Pracovní skupina pro restrukturalizaci majetku v době holocaustu - Holocaust Era Asset Restitution Taskforce

The Pracovní skupina pro restrukturalizaci majetku v době holocaustu nebo Projekt SRDCE byl Holocaust restituce projekt, který byl vytvořen rozhodnutím izraelské vlády k vyhledání obětí holocaustu a jejich dědiců a majetku, který jim byl během holocaustu odebrán, a na pomoc při získávání restituce pro tuto vlastnost. O restituci by bylo třeba usilovat pomocí databází obsahujících údaje předložené oběťmi holocaustu a jejich dědici a informace o majetku, který jim byl odebrán. Ti, kteří měli zájem zúčastnit se, byli vyzváni k vyplnění a dotazník k určení jejich způsobilosti a mohou také navštívit webovou stránku a call centrum o pomoc. Dotazníky byly shromážděny a zpracovány správcem a poté předány izraelské vládě, která plánovala vyjednávat s příslušnými vládami, společnostmi a dalšími, kteří mají majetek holocaustu. Tento projekt využíval inovace, jako je internet, které nebyly použity v předchozích restitučních pokusech, a označil nejzávažnější pokus o získání restituce pro oběti holocaustu ve věku a jejich dědice. V dubnu 2014 projekt ztratil 95% svého financování, nepřijímá žádné žádosti a byl začleněn do izraelského ministerstva pro seniory.[1]

Původ projektu a účel

Projekt SRDCE byl podnikem izraelské vlády ve spolupráci s Židovská agentura pro Izrael (JAFI).[2] Předsedal jí Rafi Eitan, bývalý ministr pro záležitosti starších občanů, a jejím výkonným ředitelem byl Bobby Brown z JAFI. Brown se podílí na restitucích holocaustu více než deset let, včetně případů, kdy působil jako poradce pro záležitosti diaspory během vlády Binyamin Netanjahu první termín.[3]

Projekt byl zahájen koncem února 2011.[4] Financoval ji izraelská vláda, která jí na tři roky poskytovala více než 2,5 milionu dolarů ročně. Bylo to poprvé, co izraelská vláda sponzorovala restituční projekt holocaustu.[4]

Jejím účelem bylo lokalizovat oběti židovského holocaustu a jejich dědice, jejichž osobní majetek byl zabaven nacisty, a poskytnout jim prostředky a informace, které jim pomohou při vymáhání odcizeného majetku.[5] Mezi snahy o oslovení lidí na celém světě patřila reklama, mediální expozice a podpora židovských nevládních organizací, aby šířily informace o svých členech a obecně o židovské komunitě.[6] Cílem programu bylo shromáždit informace s konečným cílem restituce. Jeho prvním krokem bylo identifikovat lidi s potenciálními nároky na určité typy soukromého majetku, který byl zabaven, vypleněn nebo násilně prodán v zemích ovládaných nebo okupovaných nacistickými silami nebo silami Osy během holocaustu. Mezi různé druhy majetku, které jsou způsobilé k restituci, patří nemovitý majetek, jako je nemovitost; movitý majetek, jako jsou šperky, nástroje nebo umění; nebo nehmotný osobní majetek, jako jsou akcie, dluhopisy nebo spořicí účty.[4][5] Pokud však oběti holocaustu nebo jejich dědicové již dostali restituci za konkrétní majetek, pak již neměli nárok na účast v projektu SRDCE.[4][6]

Online databáze

Prohledávatelná databáze, zdánlivě sestavená z evropských veřejných záznamů,[7] více než dva miliony kusů majetku, které patřily Židům před začátkem roku druhá světová válka byl vydán 1. května 2011,[4] z něj učinil jednu z největších veřejně dostupných databází židovského majetku ztracených během éry holocaustu. Byl vytvořen, aby pomohl obětem holocaustu a jejich dědicům identifikovat majetek, který jim může patřit, a zahrnuje adresy nemovitostí, seznamy majitelů domů a povolání, seznamy známých zabavených nemovitostí, obchodní adresáře, pojistné smlouvy a další informace.[4] Tato databáze, která obsahuje shromážděné informace týkající se obětí holocaustu a jejich dědiců spolu s jejich potenciálními nároky, by pak byla použita k hledání restitucí spolu se spoluprací vlád a dalších, kteří tak dosud neučinili. Databáze nemovitostí by byla obzvláště užitečná pro potvrzení a ověření nároků na majetek.[4]

Účast na projektu

Účast v projektu HEART vyžadovala vyplnění dotazníku, který byl nalezen na webových stránkách projektu. Předložení důkazů o vlastnictví nemovitosti nebylo způsobilé. Jednotlivci uvedli v dotazníku, proč si myslí, že vlastní nebo jsou příjemci způsobilého majetku. Webové stránky a call centrum byly k dispozici ve 13 jazycích a jeden z nich mohl být použit k získání dotazníků nebo více informací o programu. Jednotlivci také mohli vstoupit do databáze nemovitostí na webových stránkách pro výzkumné účely.[3][4][6] Jakmile byly všechny dotazníky zpracovány, restituční informace měly být klasifikovány jako obsahující úplnou, neúplnou nebo žádnou dokumentaci. Poté by tyto informace byly předloženy vládě Izraele, která by poté zahájila jednání o restitucích s vládami zemí, ve kterých došlo ke ztrátě majetku, a dalšími příslušnými orgány. Projekt SRDCE trval na tom, že jakákoli zpětně získaná kompenzace by byla vyplacena přímo těm, kdo přežili holocaust, a jejich dědicům, pokud je lze najít.[6][8]

Historie a minulé pokusy o restituci

Jedním ze závazků, které tvořily základ pro tuto snahu o restituci, byl Terezínská deklarace prošel během Konference o majetku holocaustu v roce 2009 v Praze. V tomto usnesení 46 zemí souhlasilo se zásadou odškodnění obětí holocaustu a jejich dědiců za majetek ztracený v jejich příslušných zemích a restituce by měly být řešeny zúčastněnými vládami. Toto usnesení je však spíše morálně než právně závazné.[3][8]

Předchozí pokusy o restituci zahrnovaly legislativu, která byla přijata ve východoevropských zemích v době pádu komunismu a která umožňovala Židům požadovat restituci za majetek ztracený během holocaustu, ale výsledné odškodnění nezahrnovalo všechny oběti a veškerý majetek. Existují také organizace, které se věnovaly zajišťování restitucí pro ty, kteří přežili holocaust, a různým způsobem pomáhali obětem holocaustu. Konference o židovských materiálních nárocích proti Německu Konference o reklamacích, založená v roce 1951, je jednou z nejznámějších institucí, která za tuto věc bojovala. A v roce 1993 byla Světová židovská restituční organizace založena několika židovskými skupinami, včetně JAFI a Claims Conference, aby spolupracovaly se zeměmi a vládami a židovskými komunitami a organizacemi na jednáních a dohodách o spolupráci a na výzkumu a shromažďování informací o židovských komunálních a veřejných majetcích.[3][9]

Správce projektu

A.B. Data, Ltd. byla jmenována JAFI a izraelskou vládou jako administrátor projektu HEART.[3][6]

Viz také

Reference

  1. ^ Guttman, Nathan (7. července 2014). „Pozůstalí byli zbaveni, protože Izrael náhle uzavřel plán restitucí majetku holocaustu“. Citováno 20. prosince 2019.
  2. ^ „Projekt SRDCE: Obnova odcizeného majetku holocaustu obětem“. Ya'arU, Chana. 5. ledna 2011. Citováno 20. prosince 2019.
  3. ^ A b C d E Ahren, Raphael (18. února 2011). „Izrael, Židovská agentura zahájila globální úsilí o nalezení majetku ztraceného v holocaustu“. Haaretz. Citováno 20. prosince 2019.
  4. ^ A b C d E F G h „Archiv projektu SRDCE o majetku obětí židovského holocaustu nyní obsahuje 1,5 milionu záznamů“. PR Newswire. Reuters. 25. července 2011. Citováno 20. prosince 2019.
  5. ^ A b Kershner, Isabel. "Majetek ztracený v holocaustu je katalogizován online". The New York Times. str. A3.
  6. ^ A b C d E „Celosvětové úsilí zahájeno za účelem identifikace židovského osobního majetku zabaveného nacisty“. Canada Newswire (CNW). 23. února 2011. Citováno 20. prosince 2019.
  7. ^ Na webových stránkách SRDCE nebylo uvedeno žádné skutečné archivní zdroje.
  8. ^ A b Kleinman, Lynne (30. března 2011). „Projekt pomáhá přeživším šoa získat majetkovou náhradu. Židovská kronika. Citováno 20. prosince 2019.
  9. ^ Rocker, Simon (9. srpna 2009). „Poslední pokus o restituci přeživších holocaustu“. JC. Citováno 20. prosince 2019.

externí odkazy