Heftalitsko-sásánovská válka z roku 484 - Hephthalite–Sasanian War of 484
| Heftalitsko-sásánovská válka z roku 484 | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Heftalitsko-sásánovské války | |||||||
 Porážka a smrt Peroz I. v Shahnameh. | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
| Heftalitská říše | Sásánovská říše | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Khushnavaz | Peroz I. † Mihran† | ||||||
| Síla | |||||||
| Neznámý | Neznámý | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| Neznámý | Celá armáda[1] | ||||||
The Heftalitsko-sásánovská válka z roku 484 byl vojenská konfrontace která se uskutečnila v roce 484 mezi invazní silou Sásánovská říše pod velením Peroz I. a menší armáda Heftalitská říše pod velením Khushnavaz. Bitva byla katastrofickou porážkou sásánovských sil, které byly téměř úplně vyhlazeny. Peroz, král Sassanidů, byl při akci zabit.
Kontext
V roce 459 Heftalité obsadili Bactria a byli konfrontováni silami krále Sassanidů, Hormizd III. Tehdy Peroz ve zjevné smlouvě s Heftality[2] zabil Hormizda, jeho bratra, a stal se novým králem. Pokračoval v zabíjení většiny své rodiny a začal pronásledování různých lidí křesťan sekty na jeho území.
Peroz se rychle přesunul, aby udržoval mírové vztahy s Byzantská říše na západ. Na východě se pokusil zkontrolovat Heftality, jejichž armády začaly dobývat východní Írán. Římané v tomto úsilí Sassanidy podporovali a posílali jim pomocné jednotky. Úsilí odradit expanzi Heftalitů narazilo na neúspěch, když Peroz pronásledoval své síly hluboko na Heftalitské území a byl obklíčen. Peroz byl zajat v roce 481 a byl přinucen dodat jeho syna, Kavadh, jako rukojmí po dobu tří let, dále platil výkupné za jeho propuštění.[2]
Právě tato ponižující porážka vedla Peroza k zahájení nového tažení proti Heftalitům.
Válka
V roce 484, po osvobození svého syna, vytvořil Peroz obrovskou armádu a pochodoval na severovýchod, aby čelil Heftalitům. Král pochodoval svými silami až k Balch kde založil svůj základní tábor a odmítl vyslance Hunnicského krále Khushnavaz. Perozovy síly postupovaly z Herátu na Balkh. Hunové, když se dozvěděli o Perozově postupu, připravili pro něj přepad. V následující bitvě byl Peroz poražen a zabit heftalitskou armádou poblíž Balch.[3][4] Jeho armáda byla zcela zničena, zatímco jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.[1] Čtyři z jeho synů a bratrů také zemřeli.[5] Hlavní sásánovská města východní oblasti Khorasan−Nišapur, Herát, a Marw byli nyní pod nadvládou Heftalitů.[4]
Následky
Hunové napadli území Sassanidů, která po smrti krále zůstala bez ústřední vlády. Hodně ze země Sassanidů bylo drancováno opakovaně po dobu dvou let[6] až a Peršan ušlechtilý z rodu Karen, Sukhra, obnovil nějaký řád založením jednoho z Perozových bratrů, Balash jako nový král. Hunnická hrozba pro země Sassanidů pokračovala až do doby vlády Khosrau I.. Balash nepřijal adekvátní opatření, aby čelil vpádům Heftalitů, a po čtyřleté vládě byl sesazen ve prospěch Kavadh I., jeho synovec a syn Peroz. Po smrti svého otce Kavadh uprchl z království a uchýlil se ke svým bývalým věznitelům, Heftalitům, kteří ho předtím drželi jako rukojmí. Vzal si tam jednu z dcer Hunnického krále, která mu dala armádu, aby dobyl jeho staré království a nastoupil na trůn.[7] Sassanidové byli přinuceni vzdát hold Heftalitská říše až do roku 496, kdy byl Kavadh vyloučen a nucen znovu uprchnout na Heftalitské území. Král Djamasp byl na trůn instalován na dva roky, dokud se Kavadh nevrátil v čele armády s 30 000 vojáky[7] a znovu nastoupil na svůj trůn, vládl od roku 498 až do své smrti v roce 531, kdy na něj nastoupil jeho syn Khosrau I.
Podle Irfan Shahid, taktiku používání příkopů Heftalitů v této válce přijali Peršané, kteří ji úspěšně použili později na Bitva u Thannurisu (528) proti Byzantinci. Perská taktika byla následně přijata a úspěšně použita Byzantinci v Bitva o Daru (530) a dokonce i muslimy na Bitva u příkopu (627).[8]
Reference
- ^ A b Payne 2015b, str. 287.
- ^ A b Frye, 1996: 178
- ^ McDonough 2011, str. 305.
- ^ A b Schindel 2013a, str. 136–141.
- ^ Potts 2018, str. 295.
- ^ Christian, 1998: 220
- ^ A b Dani, 1999: 140
- ^ Shahid, Irfan (1995). Byzanc a Arabové v šestém století. Dumbarton Oaks. str. 78. ISBN 978-0-88402-214-5.
Zdroje
- David Christian (1998). Historie Ruska, Střední Asie a Mongolska. Oxford: Wiley-Blackwell, ISBN 0-631-20814-3.
- Richard Nelson Frye (1996). Dědictví Střední Asie od starověku po tureckou expanzi. Princeton: Nakladatelé Markus Wiener, ISBN 1-55876-111-X.
- Ahmad Hasan Dani (1999). Dějiny civilizací Střední Asie: Svazek III. Dillí: Motilal Banarsidass Publ., ISBN 81-208-1540-8.
- McDonough, Scott (2011). „Nohy trůnu: králové, elity a poddaní v sásánovském Íránu“. V Arnason, Johann P .; Raaflaub, Kurt A. (eds.). Římská říše v kontextu: historické a srovnávací perspektivy. John Wiley & Sons, Ltd. str. 290–321. doi:10.1002 / 9781444390186.ch13. ISBN 9781444390186.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schindel, Nikolaus (2013a). „Kawad I i. Kralovat“. Encyclopaedia Iranica, sv. XVI, Fasc. 2. 136–141.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Payne, Richard (2015b). „Znovuobjevení Íránu: Sásánovská říše a Hunové“. V Maas, Michael (ed.). Cambridge Companion to the Age of Attila. Cambridge University Press. 282–299. ISBN 978-1-107-63388-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rezakhani, Khodadad (2017). „Východní Írán v pozdním starověku“. ReOrienting the Sasanians: East Iran in Late Antiquity. Edinburgh University Press. s. 1–256. ISBN 9781474400305. JSTOR 10.3366 / j.ctt1g04zr8.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (registrace nutná)
- Potts, Daniel T. (2018). „Sásánovský Írán a jeho severovýchodní hranice“. Ve mši, Michael; Di Cosmo, Nicola (eds.). Říše a výměny v pozdní antice euroasijské. Cambridge University Press. s. 1–538. ISBN 9781316146040.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Payne, Richard (2016). „The Making of Turan: The Fall and Transformation of the Iranian East in Late Antiquity“. Journal of Late Antiquity. Johns Hopkins University Press. 9: 4–41. doi:10.1353 / jla.2016.0011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)