Hermitova transformace - Hermite transform - Wikipedia V matematice Hermitova transformace je integrální transformace pojmenoval podle matematika Charles Hermite, který používá Hermitovy polynomy H n ( X ) { displaystyle H_ {n} (x)} jako jádra transformace. To bylo poprvé představeno Lokenath Debnath v roce 1964.[1][2][3][4]Hermitova transformace funkce F ( X ) { displaystyle F (x)} je H { F ( X ) } = F H ( n ) = ∫ − ∞ ∞ E − X 2 H n ( X ) F ( X ) d X { displaystyle H {F (x) } = f_ {H} (n) = int _ {- infty} ^ { infty} e ^ {- x ^ {2}} H_ {n} ( x) F (x) dx}Inverzní Hermitova transformace je dána vztahem H − 1 { F H ( n ) } = F ( X ) = ∑ n = 0 ∞ 1 π 2 n n ! F H ( n ) H n ( X ) { displaystyle H ^ {- 1} {f_ {H} (n) } = F (x) = součet _ {n = 0} ^ { infty} { frac {1} {{ sqrt { pi}} 2 ^ {n} n!}} f_ {H} (n) H_ {n} (x)}Nějaké Hermitovy transformační páry F ( X ) { displaystyle F (x) ,} F H ( n ) { displaystyle f_ {H} (n) ,} X m , n > m { displaystyle x ^ {m}, n> m ,} 0 { displaystyle 0} X n { displaystyle x ^ {n} ,} π n ! { displaystyle { sqrt { pi}} n!} E A X { displaystyle e ^ {ax} ,} π A n E A 2 / 4 { displaystyle { sqrt { pi}} a ^ {n} e ^ {a ^ {2} / 4} ,} E 2 X t − t 2 , | t | < 1 2 { displaystyle e ^ {2xt-t ^ {2}}, | t | <{ frac {1} {2}} ,} π ∑ n = 0 ∞ ( 2 t ) n { displaystyle { sqrt { pi}} součet _ {n = 0} ^ { infty} (2 t) ^ {n}} E X 2 d d X [ E − X 2 d d X F ( X ) ] { displaystyle e ^ {x ^ {2}} { frac {d} {dx}} vlevo [e ^ {- x ^ {2}} { frac {d} {dx}} F (x) že jo],} − 2 n F H ( n ) { displaystyle -2nf_ {H} (n) ,} d m d X m F ( X ) { displaystyle { frac {d ^ {m}} {dx ^ {m}}} F (x) ,} F H ( n + m ) { displaystyle f_ {H} (n + m) ,} X d m d X m F ( X ) { displaystyle x { frac {d ^ {m}} {dx ^ {m}}} F (x) ,} n F H ( n + m − 1 ) + 1 2 F H ( n + m + 1 ) { displaystyle nf_ {H} (n + m-1) + { frac {1} {2}} f_ {H} (n + m + 1) ,} F ( X ) ∗ G ( X ) { displaystyle F (x) * G (x) ,} π ( − 1 ) n [ 2 2 n + 1 Γ ( n + 3 2 ) ] − 1 F H ( n ) G H ( n ) { displaystyle { sqrt { pi}} (- 1) ^ {n} vlevo [2 ^ {2n + 1} gama vlevo (n + { frac {3} {2}} vpravo) vpravo ] ^ {- 1} f_ {H} (n) g_ {H} (n) ,}[5] H m ( X ) { displaystyle H_ {m} (x) ,} π 2 n n ! δ n m { displaystyle { sqrt { pi}} 2 ^ {n} n! delta _ {nm} ,} H n 2 ( X ) { displaystyle H_ {n} ^ {2} (x) ,} π ∑ r = 0 n ( n r ) 2 r + n ( 2 r ) ! n ! { displaystyle { sqrt { pi}} součet _ {r = 0} ^ {n} { binom {n} {r}} 2 ^ {r + n} (2r)! n! ,} H m ( X ) H p ( X ) { displaystyle H_ {m} (x) H_ {p} (x) ,} { π 2 k m ! n ! p ! ( k − m ) ! ( k − n ) ! ( k − p ) ! , m + n + p = 2 k , k ≥ m , n , p 0 , v opačném případě { displaystyle { begin {cases} { frac {{ sqrt { pi}} 2 ^ {k} m! n! p!} {(km)! (kn)! (kp)!}}, & m + n + p = 2k, k geq m, n, p 0, a { text {jinak}} end {případy}} ,}[6] H m 2 ( X ) H n ( X ) , m > n { displaystyle H_ {m} ^ {2} (x) H_ {n} (x), m> n ,} π 2 n 2 m n ! ∑ k = 0 n ( m k ) ( n k ) ( 2 k k ) { displaystyle { sqrt { pi}} 2 ^ {n} 2 ^ {m} n! sum _ {k = 0} ^ {n} { binom {m} {k}} { binom {n } {k}} { binom {2k} {k}} ,}[7] H n + p + q ( X ) H p ( X ) H q ( X ) { displaystyle H_ {n + p + q} (x) H_ {p} (x) H_ {q} (x) ,} π 2 n + p + q ( n + p + q ) ! { displaystyle { sqrt { pi}} 2 ^ {n + p + q} (n + p + q)! ,} E z 2 hřích ( 2 X z ) , | 2 z | < 1 { displaystyle e ^ {z ^ {2}} sin ({ sqrt {2}} xz), | 2z | <1 ,} { π ∑ m = 0 ∞ ( − 1 ) m ( 2 z ) 2 m + 1 , n = 2 m + 1 0 , n ≠ 2 m + 1 { displaystyle { begin {cases} { sqrt { pi}} sum _ {m = 0} ^ { infty} (- 1) ^ {m} (2z) ^ {2m + 1}, & n = 2m + 1 0, & n neq 2m + 1 end {případy}} ,} ( 1 − z 2 ) − 1 / 2 exp [ 2 X y z − ( X 2 + y 2 ) z 2 ( 1 − z 2 ) ] { displaystyle (1-z ^ {2}) ^ {- 1/2} exp left [{ frac {2xyz- (x ^ {2} + y ^ {2}) z ^ {2}} { (1-z ^ {2})}} vpravo] ,} π ∑ m = 0 ∞ z m H m ( y ) δ n m { displaystyle { sqrt { pi}} součet _ {m = 0} ^ { infty} z ^ {m} H_ {m} (y) delta _ {nm} ,}Reference^ Debnath, L. (1964). "Na Hermitově transformaci". Matematički Vesnik. 1 (30): 285–292.^ Debnath; Lokenath; Bhatta, Dambaru (2014). Integrální transformace a jejich aplikace. CRC Press. ISBN 9781482223576.^ Debnath, L. (1968). "Některé provozní vlastnosti Hermitovy transformace". Matematički Vesnik. 5 (43): 29–36.^ Dimovski, I. H .; Kalla, S.L. (1988). "Konvoluce pro Hermitovy transformace". Matematika. Japonica. 33: 345–351.^ Glaeske, Hans-Jürgen (1983). „Na strukturu konvoluce generalizované Hermitovy transformace“ (PDF). Serdica Bulgariacae Mathematicae Publicationes. 9 (2): 223–229.^ Bailey, W. N. (1939). "Na hermitských polynomech a souvisejících Legendrových funkcích". Journal of the London Mathematical Society (4): 281–286. doi:10.1112 / jlms / s1-14.4.281.^ Feldheim, Ervin (1938). "Quelques nouvelles relations pour les polynomes d'Hermite". Journal of the London Mathematical Society (ve francouzštině): 22–29. doi:10.1112 / jlms / s1-13.1.22.