Hry o Marii - Hry o Marii

Hry o Marii („Hry Panny Marie“, někdy označované jako „Zázrak Panny Marie“) je operní cyklus v českém jazyce, který má čtyři části: Bohuslav Martinů.[1] První představení proběhlo 23. února 1935 v Národním divadle v Brně za dirigování Antonína Balatky a režie Rudolfa Waltera.[2] Bylo popsáno jako „dílo velké originality, na rozdíl od jakékoli jiné opery“ a „prodchnuté podivnou mystikou“.[3]

Pozadí

Hry o Marii byl přirozeným vývojem z předchozí Martinůovy scénické tvorby, lidového baletu Špalíček, kde použil legendu o svaté Dorotce a vykouzlil řadu krátkých lidových scén. Čtyři opery byly inspirovány představením divadelních her s náboženskou tematikou pod širým nebem, které viděl v Paříži. Původně se rozhodl zhudobnit několik českých zázračných her, ale vycházel převážně z francouzských a vlámských příběhů, hra Narození byla založena hlavně na moravské lidové poezii.[4] Skladatel v operách rozšířil rozsah českých operních možností čerpáním ze středověkého lidového dramatu a spojením tradičních prvků do dramatického celku. V roce 1935 byla za dílo Martinů udělena československá státní cena.[1] Hudební jazyk je pro tehdejšího skladatele charakteristický, těší se na kantáty z 50. let a Řecká vášeň.[5] Práce se těšila okamžitému uznání, ale její lidové a náboženské prvky se nelíbily jak nacistickým, tak komunistickým režimům. To bylo oživeno v Wiesbaden v roce 1966 (v německém překladu), poté v československých operních domech v letech 1968 a 1969, kdy byla natáčena také československou televizí. Produkce v Brně téměř o dvě desetiletí později dirigovaná Jiřím Bělohlávkem nabídla příležitost být opět svědky opery. V listopadu 1990 byla zahájena výroba v Praze.[6] Druhá část (Mariken z Nijmegenu) byl uveden na dvojitém účtu s Oidipus Rex, v Oxfordu v roce 1993.[7] V roce 2005 byla představena plná produkce Plzeň pod Janem Zbavitelem.[8] Jiří Bělohlávek dirigoval novou produkci na Národní divadlo Praha v roce 2009 v inscenaci Jiřího Hermana.[3]

Kompletní digitální záznam vydal Supraphon v 80. letech s Marie Mrázovou, Jiřinou Markovou, Annou Kratochvílovou, Eva Děpoltová, Václav Zítek, Dalibor Jedlička, sbor Pražského rozhlasu, Symfonický orchestr hl. M. Prahy, dirigent Jiří Bělohlávek.[4]

Struktura

Prolog (1)

Moudré a hloupé panny, je založen na 12. století Provensálské lidová pohádka, adaptoval Vítezslav Nezval. Poté, co sbor vyzval panny, aby zůstaly vzhůru pro ženicha z východu, archanděl Gabriel poté osloví dvě skupiny panen (ty, které jsou vzhůru a ty, jejichž svíčky zhasly). Hloupé panny prosí moudré panny o olej, aby jejich svíčky svítily, a obchodníci jim nadávají. Ženich pohrdá pošetilými a scéna končí sborem potvrzujícím jeho příjezd. Opera se chová jako kratší úvodní tablo pro delší část, která následuje (stejně jako Narození pro část 4).

Část 2

Zázrak' Marie z Nijmegenu, používá libreto od Henri Ghéon, 1933, podle vlámské legendy, v českém překladu Viléma Závady. Tam je mluvený úvod k příběhu mladé ženy, která si vezme ďábla. Poté, co se Mariken ztratí v lesích a její svádění tam ďáblem, během kterého jí vytáhne kříž z krku, se začne tančit na ďábla a služebnou líčící boj o její duši. Mariken radostně zpívá o svém novém životě a v hospodě je scéna se sborem a tancem a závěrečná část představená ředitelkou, kde popisuje její zoufalství, ale kde je nakonec vykoupena na přímluvu Matky Boží proti případu ďábla Maskarona a který končí ženským chválovým chórem.

Část 3

Narození našeho Pána, (popsáno jako „pastorační“) nastavuje moravskou lidovou poezii; první scéna je z panny hledající ubytování, ale je odvrácena kovářem. Poté, co porodí Krista ve stodole, kde zázrak obnoví ruce kovářově dceři a kovář lituje jeho činu. Dětský sbor doprovází příběh o cestě panny do Betléma, o Kristově narození, křtu a kmotrech.

Část 4

Legenda' Sestra Pasqualina, je založeno na hře od Julius Zeyer slovy skladatele a další lidovou poezií. Jedná se o dramatičtější epizodu, také s tancem, kde Pasqualina, obklopená ďáblem, uprchne svůj klášter s rytířem a žije život hříchu. Ale socha Marie sestupuje z jejího podstavce a zaujímá místo Pasqualiny v klášteře. Existuje sborová přestávka. Mezitím po několika letech ďábel zabije svého milence a obviní Pasqualinu z vraždy a ona je odsouzena k smrti. Marie žhne plameny z kůlu kolem Pasqualiny, která uniká z jejích řetězů. Když se v závěrečné scéně vrací, aby získala zpět své místo v klášteře, když Marie opouští jeptišky, Pasqualina padá mrtvá; leží na posteli jeptiškami.

Reference

  1. ^ A b Smaczny, Jan. Bohuslav Martinů. V: The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan, Londýn a New York, 1997.
  2. ^ Zemské divadlo v Brně - Zemské divadlo Brno, program 1935 pro Hry o Marii (Knihovna Nadace Bohuslav Martinů)
  3. ^ A b Allison, Johne. Česká republika - zpráva z Prahy. Opera, Březen 2010, sv. 61 č. 3, p300-302.
  4. ^ A b Smaczny, Jan. Recenze záznamu: Hry Marie, Martinů. Opera, Únor 1986, sv. 37 č. 2, str. 183-184.
  5. ^ Smaczny, Jan. Hry o Marii. V: The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan, Londýn a New York, 1997.
  6. ^ Andrew Clark. Československo se potýká s budoucností. Opera, Květen 1991, sv. 42 č. 5, str. 555-57.
  7. ^ Jacobs, Arthur. Opera na okraji - Mariken z Nijmegenu a Oidipus Rex Oxford University Opera Club. Opera, Duben 1993, sv. 44 č. 4, p483-484.
  8. ^ Pistrick, Eckehard. Hra Medieval Play se setkává se secesí. Zpravodaj Bohuslava Martinů, Leden-duben 2006 (Vol.VI, No.1) str.