Homam-e Tabrizi - Homam-e Tabrizi

Homam-e Tabrizi (Peršan: همام الدین تبریزی) Nebo Homām-al-din B. ʿAlāʾ Tabrizi (1238 / 39–1314 / 15) byl a Peršan[1][2] básník Ilkhanid éra. Byl stoupencem Saadi a jeho poezie měla většinou podobu ghazal.

Životopis

Jeho rodiště není známo, stejně jako podrobnosti o jeho životě a vzdělání.[3] Většina zdrojů po Dowlatshahovi Samarqandimu tvrdí, že byl studentem Nasir al-Din Tusi.[3] Říká se o něm také, že je studentem nebo spolupracovníkem Qutb al-Din Shirazi.[3] Růže na důležitých místech v politických a intelektuálních kruzích Tabriz a byl blízko rodině Jovayni.[3] Založil také a Sufi domek (Khanghah) v Tabriz, který byl obdařen rodinou Jovayni. Homam zmiňuje cestu do Bagdád[3] a říká se, že udělal pouť Mekka. Je pohřben v básníkově pomníku Maqbaratoshoara v Tabriz. Důležitá kniha popisující kulturní aktivity Tabrízu v Ilkhanid éra volala Safina-yi Tabriz vrhá více světla na kulturní aktivity města.

Práce a vlivy

Homam zanechal prózu, pochvalu (Taqriz) „Ešarata“ Rašída al-Dína obsaženého v rukopisu v knihovně teheránské univerzity.[3] On je nejvíce dobře známý pro jeho Divan, který je asi 3944 veršů. Divan obsahuje perské, arabské básně a také macaronic ghazal v perštině a íránštině starý Azari jazyk.[4] Homām je nejlépe známý svými ḡazaly, které stylem a tónem navazují na Saʿdiho. Mnoho z nich je odpovědí (jawābů) na konkrétní ḡazaly Saʿdiho (viz např. Ḥabib al-siar II, s. 564; IV, s. 653) a později byl Homām nazýván „saʿdským Ázerbájdžánem“ (Ātaškada I, s. 146). Ghazals v Divanu[3] jsou jeho nejdůležitějším příspěvkem k Perská literatura. Mnohé z nich jsou odpověďmi na Ghazaly perského básníka Saadi a později byl Homam nazýván „Saadi Ázerbájdžánu“.[3] Mezi jeho Mathnawis, vyniknou zejména dva.[3] Jeden je v metru Sanai je Hadiqat al Haqiqa[3] a zaměřuje se na podobná témata. Druhý, „Sohbat-nama“, je diskuse o lásce.[3] Homamova poezie byla ovlivněna Saadi, Sanai a Anvari. Na druhé straně ovlivňoval Hafiz a Kamal al-Din Khujandi.

Ukázková perská poezie

Ukázka čtyřverší od Homama v perštině:

پس از سال به خوابت ديده ام دوش

مبادا هرگز آن خوابم فراموش

هنوزم هست ديدار تو در چشم

هنوزم هست گفتار تو در گوش

Ukázka Ghazala z Homama v perštině:

چو ما به ديدن رويت ز دور خرسنديم

نسيم با ​​سر زلفت چرا كند بازي

به دست باد سر زلف را تو باز مده

كه هست پيشه آن هرزه گرد غمازي

اگر حريف مني يك زبان و يك دل باش

مكن كه خوش نبود ده دلي و طنازي

مكن تفرج سرو سهي ، همان بهتر

كه عشق با قد و بالاي خويشتن بازي

Starý íránský Azari jazyk

Homam také napsal Íránský Azari jazyk.

Macaronic (mula'ma, která je populární v perské poezii, kde některé verše jsou v jednom jazyce a další v jiném jazyce), báseň od Homama Tabriziho, kde některé verše jsou v perštině Khorasani (Dari) a jiné jsou v dialektu Tabriz.[5]

بدیذم چشم مستت رفتم اژ دست // كوام و آذر دلی كویا بتی مست // دلام خود رفت و میدانم كه روژی // به مهرت هم بشی خوش كیانم اژ دست // به آب زندگی ای خوش عبارت // لوانت لاود جمن دیل و كیان بست // دمی بر عاشق خود مهربان شو // كزی سر مهرورزی كست و نی كست // به عشقات گر همام از جان برآیذ // مواژش كان بوان بمرت وارست // كرم خا و ابری بشم بوینی // به بویت خته بام ژاهنام

Další Ghazal z Homam Tabrizi, kde jsou všechna dvojverší kromě posledního dvojverší v perštině. Poslední dvojverší zní:[6]

«وهار و ول و دیم یار خوش بی // اوی یاران مه ول بی مه وهاران»

Přepis: Wahar o wol o Dim yaar khwash BiAwi Yaaraan, mah wul Bi, Mah Wahaaraan

Překlad: Jaro a květiny a tvář přítele jsou příjemné

Ale bez přítele nejsou žádné květiny ani jaro.

Standardní perština:

بهار و گل با روی یار خوش است

بی یاران نه گل باشد و نه بهاران

Poznámky

  1. ^ Lewisohn, Leonard (04.05.2016). „Humám al-Dín al-Tabrízí“. Encyklopedie islámu, TŘI. Al-Shaykh Humām al-Dīn Muḥammad b. Afarīdūn al-Tabrīzī (636–714 / 1238–1314, pohřben v Surkhābu, Tabriz), běžně známý v perštině jako Humām-i Tabrīzī - Humām je jeho takhalluṣ (pseudonym) - byl perský Ṣūfī básník, který byl proslulý mezi intelektuály elita mongolského období a těšil se vysoké pověsti svých literárních úspěchů, učení, zbožnosti a duchovnosti Ṣūfī.
  2. ^ L. Hanaway, William; Lewisohn, Leonard (15. prosince 2004). „HOMĀM-AL-DIN - Encyclopaedia Iranica“. www.iranicaonline.org. Citováno 2016-08-09.
  3. ^ A b C d E F G h i j k Encyklopedie Iranica, WILLIAM L. HANAWAY a LEONARD LEWISOHN, „HOMĀM-AL-DIN B. ʿALĀʾ TABRIZI“, [1] (zpřístupněno v dubnu 2010)
  4. ^ „Azari, starý íránský jazyk Ázerbájdžánu,“ Encyclopaedia Iranica, op. cit., sv. III / 2, 1987 E. Yarshater. Výňatek: „Macaronic ḡazal od Homām Tabrīzī (d. 714/1314) v perštině a místním jazykem, kterým musí být jazyk Tabrīz (viz M. Moḥīṭ Ṭabāṭabāʾī,„ Dar pīrāmūn-e zabān-e fārsī, “Majalla-ye āmūze parvareš 8/10, 1317 Š. / 1938, s. 10; M. Ḥ. Adīb Ṭūsī, NDA Tabrīz 7/3, 1334 Š. / 1955, s. 260-62
  5. ^ Gholam Reza Ensafpur, „Tarikh o Tabar Zaban-i Azarbaijan“ (Historie a kořeny jazyka Azarbaijan), nakladatelství Fekr-I Rooz, 1998 (1377) .انصاف‌پور ، غلام‌رضا: "تاریخ تبار و زب كاا آذاا وب روز ، 1377
  6. ^ كارنگ ، عبدالعلی: «تاتی و هرزنی ، دو لهجه از زبان باستان آذربایجان» ، تبریز ، 1333Karang, Abdul Ali. „Tati, Harzani, dva dialekty ze starověkého jazyka Ázerbájdžánu“, Tabriz, 1333. 1952.