Huang Zunxian - Huang Zunxian
Huang Zunxian | |
---|---|
![]() | |
narozený | 29. května 1848 Jiayingzhou (nyní Okres Mei, Guangdong ) |
Zemřel | 28. března 1905 Jiayingzhou |
Národnost | čínština |
obsazení | Čínský úředník, vědec a spisovatel |
Známý jako | Publikoval více než 100 básní. |
Huang Zunxian (zjednodušená čínština : 黄遵宪; tradiční čínština : 黃遵憲; pchin-jin : Huáng Zūnxiàn; Wade – Giles : Huang Tsun-hsien29. května 1848 - 28. března 1905), zdvořilostní jméno Gongdu (公 度), byl čínský úředník, vědec a spisovatel, aktivní během pozdní Dynastie Čching. Jako básník vydal více než sto básní. Narodil se nyní v Jiayingzhou Okres Mei, Guangdong, a zemřel o 57 let později na stejném místě. Díky svým důležitým příspěvkům do Číny se stal uznávanou osobností své doby a na jeho počest byla zřízena jmenná nadace. Huangova bývalá rezidence je nyní označena jako veřejné muzeum.
Časný život a kariéra
Huang se narodil 29. května 1848 v Jiayingzhou (nyní Mei County), Guangdong, Čína v rodině Hakka dědictví. Jeho otec Huang Hung Chow byl učenec-úředník (Juren nebo 举人) a sloužil soudům Dynastie Čching.[1] Ve třech letech byl svědkem účinků toho největšího pozemkové reformy v Číně.[2] Jako batole mohl mladší Huang recitovat slavnou čínskou antologii Tisíce rodin básně (千家 诗) a jako devítileté dítě studovalo básně z Dynastie Tchang. Jeho život se změnil o několik let později, během Taiping Rebellion, když byl okraden o mnoho ze svého majetku. Požádal o a JurenStejně jako jeho otec, když v roce 1877 zestárl. Navzdory silné konkurenci našel úspěch a byl vyslán do Tokia v Japonsku, aby sloužil jako rádce císařského čínského velvyslanectví.[1] V září 1880 publikoval Korea strategie příspěvek týkající se plánů na vysoké úrovni v Koreji (sjednocených v té době). Huang navrhl, aby se Čína a Korea staly dobrými spojenci. Dílo je popsáno jedním zdrojem jako „dílo osudu, které určilo moderní historii východní Asie“.[3] Zatímco v Japonsku pracoval pro redaktorskou práci Japonský světový časopis,[4] podíval se na aspekty medicíny země,[5] a poznamenal, jak moc země postupem času pokročila, a své studie publikoval v knize, Pojednání o Japonsku[6] (vytištěno 1890[7]). The Guangxu Emperor byl touto prací fascinován a vyzval Huanga, aby mu to osobně podrobně vysvětlil. Částečně kvůli Huangově knize císař Guangxu pozměnil některá pravidla v Číně.[6] Huang je také považován za filozofa, který analyzoval, diskutoval a zpochybňoval rámec Číny.[8][9] Jeho vlivy ve filozofii zahrnovaly osvícenské postavy Rousseau a Montesquieu.[10]
Poté v roce 1882 byl Huang přidělen jako generální konzul v San Francisku v USA. Během svého působení si uvědomil, jak bohatí se Číňané z přistěhovalectví stali a jak velkou výhodou pro Čínu byli. Huang napsal báseň o Frederick Bee, úředník na čínském konzulátu.[11] Po sedmi letech ve Spojených státech se přestěhoval zpět do své domovské Číny. V roce 1890 se přestěhoval do Londýna, aby působil jako rádce čínského velvyslanectví; o rok později byl převelen do Singapuru, aby se tam stal generálním konzulem. Byl svědkem toho, jak podobní jsou singapurští Číňané, bohatí i velkorysí, původním Číňanům. Huang nesouhlasil s politikou Číny nedovolit zámořským Číňanům návrat do země a mučit je, pokud tak učinili, složil formální žádost císaři, aby se této vlády vzdal, a nabídl tak názor, že Čína „hýbe rybou“ do sítí jiných lidí “. Žádost byla přijata a 29. ledna 1894 bylo oznámeno, že čínským zámořům již není bráněno v návratu do Číny.[12] Mezi tím byl Huang Provincie Hunan Intendant soli[7] a zahájil Časopis pro současné záležitosti.[13] Změna politiky byla široce oslavována a hlášena; Huang měl být brzy jmenován čínským velvyslancem v Japonsku. Než se to však mohlo uskutečnit, čínský vládce se změnil z guangxského císaře na Císař Xuantong (vidět Stodenní reforma ). Zadržením císaře Guangxu skončila Huangova kariéra diplomata.[14] Udeřil puč císařovny vdovy Cixi, ale zároveň vyjádřil úlevu nad tím, že byl zbaven svých diplomatických povinností.[15]
Osobní život

Huang měl myšlenky týkající se rasy. Jako teenager vyjádřil, že každý člověk „je vyroben z žlutá hlína ". O několik desetiletí později se zeptal:" Proč žlutá rasa není jediná rasa na světě? "[16] Huang rád skládal poezii.[17] Byl také vlastenecký vůči Číně a jednou to popsal jako národ vydlážděný zlatem.[18] Byl velmi oblíbený jako básník a jeho básnická díla obdržela pozitivní kritiku, přičemž jeden zdroj jej uváděl jako „nejvýznamnějšího básníka mezi reformátory z konce devatenáctého století“.[19] Mezi jeho vlivy v poezii patřili Wei Yuan, Gong Zizhen a Jin He.[20] Jeho babičkou byla lady Li, jejíž smrt, když byl Huang ještě dítě, ho údajně uvrhla do „hlubokého zármutku“, o čemž svědčí báseň o Liině hrobce.[21] Většina Huangových básní souvisí se světovými událostmi jeho doby,[22] včetně zahraničních, jako jsou prezidentské volby ve Spojených státech.[23] Celkově vydal více než sto básní.[24] Poté, co zemřel, antologie jeho básní, Básně lidského prostředí (人 境 廬 詩草), byla zveřejněna a zůstává populární v Číně.[25] Navrhovatel pozdní Qingovy poetické revoluce,[26][27] vyberte jeho básně: Horská píseň, Festival Cherry Blossom, Mlha Londýna,[24] Songs of the Taiping Rebels,[28] Na cestě do Wuqingu,[29] a Vyloučení návštěvníka.[30] Za svého života také projevil zájem o otevírání škol v různých asijských zemích.[31] Huang a Liang Qichao byli blízcí přátelé.[13] Huang rozsáhle cestoval po mnoha částech Asie, jeho oblíbenou oblastí byla Malajsie.[17] Zakladatelem byl jeho synovec, Parkcane C. Hwang[32] a manažer čínská banka v Singapuru.[33]
Smrt a dědictví
Po změně čínského vládce se Huang vyhnul zatčení a uprchl do svého rodného města Jiayingzhou.[34] kde zemřel 28. března 1905,[35] ve věku 58.[34] Huang je připomínán tím, že když mu bylo dvacet, řekl slavnou a často citovanou linii „我 手写 我 口 , 古 岂能 拘 牵!“, Což zhruba znamená, že je naprosto v pořádku vyjádřit své city, kdykoli se na to člověk cítí .[36] Huang je připočítán jako „první Číňan, který používá slovo 文明 ve smyslu civilizace“, což je termín, který použil v jednom ze svých básnických děl.[37] Jeho tělo je od roku 2013 nezvěstné, protože bylo vyhozeno do popelnice po plenění jeho hrobky. Nadace Huang Zun Xian se sídlem v Hongkongu zařadila nalezení těla Huang jako jednu ze svých misí.[38] Jeden zdroj považuje Huanga za „prvního čínského diplomata a učence, který prosazoval lidská práva pro první čínské migranty“,[34] zatímco jiný ho povyšuje za „jednoho z nejslavnějších autorů Číny z konce devatenáctého století“.[39] V lednu 1991 se konala výstava na počest úspěchů Huang.[38] To představovalo jeho umělecké vyobrazení asi 130 různými umělci.[40] Huangovo bývalé sídlo v okrese Mei bylo přeměněno na muzeum a turistickou destinaci propagovanou místní vládou.[41] Je citován jako „klíčová ochranná jednotka kulturní památky“[42] a příklad „krásy města Zahrada ve stylu Lingnan ".[43]
Viz také
Reference
- ^ A b Lee 2013, str. 271.
- ^ Xu 1989, str. 3.
- ^ Ahoj, Kenichiro. „Interakce mezi třemi kulturami ve východoasijské mezinárodní politice během konce devatenáctého století: shromáždění pěti různých textů„ Chao-xian Ce-lue “(korejská strategie) od Huang Zun-xian (PDF). Archivovány od originál (PDF) 2. dubna 2015. Citováno 21. července 2013.
- ^ Huang 2008.
- ^ Yao, CS (leden 1990). O výzkumu Huang Zunxian v japonské lékařské historii (v čínštině). China Medicinal Journal.
- ^ A b Lee 2013, str. 272.
- ^ A b Maxwell K. Hearn; Judith G. Smith; Metropolitní muzeum umění (New York, NY), oddělení asijského umění (2001). Čínské umění: moderní výrazy; [... Publikováno u příležitosti mezinárodního sympozia Čínské umění: moderní výrazy konané 19. května 2001 v Metropolitním muzeu umění v New Yorku]. Metropolitní muzeum umění. str. 281–. ISBN 978-0-87099-983-3.
- ^ Výzkum 2007, str. 1.
- ^ Výzkum 2007, str. 601.
- ^ Qianji, Xu. „Osvícení Evropy v čínském kontextu“ (PDF). Die Kunst der Aufklaerung. Citováno 21. července 2013.
- ^ „人 境 庐 诗草 笺 注, Ren jing lu shi cao jian zhu“ (PDF).
- ^ Lee 2013, str. 273.
- ^ A b Schmidt 2007, str. 36.
- ^ Lee 2013, str. 274.
- ^ Schmidt 2007, str. 41.
- ^ Dikötter, Frank. „Žluté ctnosti“. Axess.
- ^ A b Lee 2013, str. 476.
- ^ Bian, Gang (30. června 2006). „Premier ukazuje houževnaté pochopení klíčových údajů a lásku k literatuře“. Čína denně.
- ^ Schmidt 2007, str. vii.
- ^ Schmidt 2007, str. 146.
- ^ Merle Goldman (1. ledna 1977). Moderní čínská literatura v éře čtvrtého května. Harvard University Press. str. 27–. ISBN 978-0-674-57911-8.
- ^ Chung, S.F. (22. září 1998). „Hranice čínské civilizace: geografie a historie na konci říše“. Historik prostřednictvím výzkumu dálkových paprsků. Archivovány od originál 2. dubna 2015. (vyžadováno předplatné)
- ^ Schmidt 2007, str. 143.
- ^ A b Huang 2008, str. 2.
- ^ „Huang Tsun-Hsien“. Dartmouth.edu. Citováno 20. července 2013.
- ^ Schmidt 2007, str. 45.
- ^ Schmidt 2007, str. 214.
- ^ Schmidt 2007, str. 218.
- ^ Schmidt 2007, str. 151.
- ^ Wong, K. Scott (1996). „Transformace kultury: tři čínské pohledy na Ameriku“. American Quarterly. Citováno 21. července 2013.
- ^ Lee 2013, str. 478.
- ^ Chin Seng, Lee (listopad 2003). „Pozoruhodné dary čínské knihovně“. NUS Linus. Archivovány od originál 23. června 2007.
- ^ „Pan Parkcane C. Huang“. Singapurský bezplatný tisk a obchodní inzerent. 15. června 1937. str. 9–.
- ^ A b C Lee 2013, str. 474.
- ^ Schmidt 2007, str. 44.
- ^ 中國 現代 文學 史 [Dějiny moderní čínské literatury] (v čínštině).秀 威 資訊 科技 股份有限公司. 2010. str. 52–. ISBN 978-986-221-435-0.
- ^ Liu, Wenming (2011). „Šíření evropské koncepce„ civilizace “do Japonska a Číny a její lokalizace“. Globální historie. Archivovány od originál 3. března 2014.
- ^ A b Lee 2013, str. 477.
- ^ Schmidt 2007, str. 1.
- ^ „Diplomat zeširoka“. Straits Times. 16. ledna 1991. s. 8–. (vyžadováno předplatné)
- ^ „Doporučené trasy“. Vláda Meizhou. Archivovány od originál 10. února 2013. Citováno 20. července 2013.
- ^ "Meizhou City". Jihočínská technická univerzita. Archivovány od originál 4. listopadu 2013. Citováno 20. července 2013.
- ^ Xu, Jingxi. „Nech zimu za sebou“. Čína denně.
Bibliografie
- Lee, Khoon Choy (2013). Golden Dragon a Purple Phoenix: Číňané a jejich multietnické potomky v jihovýchodní Asii. World Scientific. ISBN 978-981-4383-43-1.
- Schmidt, J. D. (6. září 2007). Uvnitř lidské říše: Poezie Huang Zunxiana, 1848–1905. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-03666-5.
- 端 端 [Xu Yongduan] (1989). 黄遵宪 [Huang Zunxian] (v čínštině).出版社 古籍 [Shanghai Historical Collection Publishing]. ISBN 9787532505692.
- „Huang Zunxian yanjiu xinlun 黄遵宪 研究 新 论“ [Nový výzkum Huang Zunxian]. Jinian Huang Zunxian shishi yibainian guoji xueshu taolunhui lunwenji 纪念 黄遵宪 逝世 一百 周年 国际 学术讨论会 论文集 [Shromážděné příspěvky z mezinárodní vědecké konference u příležitosti stého výročí úmrtí Huang Zunxiana].出版社 科学 文献 出版社 [Publishing Scientific Society]. 2007. ISBN 978-7-80230-579-3.
- 黄遵宪 [Huang Zunxian] (2008). 黄遵宪 诗选 [Vyberte básně Huang Zunxian]. Zhonghua Book Company. ISBN 978-7-101-05916-8.