Obránce lidských práv - Human rights defender

A obránce lidských práv nebo aktivista za lidská práva je osoba, která jednotlivě nebo s ostatními jedná na podporu nebo ochranu lidská práva. Oni mohou být novináři, ekologové, píšťalky, odboráři, právníci, učitelé, bydlení aktivisté nebo jen jednotlivci jednající samostatně. Mohou hájit práva jako součást svých pracovních míst nebo dobrovolně. V důsledku své činnosti mohou být někdy předmětem represálií a útoků všeho druhu, včetně šmouh, sledování, obtěžování, falešných obvinění, svévolného zadržování, omezení práva na svobodu sdružování a fyzických útoků.[1]

Prohlášení o zastáncích lidských práv

The Spojené národy Prohlášení o právu a odpovědnosti jednotlivců, skupin a orgánů společnosti podporovat a chránit všeobecně uznávané Lidská práva a Základní svobody (A / RES / 53/144) 9. prosince 1998, běžně známá jako Deklarace obránců lidských práv,[2] představuje historický úspěch v boji za lepší ochranu osob ohrožených legitimním prováděním lidská práva a je prvním nástrojem OSN, který uznává význam a legitimitu práce obránců lidských práv, jakož i právo a odpovědnost všech na ochranu lidských práv.

Deklarace kodifikuje mezinárodní standardy, které chrání činnost obránců lidských práv po celém světě. Uznává legitimitu činnosti v oblasti lidských práv a potřebu ochrany této činnosti a těch, kdo ji provádějí. Podle této deklarace je ochráncem lidských práv každý, kdo pracuje samostatně nebo jako součást skupiny nebo instituce a pracuje na prosazování a ochraně lidských práv. Tato široká definice zahrnuje profesionální i neprofesionální pracovníky v oblasti lidských práv, dobrovolníci, novináři, právníci a kdokoli jiný, kdo příležitostně provádí činnost v oblasti lidských práv.

Deklarace formuluje stávající práva způsobem, který usnadňuje jejich uplatňování na situaci obránců lidských práv. Specifikuje, jak jsou práva obsažená v hlavních nástrojích v oblasti lidských práv, včetně právo na svobodu projevu sdružení a shromáždění se vztahují na obránce.

Mezi práva chráněná Deklarací patří mimo jiné právo rozvíjet a diskutovat o nových myšlenkách v oblasti lidských práv a prosazovat jejich přijetí; právo kritizovat vládní orgány a agentury a podávat návrhy na zlepšení jejich fungování; právo poskytovat právní pomoc nebo jiné rady a pomoc při ochraně lidských práv; the právo sledovat spravedlivé procesy; právo na neomezený přístup a komunikaci s nevládní a mezivládní organizace; právo na přístup ke zdrojům za účelem ochrany lidských práv, včetně přijímání finančních prostředků ze zahraničí.

Státy jsou odpovědné za provádění a dodržování všech ustanovení Deklarace. Státy mají zejména povinnost chránit obránce lidských práv před jakýmkoli násilím, odvetou a zastrašováním v důsledku jejich práce v oblasti lidských práv.

Ochranné nástroje

Po přijetí Deklarace o obráncích lidských práv v roce 1998 byla přijata řada iniciativ na mezinárodní i regionální úrovni, jejichž cílem je zvýšit ochranu obránců a přispět k provádění Deklarace. V této souvislosti byly stanoveny následující mechanismy a pokyny:

V roce 2008 bylo Společným programem Evropské observatoře pro ochranu obránců lidských práv Observatoř pro ochranu obránců lidských práv Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) a Světová organizace proti mučení (OMCT), převzala iniciativu ke shromáždění všech držitelů institucionálních mandátů obránců lidských práv (vytvořených v rámci OSN, Africké komise pro lidská práva a práva národů, Meziamerické komise pro lidská práva, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie), aby našly způsoby, jak zlepšit koordinaci a doplňkovost mezi sebou as nevládními organizacemi. V roce 2010 byla vytvořena jednotná webová stránka mezi mechanismy[3] bylo vytvořeno shromažďování veškerých relevantních veřejných informací o činnostech různých držitelů pověření na ochranu obránců lidských práv. Jeho cílem je zvýšit viditelnost dokumentace vytvořené mechanismy (tiskové zprávy, studie, zprávy, prohlášení), jakož i jejich akcí (návštěvy zemí, institucionální akce, pozorované pokusy).

V roce 2016 Mezinárodní služba pro lidská práva zveřejnil „Modelový národní zákon o uznávání a ochraně obránců lidských práv“.[2] Tento dokument poskytuje směrodatné pokyny pro státy, jak provádět Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv na národní úrovni. Byl vyvinut ve spolupráci se stovkami obránců a schválen předními odborníky na lidská práva a právníky.

Několik zemí zavedlo národní právní předpisy nebo politiky na ochranu obránců lidských práv, včetně Kolumbie, Brazílie, Mexika a Guatemaly; klíčové problémy při provádění však zůstávají.[4]

V roce 2017 právník v oblasti lidských práv Emil Kurbedinov,[5] krymský tatar, získal v roce 2017 cenu pro obránce lidských práv v první linii v ohrožení. Kurbedinov byl vášnivým obhájcem militantů z občanské společnosti, týral krymské Tatary a členy médií. Dokumentuje porušování lidských práv při prohlídkách rezidencí aktivistů i při mimořádných událostech. V lednu 2017 Krymské centrum pro boj proti extremismu[6] zatčen a zadržen právník. Byl převezen do místního zařízení ruské Federální bezpečnostní služby[7] k výslechu. Okresní soud rozhodl, že Kurbedinov je vinen z propagandistické práce pro teroristické skupiny a organizace. Byl odsouzen k 10 dnům odnětí svobody.[8]

Rovněž ve stejném roce byly během Mezinárodního dne obránkyň lidských práv oceněny aktivistky, které byly zabity z důvodu jejich obhajoby a aktivit při obraně lidských práv. Zavraždění kritizovali korupci a jiné formy bezpráví, chránili své země před vládami a nadnárodními korporacemi a prosazovali práva lesbiček, gayů a transsexuálů.[9]

Výzkum prováděný Střediskem zdrojů pro podnikání a lidská práva[10] zdokumentoval celosvětový nárůst útoků proti aktivistům v oblasti lidských práv o 34 procent v roce 2017. Údaje zahrnovaly 120 podezřelých vražd a stovky incidentů, které zahrnovaly útok, šikanu a vyhrožování. V roce 2017 došlo k 388 útokům ve srovnání s pouhými 290 v roce 2016. Stejná studie identifikovala obránce lidských práv v odvětví zemědělství, těžby a obnovitelných zdrojů energie jako ty, kteří jsou nejvíce ohroženi. Ohrožení byli také právníci a členové environmentálních skupin.[11]

Ocenění pro obránce lidských práv

Nadnárodní advokační sítě

Margaret E. Keck a Kathryn Sikkink V dokumentu „Aktivisté za hranicemi“ definují nadnárodní advokační sítě jako „… sítě aktivistů, které lze do značné míry rozlišit podle zásadnosti principiálních idejí nebo hodnot při motivování jejich formování.“[14] Tuto definici lze vidět v mnoha lidskoprávních organizacích.

Keck a Sikkink píší z kontextu před univerzální dostupností informačních technologií a v tomto okamžiku jsou hlavními aktéry státy.[15] Vzor bumerangu, který argumentují Keck a Sikkink, je modelem obhajoby, kdy stát A způsobí „zablokování“ tím, že nebude chránit nebo porušovat práva. Nestátní subjekty poskytují ostatním nestátním subjektům ze státu B informace o blokování a tyto nestátní subjekty informují stát B. Stát B vyvíjí tlak na stát A a / nebo mezivládní organizace vyvíjejí tlak na stát A, aby změnil své opatření.[16]

Aby se usnadnily nadnárodní advokační sítě, musí mít síť společné hodnoty a zásady, Přístup k informacím a být schopen tyto informace efektivně využívat, věřit, že jejich úsilí způsobí změnu a bude účinně formovat jejich hodnoty.[17] Využívání informací je pro organizace v oblasti lidských práv historicky velmi důležité. Metodika lidských práv je považována za „podporu změn podporou faktů“.[18] Využitím faktů mohou státní a nestátní subjekty tyto životaschopné informace využít k nátlaku na porušovatele lidských práv.

Sítě pro prosazování lidských práv se zaměřují na jednotlivé země nebo problémy tím, že se zaměřují na konkrétní publikum, aby získali podporu.[17] Chcete-li získat podporu publika, musí organizace pro lidská práva pěstovat vztahy prostřednictvím sítí, mít přístup ke zdrojům a udržovat institucionální strukturu.[19]

Aktivisté obvykle používají ve svých advokačních snahách čtyři taktiky: 1) Informační politika poskytuje komplexní a užitečné informace o problému, který by jinak nemusel být vyslechnut ze zdrojů, které by jinak mohly být přehlédnuty; 2) Symbolická politika využívá silné symbolické události jako způsob, jak zvýšit povědomí o problému; 3) Páková politika využívá materiální páku (příklady jako zboží, peníze nebo hlasy), morální páku („mobilizace hanby“) nebo obojí, aby získala vliv na mocnější aktéry; 4) V politice odpovědnosti jsou ti, kdo se zavazují k věci, odpovědni za své činy nebo za jejich nedostatek.[20]

Informační technologie a síťová advokacie

Široká dostupnost internetu, mobilních telefonů a souvisejících zařízení komunikační technologie umožňující uživatelům překonat transakční náklady kolektivní akce začala měnit předchozí modely advokacie.[21]

Díky informační technologii a její schopnosti poskytovat dostatek informací neexistují žádné nebo žádné náklady na formování skupiny.[22] Koordinace je nyní pro organizace zabývající se lidskými právy mnohem snazší sledovat porušovatele lidských práv a využívat tyto informace k obhajobě potřebných.

Jedním z efektů je, že je pro vlády těžší blokovat informace, které si nepřejí, aby jejich občané získali. Díky nárůstu technologie je téměř nemožné, aby informace nepronikly všem na celém světě, což organizacím pro lidská práva usnadňuje sledování a zajištění ochrany práv.

Skutečnost, že internet poskytuje platformu pro snadné vytváření skupin, není nezbytná pro použití institucionální organizace. Se sociálními weby a blogy může každý jednotlivec udržovat kolektivní akci se správnými nástroji a publikem. Potřeba hierarchie klesá s velkým množstvím dostupných informací.[22]

Elektronické mapování

Elektronické mapování je nově vyvinutý nástroj využívající elektronické sítě a satelitní snímky a sledování. Mezi příklady patří taktické mapování, mapování krizí a geomapování. Taktické mapování se primárně používá při sledování porušování lidských práv tím, že poskytuje vizualizaci sledování a monitorování implementace.[23]

Viz také

Reference

  1. ^ Amnesty International (2017). Obránci lidských práv jsou v ohrožení - zmenšující se prostor pro občanskou společnost.
  2. ^ „Obránci lidských práv OSN“. Ishr.ch. 2013-11-20. Citováno 2014-02-04.
  3. ^ „humanrights-defenders.org“. Archivovány od originál dne 2010-10-26. Citováno 2020-01-18.
  4. ^ Amnesty International (2017). Americas: Mechanismy státní ochrany pro obránce lidských práv.
  5. ^ „Na Krymu ovládaném Ruskem bojuje právník proti represím proti krymským Tatarům - 3. dubna 2017“. KyivPost. 2017-04-03. Citováno 2018-06-25.
  6. ^ „Hrozivé výslechy FSB aktivistů Ukrajinského kulturního centra na Rusem okupovaném Krymu - lidská práva na Ukrajině“. Lidská práva na Ukrajině. Citováno 2018-06-25.
  7. ^ „Federální bezpečnostní služba - ruská vláda“. vláda.ru. Citováno 2018-06-25.
  8. ^ „Osobnost týdne: Emil Kurbedinov - práva v Rusku“. www.rightsinrussia.info. Citováno 2018-06-25.
  9. ^ Sekyiamah, Nana Darkoa; Ford, Liz (29.11.2017). „Vzpomínka na ženy zabité v boji za lidská práva v roce 2017“. opatrovník. Citováno 2018-06-26.
  10. ^ „Středisko zdrojů pro podnikání a lidská práva | Globální dohoda OSN“. www.unglobalcompact.org. Citováno 2018-06-26.
  11. ^ Kelly, Annie (03.03.2018). "'Útoky a zabíjení: aktivisté v oblasti lidských práv s rostoucím rizikem, tvrdí studie ". opatrovník. Citováno 2018-06-26.
  12. ^ „Vítěz Martin Ennals Award 1994-2006“. Archivovány od originál dne 02.02.2007. Citováno 2007-01-10.
  13. ^ „Cena obránců první linie“. Archivovány od originál dne 2017-01-26. Citováno 2016-07-08.
  14. ^ Keck, Margaret E .; Sikkink, Kathryn (1998). Aktivisté za hranicemi: Sítě advokacie v mezinárodní politice. Cornell University Press. str. 1. ISBN  9780801434440.
  15. ^ Keck & Sikkink 1998, str. 12
  16. ^ Keck & Sikkink 1998, str. 13
  17. ^ A b Keck & Sikkink 1998, str. 2
  18. ^ Keck & Sikkink 1998, str. 45
  19. ^ Keck & Sikkink 1998, str. 7
  20. ^ Keck & Sikkink 1998, str. 16
  21. ^ Shirky, Clay. Tady přijde každý: Síla organizování bez organizací. New York: Penguin Group, 2008.
  22. ^ A b Shirky, Clay. Tady přijde každý: Síla organizování bez organizací. New York: Penguin Group, 2008.
  23. ^ Movements.org. „Maptivism: Mapping Information for Advocacy and Activism.“

externí odkazy