Hugo Brandt Corstius - Hugo Brandt Corstius
Hugo Brandt Corstius | |
|---|---|
 Hugo Brandt Corstius v roce 2010 | |
| narozený | 29. srpna 1935 |
| Zemřel | 28. února 2014 (ve věku 78) |
| Národnost | holandský |
| obsazení | Lingvista Spisovatel Vědec |
| Známý jako | Opperlandse taal- & letterkunde |
Hugo Brandt Corstius (29. srpna 1935 - 28. února 2014) byl a holandský autor známý svými úspěchy v literatuře i vědě.[1]
V roce 1970 mu byl udělen titul PhD v oboru výpočetní lingvistika. Byl zaměstnán v Mathematisch Centrum v Amsterdam. Pro širokou veřejnost je však většinou známý svým psaním, zejména jako publicista pro Vrij Nederland a de Volkskrant a jako lingvista a literární kritik pro Vrij Nederland, de Volkskrant a NRC Handelsblad.
Pseudonyma
Hugo Brandt Corstius napsal pod více než šedesát různých pseudonyma, alonymy a aliasy. Tvrdil, že každý z nich je součástí jeho postavy.
Ve Vrij Nederland použil pseudonym Piet Grijs a v letech 1979 až 1986 v de Volkskrant použil pseudonym Topič. Mezi jeho další pseudonymy patří Battus (v NRC Handelsblad a Vrij Nederland ), Raoul Chapkis, Victor Baarn, Dolf Cohen, Maaike Helder, Peter Malenkov a Talisman.
Název Battus byl vyhrazen pro psaní lingvistika a jazyková hra, ve sloupcích, článcích a knihách. Mnoho forem slovní hry (palindromy, nejdelší doložené slovo v holandštině, E-less Dutch atd.) byly svázány do svazku Opperlandse taal- & letterkunde, ("Upperlandic lingvistika", kde "Upperlandic" je slovní hra na "Nizozemci ") a o dvacet let později pokračování Opperlans! (záměrné překlepy). Obě knihy se zabývají formou nizozemských slov s malým ohledem na význam. Také napsal De Encyclopedie, kniha parodovat encyklopedie, obsahující přibližně 300 stránek číslovaných 1 až 40000 nebo více, s mnoha hříčky, odkazy na neexistující stránky a další vtipy.
Ceny
- 1966 - Cena Anny Frankové pro Ik sta op mijn hoofd
- 1978 - Cestoda-prijs
- 1978 - Burgemeester van Grunsven-prijs za celé jeho dílo
- 1985 - Busken Huetprijs pro Rekenen op taal
- 1987 - Cena P. C. Hoofta za celé jeho dílo
Osobní život
Jeho dcera Aaf je sloupkař a jeho syn Jelle je také autorem a byl a korespondent v Rusko Brandt Corstius zemřel v Amsterdam po dlouhé nemoci.
Bibliografie
- 1966 - De reizen van Pater Key (pod pseudonymem Raoul Chapkis)
- 1966 - Zes dagen onbedachtzaamheid kan maken dat men eeuwig schreit (jako Raoul Chapkis)
- 1966 - Ik sta op mijn hoofd (pod pseudonymem Raoul Chapkis)
- 1970 - Cvičení z počítačové lingvistiky (Disertační práce)
- 1970 - Grijsboek z de nagelaten bekentenissen van Raoul Chapkis
- 1971 - Zinnig tuig
- 1972 - Blijf met je fikken van de luizepoten af!
- 1974 - Algebraïsche taalkunde
- 1975 - A je een písmeno
- 1975 - Piet Grijs je gek
- 1978 - Počítačová taalkunde
- 1978 - Televize, psychiatři, počítače en andere griezelverhalen
- 1978 - De encyklopedie (jako Battus)
- 1981 - ... honderd. Ik kom!
- 1981 - Opperlandse taal- & letterkunde
- 1988 - Denk na
- 1995 - De hoofdredacteur
- 1995 - Voda en vuur
- 1999 - Het bewustzijn
Reference
- ^ „Schrijver Hugo Brandt Corstius (78) overleden“ (v holandštině). NRC Handelsblad. 2014-02-28. Citováno 28. února 2014.
externí odkazy
- Hugo Brandt Corstius: briljant gelijkhebber, hartstochtelijk hater (Bio) - Volkskrant (v holandštině)
