Herbrand Lavik - Herbrand Lavik

Herbrand Lavik (19. května 1901 - 22. března 1965) byl norský novinář, spisovatel povídek, prozaik, básník, překladatel a divadelní kritik.

Narodil se v Bergen jako syn redaktora novin Johannes Lavik (1856–1929) a Olivia Heitmann (1862–1944). Byl synovcem Andres, Andreasi a Dore a Johannes Lavik a bratranec z Nils Lavik. V roce 1930 se oženil s francouzskou občankou Laure Jeanne Amélie Birnbaumovou (1910–1995).^[1]

Od roku 1929 byl šéfredaktorem časopisu Florø noviny Nordre Bergenhus Amtstidende. Literárně debutoval v roce 1937 sbírkou povídek Frenzie je indiánka. V roce 1945 vydal román Tunet i det blå a básnická sbírka Tolv dikt fra krigens tid. Mezi jeho překlady patří knihy od James Fenimore Cooper, Daniel Defoe, Charles Dickens a Frederick Marryat. Přeložil Samuel Pepys "deníky a poezie François Villon do Norský jazyk. Od roku 1945 byl divadelním kritikem novin Bergens Tidende.^[1]^[2]

Reference

^ ^A ^b Aarseth, Asbjørn. „Herbrand Lavik“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 18. listopadu 2011.
^ „Herbrand Lavik“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 18. listopadu 2011.

Tento článek o norském spisovateli, básníkovi nebo novináři je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to.

Tento článek o a překladatel z Norsko je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to.

[nbl-1] A ^b Aarseth, Asbjørn. „Herbrand Lavik“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 18. listopadu 2011.

[snl-2] „Herbrand Lavik“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 18. listopadu 2011.

[1]

[2]