Historia Philippicae et Totius Mundi Origines et Terrae Situs - Historia Philippicae et Totius Mundi Origines et Terrae Situs - Wikipedia

Historia Philippicae et Totius Mundi Origines et Terrae Situs
Historie Justin.jpg
Titulní strana vydání z roku 1688
datumPozdní 2. nebo počátkem 3. století našeho letopočtu, pravděpodobně před rokem 226 (sporné)[1]
Místo původuŘím[1]
Jazyk (y)latinský, Pozdní latina[1]
AutořiJustin
Formát44 krátkých knih a předmluva
ObsahZtělesněním Historia Philippicae

The Historia Philippicae et Totius Mundi Origines et Terrae Situsnebo Filipínské dějiny a počátky celého světa a všech jeho zemí, římským spisovatelem z druhého století Justin je ztělesnění Augustanského historika Pompeius Trogus "dřívější expanzivní práce Historiæ Phillippicæ a jediný přežívající odkaz, i když velká část obsahu byla změněna.[1]

Hlavní práce byla určena k pokrytí historie světa od začátku až do doby Ceasarů, zaměřených na Řecko a její vládce, národy a národy, a právě z této základny vytvořil Justin svůj Ztělesnění a zeštíhlil jej tím, že se zaměřil na „cokoli [části], které si nejvíce zaslouží být známé „a odstraňování částí, které„ nebyly atraktivní pro potěšení ze čtení, ani nutné jako příklad “,[2] což má za následek dílo přibližně šestinové délky originálu[3] a popsán spíše jako „vrtošivá antologie“ než jako běžný ztělesnění.[4]

I přes svou pozměněnou povahu je dílo významným kusem historie, a to jednak jako spojení s jediným předkřesťanským dílem světových dějin psaným v latině, jednak jako jeden z mála písemných pramenů do několika pozoruhodných Helénistické čísla.

Původ

Vzhledem k tomu, že o autorovi není nic známo, je původ díla velmi sporný. Předpokládá se, že byl napsán v Římě kvůli části v předmluvě, kde Justin píše, že složil dílo „během volného času, který jsem si užíval ve městě“.[1][2]

Datování práce je však mnohem těžší. Běžně se připisuje datum konce 2. století nebo počátku 3. století našeho letopočtu, přičemž dílo bylo napsáno nejpozději 226/227, protože po tomto datu vzestup Sassanian Empire by udělal poslední kapitolu o Parthové zastaralý. Někteří vědci nesouhlasí a předkládají argumenty založené na jazykové analýze textu, že dílo bylo napsáno mnohem později, ve 4. století, a upozorňuje, že jako typický příklad, který napsal nehistorik, je skutečnost, že dílo by bylo v tomto bodě částečně zastaralé, nevylučují takovou možnost.[1]

Složení

Složení díla je komplikované kvůli jeho ztělesněné povaze, přičemž některé prvky pocházejí z Trogusu a zbytek z Justina, a určení, komu konkrétní prvek patří, je obtížné kvůli ztrátě jistiny.

Tato složitost vede k problémům při určování, kdo ovlivnil dílo Justina, protože může být často obtížné určit, zda spojení mezi Epitome a staršími pracemi jsou způsobeny tím, že Justin byl těmito díly ovlivněn, nebo tím, že tato díla byla ovlivněna Trogusem.

Jazyk

Práce je napsána ve směsi latiny a pozdní latiny, přičemž latina se obecně připisuje prvkům, které Justin přepisoval přímo z Trogusu, a pozdní latina se vyskytuje v originálnějších sekcích.

Vliv Tacita

Analýza Epitomu vedla vědce k tomu, aby viděli souvislost prostřednictvím podobnosti Metr a obsah ve vybraných částech, mezi dílem Justina a dílem dřívějšího Tacitus. Toto spojení bylo použito jako důkaz, že Tacitus měl zásadní vliv na práci Justina, ale nedávné stipendium tento předpoklad zpochybnilo a místo toho byly předloženy argumenty, které se snaží ukázat, že Tacitus byl ovlivněn Trogusem, a to ve velkém stylu a pomocí Trogusova práce jako historická reference a tento vliv byl tím, co způsobilo spojení mezi pracemi.[1]

Toto stipendium však nevylučuje možnost, že na Epitome má také vliv Tacitian.

Vulgate Tradition

Knihy zaměřené na Alexandra jsou psány v Vulgate Tradition,[5] a pocházel z Trogusu ze ztracených Historie Alexandra podle Cleitarchus a jako takové jsou považovány za nepřesné kvůli Cleitarchusovu zaměření na zábavu nad přesnost, které je umocněno Justinovým vlastním zaměřením na to samé.[6]

Struktura a téma

Epitome je strukturován stejným způsobem jako jistina, rozdělena do čtyřiceti čtyř různých knih s přidáním předmluvy. Každá z těchto knih se zaměřuje na aspekt světové a řecké historie se zvláštním zaměřením na Alexandr Veliký, jeho vzestup k moci a události, k nimž došlo po jeho smrti.

Hlavním tématem bylo téma imperium, právo panovníka vládnout, s Trogusovým sledováním přechodu od jednoho krále k druhému, z jedné říše do druhé a představování králů jako nezbytných pro blahobyt státu, zatímco Justin zaměřil svou práci na toto téma morálního učení.[1] Toto bylo v té době běžné téma a prohlášení vysvětlující, že se práce měla zaměřit na takové, se často nachází v historických předmluvách, jako je tomu v této práci.

Za účelem splnění tohoto tématu Justin bere rozsáhlé zprávy o Trogovi a upravuje je, ale tím se stal nespolehlivým terciárním zdrojem zobrazovaných událostí a „nejchudším představitelem“ nyní ztracených sekundárních zdrojů událostí.[7] Navzdory této změně a zahrnutí Justinova vlastního tématu se velká část Trogusova zaměření přes Justina filtrovala, a tak v Epitome zůstává silné téma imperia a umírněnosti.

Účet Alexandra

Velká část práce se zaměřuje na události obklopující vzestup Alexandra a Řecka az nich vyplývajících následnických států. Jako jeden z pouhých pěti přežívajících hlavních účtů Alexandra Ztělesnění, navzdory jeho nedostatkům, poskytuje důležitý pohled na tyto události. Poskytuje zejména důležité poznatky o jeho otci a jmenovec práce, Filip II, přičemž Justin je jedním z pouhých dvou přežívajících narativních zdrojů spolu s dřívějšími Diodorus.[7] Rozsah těchto poznatků je bohužel minimalizován Justinovým omezeným zájmem o ucelenou historii, a tak zatímco se věří, že Trogus zašel do podrobností o dobytí Filipa, Justin jednoduše prohlásil: „A tak založil jedno království a jeden lid ven mnoha klanů a národů “.[1]

Epitome také poskytuje účet o Alexandrova smrt, připsat to svému společníkovi Antipater, který, když viděl nesmrtelnost Alexandra, vzal na sebe, aby ho otrávil jedem tak silným, že „mohl být dopraven [pouze] v kopytu koně“.[8] Tato interpretace je většinou historiků zpochybňována a je pravděpodobné, že se jedná o přenos témat Trogusu, kde byla nesmrtelnost považována za nevhodný atribut a přímou příčinu ztráty imperia.

Recepce

Práce byla v době jejího vydání velmi populární a rychle předběhla principála do té míry, že většina toho, co víme o principu, pochází z Epitomu.[1] To pokračovalo být populární ve středověku, od kterého období přežilo přes dvě stě kopií.[9] Tato popularita se udržovala v období renesance, kdy vydání patřila mezi dřívější generace tištěných knih, ale popularitu začala ztrácet v 19. a 20. století, kdy byla zpochybněna její spolehlivost, což vyvrcholilo 115letým odstupem mezi anglickými překlady.[7]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Bartlett, Brett (červenec 2014). „Justinův ztělesnění: nepravděpodobná adaptace světových dějin Trogusu“ (PDF). Histos. 8: 246–283. Citováno 15. ledna 2019.
  2. ^ A b Justin. "Předmluva". Ztělesnění filipínských dějin Pompeia Troguse. Přeložil Watson, John.
  3. ^ „Pompeius Trogus“. Encyclopaedia Britannica. Citováno 16. ledna 2019.
  4. ^ Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Justin". Encyklopedie Britannica. 15 (11. vydání). Cambridge University Press. p. 596.
  5. ^ Hammond, N. G. L. (1983). Tři historici Alexandra Velikého: takzvaní vulgární autoři, Diodorus, Justin a Curtius. Cambridge.
  6. ^ Upbin, Bruce. „Dva velcí historici mluví s Alexandrem Velikým, část 3“. Forbes. Citováno 21. ledna 2019.
  7. ^ A b C Rhodes, P. J. (1999). "Posouzení" (PDF). Histos. 2: 317–322. Citováno 16. ledna 2019.
  8. ^ Justin. „Book XII“. Ztělesnění filipínských dějin Pompeia Troguse. Přeložil Watson, John.
  9. ^ „Justin, římský historik“. Encyklopedie Britannica. Encyklopedie Britannica. Citováno 24. ledna 2019.

externí odkazy