představovala téma času z jiného úhlu než malovaný obraz.[4] Simulací starých fotografických technických aspektů jsou tyto obrazy osvobozeny od hranic hyperrealismu a směřují k představivosti autonomního paralelního světa.[5] Martinec po určitou dobu po sobě zanechal akrylové plátno a zahájil sérii černobílých olejomaleb v historizujícím tónu sépiově hnědé barvy, připomínající staré fotografie, ve kterých pokračuje dodnes.

  • Zuzana v Pařížském studiu, 130 x 110 cm, 2006-2007 (Cena BP Young Artist Award )

  • Zuzana v Londýně, 130 x 110 cm, 2011-2012

  • Zuzana 1848, 244 x 184 cm 2012

  • Zuzana 1854, 255 x 184 cm, 2012

V následujících letech se Martinec zaměřil především na zátiší s existenciálním podtextem (Každou minutu blíže k smrti, 2013). Menší formáty často obsahují uhasenou svíčku jako klasický symbol nesmrtelnosti (Je těžké si to pamatovat, 2014). Bílý parafín by mohl odkazovat na název galerie představující Martinec v Londýně, ale jako takový má také zvláštní estetickou kvalitu. V okamžiku, kdy zátiší zobrazuje pouze jeden objekt, se technická dokonalost malby stává nástrojem k meditaci o čase (Sigrunův chléb, 2015) a někdy k tomu diváka výslovně vyzve (Vrtule, 2015).[5] Zátiší Martince vytvořená pomocí grisaille technika ukazuje jeho technickou dokonalost. Sofistikované kompozice hrají s archetypickými zbožnými obrazy a tématem vanitas (Bičování barokního koně, 2017).[6]

  • Světlo je v dalším malířství II, 2013

  • Každá generace má svou vlastní revoluci, 2014

  • Picasso viděl výbuch, 2015

  • Sigrunův chléb (The New Romantic), 2015

Jako abstraktní prostorový model Martinec často používá krém na holení, který jako pomíjivá forma představuje absolutně současný symbol vanitas (Kam bloudíš, Johne?, 2014). Krém občas připomíná barokní štukové reliéfy a propůjčuje práci skrytý sexuální podtón nebo naopak izolovanou zimu. Intenzivní kult smrti stojící v jádru katolického baroka současně nese silnou potřebu estetizovat smrt. „Ledově studené baroko“ Martince transformuje myšlenku barokního světa a odkrývá smrt ne v postavách svatých, ale jednoduše v dokonalých a hotových podobách.[7] Některé formy jsou prováděny jako trojrozměrné struktury v akrylové hmotě jesmonit (Fantasy se setkává s brutální realitou, 2018).

V roce 2014 začal do olejomalby začleňovat staré fotografie s malými detaily z různých souvislostí spojených se současným světem (Přelet do jiné doby, 2014). Od roku 2015 se v martinských zátiších šerosvitu znovu objevuje jemné zbarvení (Sigrunův chléb, 2015). Fascinace starými mistry se dále prohlubuje na jeho výstavě v roce 2015 v Praze. V tomto období vytvořil obraz El Greco to sleduje (2016), což je skutečná černobílá kopie El Greco Kristus v Národní galerie v Praze. Ostatní obrazy jsou otevřenou kombinací umění inspirovaného díly, jako je barokní autoportrét Anthonyho van Dycka s kouzlem Magritte (Vize, 2016) a / nebo použít narážky vypůjčené z různých klasických děl k vytvoření nových a nečekaných kombinací (Alegorie internetu, 2017). Malíř prožívá svět, ve kterém žije, ale politické události přímo ovlivňující jeho život jsou komentovány alternativními a skrytými symboly (Brusel, 2016; Brexit, 2016).

  • El Greco se dívá, 2016

  • Čokoládový labyrint a čaj, 2016

  • Vize, 2016

  • Brusel, 2016

Obrazům Martince předchází asociativní myšlenka čerpající inspiraci z literatury nebo reflexi osobních zkušeností spojených s jiným uměleckým dílem. Odkazy v názvech prací jsou obvykle spojeny s filozofií, filozofií Nietzsche a Wittgenstein zejména témata diskusí s jeho bratrem (Zrození tragédií, 2018).[4] Náboženské symboly ho provázely od mládí stráveného v Broumově v prostředí silně utvářeném barokní architekturou K. I. Dientzenhofer a zůstali trvalou součástí jeho každodenního života. Martinec ve svých dílech pokračuje v tradičním evropském malířském stylu, ale prezentuje jej v současném kontextu, který se dnes obrací k divákovi. Používá kódy a symboly spojující minulost se současností. Některé autobiografické detaily pronikají do jeho obrazů ve zdánlivě nesouvisejících souvislostech. Jedním z takových symbolů je lebka, kterou zahlédl jako dítě v malé vesnické škole, kterou navštívil v Machově (Mluvte pravdu, i když se vám třese hlas, 2013). Jindy malířské pozadí odhaluje panorama města, kde strávil prvních šest let svého života (Šest let Tabula Rasa, 2013-14).

Martinec vyrostl v 90. letech, období transformace díky počítačům a novým médiím. Jeho generace vnímá všudypřítomnost moderních technologií s existenciální vážností jako posun paradigmatu a pokusy reagovat (Každá generace má svou vlastní revoluci, 2014) nebo jej kreativně použít při své práci. Pomocí 3D programů na svém počítači Martinec vytváří obrazy, které slouží spíše jako modely nehmotné plastiky. Jeho motivací pro malbu může být kresba záznamu snu, míchání uložených obrazů s každodenní realitou, promítání událostí skrytých pod povrchem a vytváření překvapivých spojení. Řada kreseb poté, co Starí mistři představili Martinci nástroj pro stržení hranic času a propojení jeho tvorby s umělci, které začal upřednostňovat během svých návštěv v galerii. Tyto motivy byly následně použity v surrealistických manýristických a / nebo neobarokních kompozicích, které svévolně spojovaly odkazy starých mistrů s prvky současného světa (Vír nočních můr, 2017). Místo konceptů používá digitální fotografie skutečných předmětů, se kterými lze volně manipulovat. Předtím, než ji převede na plátno, je malířská kompozice vytvořena jako umělá realita prostřednictvím prolínání a dynamického zkreslení ve Photoshopu.

  • Každou minutu jste blíž k smrti, 2013

  • Experience of Being Alive, 2014

  • The Shepherd Paris, 2016

  • Cirkus nočních můr, 2017

V rámci fiktivního cestování v čase podnikl Martinec v roce 2016 cestu na Island a svůj výkon zaznamenal do série fotografií. Ve své vypůjčené identitě barokního architekta Kilian Ignaz Dientzenhofer hledal místo, kde by mohl postavit svůj futuristický kostel, vytvořil Martinec příběh, který později použil jako své motto pro pražskou výstavu Plavba na Island v roce 2018. O rok dříve navštívil Island malovat krajinu (Myšlenka krajiny, Reykjavík, 2015) a dal obraz meditující Buddha pod širým nebem. Podobný zásah do přírody byl proveden s černobílým obrazem Kristova hlava po El Greco Obrázek uživatele Národní galerie v Praze, kterou umístil v roce 2017 v Andalusie, Španělsko.

Projekty

  • 2005 Motol (Praha) - velký projekt zaměřený na vztah člověka k veřejnému prostoru Nemocnice Motol, pět velkoplošných obrazů, videoinstalace (práce na Akademii výtvarných umění; projekt byl realizován v Praze a je součástí sbírky Národní galerie) Praha).
  • 2007 Kabeláž (Paříž) - celý projekt byl chápán jako meditativní přístup k zachycení energií a minulosti. V imaginárním časoprostoru využil Martinec efekt barevných tahů, linií typicky charakterizovaných zaostřenými rozmazanými stopami, Kabeláž pracuje ve svém imaginárním časoprostoru.
  • 2008 Lost in Time (Londýn) - návaznost na projekt Kabeláž. Obrazy odkazují na mistry klasické i současné malby s přesahy současných motivů.
  • 2009 Ve stejnou dobu (Londýn) - obrazy zachycují současné městské scény, prázdná místa bez lidí (supermarket, parkoviště, letiště). Umělec se pokouší zachytit chladný průmyslový život v metropolích (Londýn, Istanbul) a vyjádřit samotu s hyperrealismem přesahujícím k abstraktním geometrickým tvarům.
  • 2017 El Greco to sleduje, (dlouhodobý projekt), Španělsko
  • 2018 Voyage to Island (London)
  • 2018 Art Brusel, sólový projekt, Parafin, Brusel
  • 2019 Každodenní archiv, Brixton Beneficiary, London

Stálé sbírky

Sólová vystoupení

  • 2000 Obrazy, Ungula, antikvariát, Galerie Ungula, Praha
  • 2005/2006 Zmizel [Ztracen], Galerie DO / OKA, Praha
  • 2007 Galerie Českého centra, Paříž
  • 2008 Lost in Time, Cosa Gallery, Londýn
  • 2009 Současně, Cosa Gallery, Londýn
  • 2009 Po prázdninách 1986, Galerie Českého centra, Sofie
  • 2010 Lucky Man, Caroline Wiseman, Londýn
  • 2013 Každou minutu jste blíž k smrti, Galerie květin, Londýn
  • 2014 Každou minutu jste blíž k smrti, Parafin, Londýn[8]
  • 2016 Hybrid, The Factory, London
  • 2016 Děkuji, že jste se na mě podívali, Island
  • 2017 Zrození tragédií, Parafin, Londýn
  • 2018 El Greco sleduje, Španělsko
  • 2018 Plavba na Island, Šternberský palác, Národní galerie Praha
  • 2018 Kilian Ignaz D., Galerie Dům, Broumov
  • 2019 The Everyday Archive, Brixton Beneficiary, London

Skupinové výstavy (výběr)

  • Umělecký podzim 1999/2000 v Náchodě. 16. ročník krajské umělecké výstavy, Galerie výtvarného umění v Náchodě
  • 2001 AVU Studios / School of Painting of professor Zdeněk Beran, Wortner House of Aleš Southbohemian Gallery, České Budějovice
  • 2004 Cooper Union Gallery, New York
  • 2005 Akty v akci / Absolventská výstava Ateliéru klasické malby prof. Zdeněk Beran, Muzeum Šumavy, Kašperk, Galerie Diamant, Praha
  • 2005 Absolventi AVU 2005, Veletržní palác, Praha
  • 2005 Bienále Praha, Národní galerie Praha
  • 2005 Galerie Foundation M + J Anderle, Praha
  • 2005 Prague’s Studios, New Town Hall Gallery, Praha
  • 2006 Zátiší, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2006 BLACK Art Festival, Pardubice
  • 2007 Cena BP Portrait Award, National Portrait Gallery, London, Muzea Tyne & Wear, Newcastle
  • 2007 Členové Výstava Sdružení výtvarných umělců Mánes L-O, Galerie Diamant, Praha
  • Kolektivní výstava 2007/2008: Kalendář 2008, Galerie DO / OKA, Praha
  • 2008 Defenestrace: Absolventská a studentská výstava AVU, Ateliér prof. Zdeněk Beran, Galerie Nové radnice, Praha
  • Převod 2008, White Box, Mnichov
  • 2008 Mezinárodní trienále současného umění, Národní galerie Praha
  • 2008 Re-Reading The Future, Project Mobility, Národní galerie Praha
  • 2009 Převod, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 2009 Bienále Praha 4 / Bienále Praha Foto 1, sál Karlín, Praha
  • 2009 Cena BP Portrait Award, National Portrait Gallery, London, Městská umělecká galerie v Southamptonu, Southampton
  • 2010 Cena BP Portrait Award, Skotská národní galerie, Edinburgh
  • 2010 Passion for Freedom, UNIT 24 Gallery, Londýn
  • 2010 Převod, Česká národní budova, New York
  • 2011 Encoded Systems, Read Gate Gallery, Londýn
  • 2012 Beyond Reality: British Painting Today, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2012 Ein Weisses Feld, Schlachthaus Aschaffenburg
  • 2012 Coal and Steel, Candid Arts Trust Gallery, Londýn, Galerie Českého centra, Praha
  • 2013 Cena BP Portrait Award, National Portrait Gallery, London
  • Cena Johna Moorese za malířství 2014 na Walker Art Gallery, Liverpool, jako součást bienále Liverpool[9]
  • 2015 Blow Up: Painting, Photography and Reality, Parafin, London
  • 2016 YIA # 7 (Young International Artists) Paříž, zastoupená společnostmi ZAHORIAN & VAN ESPEN
  • 2017 Arc of Memory, Zahorian & Van Espen, Praha
  • 2017 Fascinace realitou: Hyperrealismus v českém malířství, Muzeum umění Olomouc
  • 2019 Vanité, Brixton Beneficiary, Londýn
  • 2019 V živé paměti, Emo Court ve spolupráci s OPW (Oliver Sears Gallery), Irská republika
  • 2020 Inspirace - ikonická díla, Nationalmuseum Stockholm
  • Inspirace 2020 - Kultovní díla, Muzeum umění Ateneum, Finská národní galerie, Helsinky

Reference

  1. ^ Galerie Parafin: Hynek Martinec
  2. ^ Hynek Martinec, in: Barbora Klímová, 2012, s. 16
  3. ^ Hynek Martinec: Lost in Time, video z YouTube
  4. ^ A b Hynek Martinec, in: Voyage to Island, 2018
  5. ^ A b Jana Geržová, in: B. Kundračíková (ed.), 2017, s. 233
  6. ^ Ben Tufnell, vždy přítomný v: Od každé minuty jste blíž k smrti, Parafin, Londýn, 2014
  7. ^ Kirill Kobrin, in: Ben Tufnell, Every Minute You are Closer to Death, Parafin, London, 2014
  8. ^ Artsy, Hynek Martinec: Každou minutu jste blíž k smrti, 2014
  9. ^ John Moores 2014: Galerie umělců

Další čtení

  • Otto M. Urban (ed.), Cesta na Island, Národní galerie Praha 2018, ISBN  9788070356852
  • B. Kundračíková (ed.), Fascination with Reality: Hyperrealism in Czech Painting, Muzeum umění Olomouc, r. 2017, ISBN  978-80-88103-21-9
  • 500 portrétů: BP Portrait Award, 320 stran, National Portrait Gallery Co. Ltd., London 2011, ISBN  978-1-85514-448-4
  • Ben Tufnell, Intellectual Properties, Gallery of Václav Špála, Praha 2015
  • Ben Tufnell, každou minutu jste blíž k smrti, Parafin, Londýn, 2014
  • Milena Slavická, Petr Nedoma, Beyond Reality. British Painting Today, 128 s., Rudolfinum Gallery, Praha 2012, ISBN  978-80-86443-20-1
  • Barbora Klímová, Beyond Reality Hynka Martince, Bulletin Art Banking 3, 2012, s. 15-17
  • Prague Biennale 4, Giancarlo Politi Editore, Milán, 2009
  • RE-READING THE FUTURE, Mobility, National Gallery, Prague, 2008 Hynek Martinec Paintings 1999-2008, České centrum, Londýn, 2008

externí odkazy