Heringhausen (Diemelsee) - Heringhausen (Diemelsee) - Wikipedia

Heringhausen
Heringhausen
	Ortsteil z Diemelsee
	Pohled na Heringhausen
	Erb
	Umístění Heringhausenu uvnitř Waldeck-Frankenberg okres
	Heringhausen Heringhausen
	Souřadnice: 51 ° 22 'severní šířky 08 ° 44 'východní délky / 51,367 ° N 8,733 ° ESouřadnice: 51 ° 22 'severní šířky 08 ° 44 'východní délky / 51,367 ° N 8,733 ° E
Země	Německo
Stát	Hesse
Správce kraj	Kassel
Okres	Waldeck-Frankenberg
Obec	Diemelsee
Vláda
• starosta	Stefan Pohlmann (nezávislý)
Časové pásmo	UTC + 01:00 (SEČ )
• Léto (DST )	UTC + 02:00 (SELČ )
PSČ	34519
Vytáčecí kódy	05633
Registrace vozidla	KB, WA
webová stránka	Luftkurort Heringhausen

Heringhausen v oblasti Waldeck, Upland a Sauerland, je vesnice v obec Diemelsee v severní Hesse. V roce 2023 má toto místo 1000letou historii. Heringhausen je uznávaným lázeňským místem.

Etymologie

O původu místního názvu Heringhausen je známo několik variant. Původně se název skládal ze složení -inghūsen a osobního jména Hard (i) / Hardo, které se připisuje slovu kmen „Hardu“ (příliš německý starojazyčný tvrdý „silný, silný, odvážný“). V literatuře se k ní podávají interpretace: „v domech lidí Hard (i) / Hardo“. Později latinský nebo Středně vysoká němčina dokumenty pro klášter Kaufungen jako místní názvy jsou doloženy místní názvy Hardinghuson (1023), Herdinchußen, Herdynckhusen a Hertighusin. V dalších dokumentech se objevuje „Heriwardeshuson“ (1043).

Zeměpis

Heringhausen se nachází mezi Dortmund a Kassel jižně od Paderborn, přibližně uprostřed trojúhelníku s vrcholovými body Korbach, Brilon a Marsberg v přírodním parku Diemelsee. Všechny oblasti osídlení Heringhausenu se nacházejí na břehu řeky Diemelstausee. Městem prochází státní silnice 3078.

Dějiny

Přiřazení historické oblasti

Historicky se vesnice nachází v Ittergau. Až do roku 700 našeho letopočtu byla oblast saská, dokud nad ní nepřevzal Frankové. Heringhausen se nacházel v pohraniční oblasti mezi saským vévodstvím na severu a franským vévodstvím na jihu. Podobně má „Benrathova linie“, která označuje historickou jazykovou hranici mezi severo-pytlovským dialektem a vestfálskými dialekty, jako je Sauerland Platt, a linie dat-das v této oblasti. Malé zeměpisné hranice výslovnosti samohlásek byly prokázány Heringhausenu do 20. století. Církevně bylo toto místo podřízeno Hochstift Paderborn. Hospodáři byli hrabata, později knížata z Waldecku. Po rozpuštění Svobodného státu Waldeck v roce 1929 přišel Heringhausen do pruské provincie Hesensko-Nassau. Po roce 1945 patřilo toto místo nejprve americké okupační zóně a Velkému Hesensku, poté státu Hesensko.

Místní historie

14. ledna 1023 je místo uvedeno jako Hardinghuson v adresářích zboží klášterního dokumentu Kaufungen jako dárek od císaře Jindřicha II. tohoto kláštera. Proces je dokumentován se stejným datem takzvanými „císařskými osvědčeními“ Jindřicha II. Původní diplom tohoto daru byl archivován ve státním archivu v Münsteru. [12] Další dokumentární zmínka byla provedena v roce 1043, kdy opat kláštera Corvey, desátek tohoto místa, dal kostel sv. Magnuse v Horhusenu (Niedermarsberg). Záštita v Heringhausenu zůstala až do zavedení reformace v hrabství Waldeck v roce 1526 v klášteře Kaufungen.

Pro Heringhausen je dokumentováno několik majetkových a feudálních změn (také u částí), které skončily v roce 1565 převodem vlastnických nároků na hrabství Waldeck. Od té doby patřil Heringhausen do kanceláře Eisenberg, do Gogericht Flechtdorf a do volného místa Schweinsbühl. Reformaci zavedl v obci kolem roku 1542 farář Johann Pistor a od roku 1550 farář Daniel Dillen (1550 až 1601). Místo mělo v roce 1738 dvacet domů. Pro rok 1788 je známo „železné kladivo Pohlmann“. V roce 1822 uvádí Johann Gunther Friedrich Cannabich, že v Heringhausenu žije 206 obyvatel, práškový mlýn a „kladivo na zbraně“. Podle volebního zákona ze dne 23. května 1849 bylo toto místo přiděleno princezně Emmě Waldeckové a Pyrmontovi volební obvod VIII císařského knížectví Waldeck-Pyrmont. Na základě sčítání lidu k 1. prosinci 1885 byly pro toto místo zaznamenány následující údaje: 32 obytných budov s 33 domácnostmi, 113 obyvatel mužského a 99 ženského pohlaví, 211 protestantů a 1 osoba katolické denominace. Na místo byla zaznamenána 3 místa pro bydlení: vedle hlavního místa byly uvedeny Kotthausen se 2 obytnými budovami a 8 obyvateli a Reuemühle s domem a 8 osobami.

V rámci Kinderlandverschickung ve druhé světové válce byl v hostinci Giesing KLV tábor Ku 023. Na podzim roku 1944 zde byly umístěny děti základních škol v Ihringshausenu a Sandershausenu.

Dne 31. prosince 1971 Heringhausen a dvanáct dalších dříve nezávislých komunit vytvořily novou komunitu Diemelsee.

V roce 2015 bylo pro Heringhausen rozhodnuto také o hospodářské unii farností v oblasti Diemelsee. V listině ze dne 12. listopadu 2015 jsou podrobně uvedeny všechny vlastnosti farnosti. V dokumentu byly zpracovány pozice 24, 25 a 30 nemovitostí protestantského kostela v okrese Heringhausen. Jednalo se o majetek o něco více než 10 hektarů, který představoval jen zlomek středověkého církevního majetku v obci. Historická místní jména

Zajímavosti

V blízkosti místa jsou zajímavosti a přírodní památky. V centrální části obce jsou pozoruhodné:

Kostel Santa Bárbara, románský kostel z 10. století.
„Visionarium Diemelsee“, stálá expozice o životním prostředí, geografii a historii s vyvíjejícím se obsahem.
„Nejdelší lavička v Hesensku“, lavička dřevěného kmene Douglasů dlouhá 26,42 metrů.

Kostel Santa Barbara
pohled na oltář
Historická dřevěná deska v kostele Santa Barbara
Heringhausen

Viz také

Willingen

Další čtení

ADAC Wanderführer Sauerland, ADAC, str. 62–65, ISBN 978-3-89905-799-7
Ulrich Bockshammer: Ältere Territorialgeschichte der Grafschaft Waldeck„Schriften des Hessischen Amts für geschichtliche Landeskunde, Elwertsche Verlagsbuchhandlung, Marburg, 1958. (Googlebooky online )
Johann Friedrich Böhmer: Regesta Imperii„Band 2, Sächsisches Haus 919–1024, Vierte Abteilung, Die Regesten des Kaiserreichs unter Heinrich II. 1002–1024, Neubearbeitung von Theodor Graff, Verlag: Hermann Böhlaus Nachf., Wien 1971. (Digitalisat online )
Michael Flöer: Die Ortsnamen des Hochsauerlandkreises, herausgeben im Westfälischen Ortsnamensbuch (WOB)„Band 6, von Kirstin Casemir, Jürgen Udolph, Verlag für Regionalgeschichte, Bielefeld, 2013, 608 Seiten. (online-PDF 1,8 MB)
Gottfried Ganßauge, Walter Kramm, Wolfgang Medding: Die Bau- und Kunstdenkmäler im Regierungsbezirk Kassel, Neue Folge, Band 3, Kreis des Eisenberges, Bärenreiter-Verlag, Kassel, 1939, Stránky 87—90. (Digitalisat online)
Heinrich Hochgrebe: Waldeckische Bibliographie, Waldeckischer Geschichtsverein, 1998, Herausgeber: Jürgen Römer, 2010, 562 stran online-PDF 1,5 MB)
Thomas Klein (Hrsg.): Grundriß zur deutschen Verwaltungsgeschichte 1815-1945, Johann-Gottfried-Herder-Institut, Marburg / Lahn,
Reihe B: Mitteldeutschland (außer Preußen), skupina 16: Mitteldeutschland (Kleinere Länder), Teil V: Waldeck, 1981, ISBN 3-87969-131-2.
Planungsbüro BIOline: Dorfentwicklung Gemeinde Diemelsee, Städtebaulicher Fachbeitrag, Lichtenfels, 2015. (Online PDF 3,4 MB )
Hermann von Roques: Urkundenbuch des Klosters Kaufungen, I. díl, Drews & Schönhoven, Kassel, 1900. (Digitalisat online )
Johann Adolph Theodor Ludwig Varnhagen: Grundlage der Waldeckischen Landes- und Regentengeschichte, Sv. 1, Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen, 1825. (Digitalisat-online )