Himzo Selimović - Himzo Selimović - Wikipedia
Himzo Selimović | |
---|---|
Vedoucí ministerstvo vnitra | |
V kanceláři 2010–2014 | |
premiér | Suad Zeljković |
Osobní údaje | |
narozený | Foča, SR Bosna a Hercegovina, Jugoslávie | 23. března 1961
Národnost | Bosniak |
Himzo Selimović (narozen 23. března 1961) působil jako vedoucí ministerstvo vnitra, nebo ředitel ředitelství pro koordinaci policejních orgánů, do roku 2014, kdy rezignoval v důsledku celostátní protivládní nepokoje v Bosna a Hercegovina.[1][2]
Selimović se původně stal policistou na začátku 80. let v roce Foča a později v Goražde, Fojnica a Sarajevo předměstí Ilijaš. V letech 2002 až 2010 působil jako policejní komisař na ministerstvu financí Sarajevský kanton.[3] Selimović byl zvolen vedoucím ministerstva vnitra dne 9. března 2010.[4][5]
2014 bosenské nepokoje a rezignace
Selimović podal rezignaci na pozici vedoucího ministerstvo vnitra (aka ministerstvo bezpečnosti) dne 9. února 2014 v průběhu nepokoje a protesty po celé jeho zemi.[6][7][8][9][10] Na rozdíl od jiných politiků a vůdců, kteří odešli z funkce během celonárodních nepokojů, nebyl Selimović donucen protestujícími rezignovat; řekl na tiskové konferenci v Sarajevu, že důvodem jeho rezignace byla neschopnost zaručit bezpečnost politikům v Bosně a Hercegovině během nepokojů.[11][12][13] Na tiskové konferenci uvedl, že ministerstvo vnitra ve spolupráci s policií udělalo vše pro to, aby předešlo nepokojům v Sarajevu, ale neuspěl. Mezi 6. a 7. únorem bylo zapáleno několik vládních budov, včetně 130 let staré Bosenský prezidentský palác.
Po dvou dnech pokojných protestů se demonstrace změnily v nepokoje a Selimović řekl, že stáhne svou kandidaturu na znovuzvolení do čela ministerstva vnitra. "Když členové Bosenské předsednictví zeptal jsem se, jestli mohu zaručit bezpečnost, řekl jsem jim, že za těchto podmínek s neustálým napětím to nelze zaručit, “uvedl Selimović.[14] Nedlouho poté, co se vzdal kandidatury, podal také rezignační papírování s tím, že oficiálně odstoupí, až bude jeho místo obsazeno někým jiným.[15] Selimović byl vedoucím ministerstva bezpečnosti během protestu JMBG 2013 v Sarajevu.[16]
Reference
- ^ „Ravnatelj“. DKPT. 15. února 2012. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Sarajevo: Svi uhapšeni na slobodi“. b92. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Komesar MUP-a Kantona Sarajevo Himzo Selimović posjetio polaznike Policijske akademije FMUP-a“. FMUP. 2. července 2009. Archivovány od originál dne 4. března 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Himzo Selimović na čelu bh. Policijskih tijela“. Klix. 9. března 2010. Citováno 13. února 2014.
- ^ „VIJEĆE MINISTARA: Selimović direktor Direkcije za koordinaciju policijskih tijela“. Depo. 9. března 2010. Archivovány od originál dne 21. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Himzo Selimović podnio ostavku“. Dnevni avaz. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Sarajevska policija oslobodila sve privedene prosvjednike“. T portál. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Čelnik Direkcije za koordinaciju policijskih tijela BiH podnio ostavku“. Viz Biz. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Svi privedeni pušteni, tvrde da ih je policija tukla“. Seznam Večernji. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Selimović podnio ostavku“. Novo vrijeme. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „HIMZO SELIMOVIĆ DAO OSTAVKU:“ Nisam mogao garantirati sigurnost članovima Predsjedništva BiH!"". Slobodna Bosna. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Himzo Selimović podnosi ostavku!“. Nezavisne novine. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Protivládní protesty v Bosně a Hercegovině ustupují, ale riziko eskalace před volbami“. Janes. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Čelnik Direkcije za koordinaciju policijskih tijela BiH podnio ostavku“. Rádio Sarajevo. 9. února 2014. Archivovány od originál dne 22. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ "Selimović podnosi ostavku". Glas Srpske. 9. února 2014. Citováno 13. února 2014.
- ^ „Himzo Selimović: Nadamo se da će prevladati razum, da ne bude većih posljedica“. 24 sata. 7. června 2013. Citováno 13. února 2014.