Obchodování s lidmi v Palau - Human trafficking in Palau

Palau je tranzitní a cílovou zemí pro neurčitý, ale relativně malý počet žen ze zemí v asijsko-pacifickém regionu, které jsou vystaveny obchodování konkrétně u osob nucená prostituce a v menší míře i muži z Filipíny, Čína, a Bangladéš kteří jsou v podmínkách nucené práce. Někteří zaměstnavatelé přijímají zahraniční muže a ženy, aby pracovali v Palau, podvodným zastoupením smluvních podmínek zaměstnání. Tito zahraniční pracovníci dobrovolně migrují do Palau za prací v domácích službách, zemědělství nebo stavby, ale následně jsou nuceni pracovat v situacích výrazně odlišných od toho, co stanovují jejich smlouvy - nadměrná pracovní doba bez odměny, hrozba fyzické nebo finanční újmy, konfiskace jejich cestovních dokladů a zadržení výplaty platu se používají jako donucovací prostředky k získat a udržovat jejich nucenou službu. Některé ženy migrují do Palau v očekávání, že budou pracovat jako servírky nebo úřednice, ale následně jsou v roce 2001 nuceny k prostituci karaoke bary a masážní salony. Neobčané jsou oficiálně vyloučeni ze zákona o minimální mzdě, což je činí zranitelnými vůči nedobrovolnému otroctví a dluhovému otroctví.[1]

Vláda v Palau plně nedodržuje minimální standardy pro eliminaci obchodování; k tomu však vyvíjí značné úsilí. Dostupné informace naznačují, že rozsah problému obchodování s lidmi v Palau je i nadále skromný. Přestože vláda zahájila užitečná opatření k řešení obchodování s lidmi během předchozího sledovaného období, v minulém roce[když? ] nevyvinula obdobné úsilí při stíhání pachatelů obchodování s lidmi, identifikaci obětí, zajištění přístupu obětí k vhodným službám pro oběti nebo vzdělávání veřejnosti o nebezpečích obchodování s lidmi.[1] Ministerstvo zahraničí USA Úřad pro sledování a boj proti obchodování s lidmi umístil zemi do „Úroveň 2“ v roce 2017.[2]

Stíhání

Vláda v Palau dosáhla minimálního pokroku v boji proti obchodování s lidmi vymáhání práva úsilí během vykazovaného období. Palauův zákon o boji proti pašování a obchodování z roku 2005 zakazuje všechny formy obchodování s lidmi a za tyto trestné činy stanoví dostatečně přísné tresty, které se pohybují od 10 do 50 let odnětí svobody a pokuty až do výše 500 000 USD; to odpovídá pokutám předepsaným za jiné závažné trestné činy, jako je znásilnění. Odsouzení čtyř obchodníků, kteří byli úspěšně stíháni v roce 2007, byla v letech 2008 a 2009 zrušena, protože soud měl pocit, že zahraničním obžalovaným byla v průběhu soudních řízení poskytnuta nedostatečná překladatelská služba, a případy dosud nebyly znovu podány vládou ani stíhány, dostupné možnosti podle zákonů Palau. Tito odsouzení obchodníci přinutili 15 Filipín a 9 čínských servírek k prostituci a podrobili je nedostatku potravin, uvěznění a nelegálním srážkám z platu. Od doby, co vyhrál své odvolání, jeden z obchodníků s lidmi znovu otevřel karaoke bar, kde předtím zneužíval oběti obchodování s lidmi.

Obvinění náborových pracovníků, zprostředkovatelů a zaměstnavatelů dovážejících oběti obchodování s lidmi do Palau nebyla vyšetřována a žádní pachatelé obchodování s lidmi nebyli stíháni ani potrestáni. Vláda nevycvičila pracovníky donucovacích orgánů, aby proaktivně identifikovali oběti nebo identifikovali oběti obchodování s lidmi mezi zranitelnými populacemi, jako jsou cizí ženy v prostituci.[1]

Ochrana

Vláda v Palau poskytla během sledovaného období obětem obchodování minimální ochranné služby. Obětem nebyly k dispozici žádné dlouhodobé ochranné služby a vládní agentury v Palauanu nepoužily formální postupy k identifikaci a doporučení obětí obchodování s lidmi k dostupným službám. Vláda v průběhu roku neidentifikovala žádné oběti obchodování s lidmi ani jim nepomohla, i když v minulosti tak učinila. A organizace založená na víře poskytoval omezenou pomoc obětem jakéhokoli trestného činu. V minulosti byly jejich služby přístupné obětem obchodování s lidmi a podle potřeby byly znovu zpřístupněny. Palauánské úřady nepotrestaly potenciální oběti obchodování s lidmi za protiprávní činy spáchané v přímém důsledku obchodování s lidmi a oběti již dříve vyzvaly k pomoci při vyšetřování a stíhání pachatelů obchodování s lidmi. Vláda neodstranila oběti do zemí, kde mohou čelit útrapám nebo odplatě. Vláda v minulosti neposkytovala obětem finanční pomoc, ale umožnila jim zůstat v Palau a hledat legální zaměstnání, pokud se nechtějí vrátit domů.[1]

Prevence

Vláda nevyvinula žádné zjevné úsilí, aby zabránila obchodování s lidmi, a to prostřednictvím plánovaných kampaní zaměřených na poučení veřejnosti o jeho nebezpečích. Vláda nepodnikla kroky k zavedení národní politiky proti obchodování s lidmi, akčního plánu nebo koordinačního mechanismu pro více agentur. Agentury však v minulosti v záležitostech obchodování s lidmi neformálně spolupracovaly mezi sebou, se zahraničními vládami a mezinárodními organizacemi a pokračují v nich. V srpnu 2009 vláda obvinila šéfa divize práce na ministerstvu obchodu a obchodu a ředitele ministerstva pro přistěhovalectví z pašování cizinců, padělání cestovních dokladů, úplatkářství a zneužití veřejných funkcí. Ačkoli úřady dosud neprokázaly, že případy jasně zahrnovaly mezinárodní pohyb obětí obchodování s lidmi, úředníci pomáhali nelegálním migrantům vyhnout se standardním přistěhovalectví postupy; tito migranti pocházeli z populací, které byly v minulosti identifikovány jako oběti obchodování s lidmi v Palau. Vláda během sledovaného období nevyvinula žádné zjevné úsilí k řešení poptávky po komerčních sexuálních akcích nebo poptávky po nucených pracích. Palau není stranou Protokol OSN TIP z roku 2000.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E „Palau“. Zpráva o obchodování s lidmi za rok 2010. Americké ministerstvo zahraničí (14. června 2010). Tento článek včlení text z tohoto zdroje, který je v veřejná doména.
  2. ^ „Zpráva o obchodování s lidmi za rok 2017: umístění na vyšší úrovni“. www.state.gov. Archivovány od originál dne 2017-06-28. Citováno 2017-12-01.