Henry Kastilie senátor - Henry of Castile the Senator

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Henry Kastilie senátor“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Leden 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Henry Kastilie
Ramena Infante Henry Kastilie.
narozený	Března 1230
Zemřel	8. srpna 1303
Pohřbení	Klášter San Francisco, Valladolid
Manželka	Juana Núñez de Lara
Problém	Enrique Enríquez de Sevilla (nelegitimní)
Dům	Castilian House of Ivrea
Otec	Ferdinand III Kastilský
Matka	Alžběta Švábská

Henry Kastilie^[1] (Březen 1230 - 8. srpna 1303), tzv senátor (el Senador), byl Kastilský infante, čtvrtý syn Ferdinand III Kastilský jeho první manželkou, Beatrice ze Švábska.

Mládí a vzpoura

Henry strávil dětství v Burgos, kde mezi jeho učiteli byl budoucí kardinál Giles Torres.^[2] Získal typické vzdělání královského prince v obou pažích a dopisech.

V roce 1246 doprovázel Henry svého otce na expedice do Jaénu. Jeho otec mu to udělil léno první z nových výbojů: Morón de la Frontera a Cote. Po pád Sevilly, byl potrestán dalšími dobytými městy: Jérez de la Frontera, Lebrija, Arcos a Medina Sidonia. V repartimiento (divize) samotné Sevilly, Henry a jeho družina dostali část.^[2] Dalších pár let strávil většinou v Seville, často u soudu druhé manželky svého otce, Johanka z Ponthieu. The trubadurický narážky na jejich nezákonný vztah však nemají žádnou důkazní hodnotu.^[2]

Již v roce 1246 Henry odmítl žádost svého otce, aby zaplatil hold (homagium) svému staršímu bratrovi, budoucnosti Alfonso X.^[2] Po otcově smrti v roce 1252 Henry a jeho bratr Frederick pod vlivem vlády Alfonsa. V březnu 1253 Alfonso odvolal privilegia, která Ferdinand udělil Henrymu na jeho rozsáhlých jižních statcích. Rovněž zasáhl, aby zabránil Henrymu uzavřít výhodné manželství.^[2] Na Calatayud, podle Libro de las armas z Juan Manuel, Henryho synovec, požádal o ruku s manželkou krále Aragonovy dcery Constance Aragonské, ale Alfonso tomu zabránil.

Tyto urážky vyvolaly Henryho spiknutí proti Alfonsovi. Na schůzce v Maluenda v roce 1255 Henry dočasně přinesl Jakub I. Aragonský na jeho stranu. A konečně, v říjnu, lize s Diego López IV de Haro, pán Biskaju a čerpání podpory z Galicie také šel do otevřené vzpoury. Přes počáteční vítězství nad jednotkami královské strany byl poražen poblíž Morónu a byl nucen uprchnout ze země.^[2] Vzal loď na Cádiz a plavil se přes Středozemní moře a zastavil se u Valencie a prošel Francií a původně hledal útočiště u své nevlastní matky Ponthieu. Možná mu navrhla, aby navštívil svou nevlastní sestru Eleanor, který byl ženatý s Edwarde, syn a dědic krále Henry III Anglie.

Anglický exil

Henry dorazil k anglickému soudu zhruba v polovině roku 1256. Po tři roky tam pohodlně žil zcela na dobré milosti krále Jindřicha, ale Angličané mu nenabídli žádnou politickou podporu.^[2] Na jaře roku 1257 Giovanni Colonna, arcibiskup z Messiny a velvyslanec z Papež Alexander IV, přijel do Anglie vyjednávat s králem o investici svého druhého syna, Edmund, s Království Sicílie. Henry nabídl, že povede vojáky do Itálie, aby dobyli království pro Edmunda, ale povstání ve Walesu odvrátilo pozornost od těchto projektů.^[2]

Poté, co se několik pobytů ve Francii ukázalo jako neúspěšných, rozhodl se Henry hledat své jmění v Africe, kde Hafsid emir z Tunisu, Muhammad al-Mustansir, vybojoval velkou říši. Poté, co anglický král zajistil slib, že na Kastilu nezaútočí, nechal v červenci 1259 Henryho odejít do Tuniska, dokonce mu poskytl bezpečný postup prostřednictvím Benzín porty pod jeho kontrolou.^[2]

Tuniská expedice

Henry odplul do Katalánska, ale král James odmítl dopustit, aby kterýkoli z jeho vazalů doprovázel Henryho do Tuniska. V roce 1260 přijel Henry do Tunisu, kde se k němu brzy přidal jeho bratr Frederick. Henry převzal velení kontingentu španělských rytířů ve službách al-Mustansira. V roce 1261 vedl s emirovým bratrem Abou Hafsem útok na pouštní město Miliana.^[2] Tyto kampaně posílily nezávislost Hafsida tváří v tvář Almohads, marocká dynastie, která v předchozím století také ovládla velkou část Španělska.

V Tunisu Henry přijal zvyky a šaty hafsidského soudu, k velkému šoku místní křesťanské komunity. Peníze, které vydělal ve službách emíra, použil na financování komerčních podniků pocházejících z Janovský obchodní kolonie v Tunisu. Z fondů nashromážděných tímto obchodem francouzský král Louis IX, byl později schopen si půjčit Henrymu z Anglie.^[2]

Italské kampaně

Henry se později vydal do Itálie, kde se připojil ke svému bratranci Karel z Anjou Kampaň v roce 1266 se stane Král Sicílie (Bitva o Benevento ) a půjčil mu velké částky peněz. Právě zde Henry získal svůj titul El Senador když ho Charles nechal vyrobit Senátor Říma (v té době starověký Senát Říma se vyvinul v instituci, kde byl jedinému „senátorovi“ svěřena civilní moc ve městě Řím). Charles mu však nikdy nebyl splacen; a Henry aspiroval na Království Sardinie nebo nějaký jiný vysoký titul a shledal senátorství špatnou kompenzací.

Jako výsledek, když jeho bratranec Conradin napadl Itálii v roce 1268, Henry změnil stranu a přidal se k němu. Byl jedním z Conradinových generálů v Bitva u Tagliacozzo; velil nad řadou tří set španělských rytířů, které poslal jeho bratr Afonso X z Kastilie. První vítězství proti Francouzům vyhrál, ale byl poražen překvapivým útokem skryté posily jednoho tisíce francouzských rytířů pod vedením Karla z Anjou. Po prohře bitvy uprchl do Klášter San Salvatore, Monte Cassino, kde byl zajat Angeviny.

Odnětí svobody

Závěrečná stránka současné kopie Anales de Tierra Santa. Poznámka v dolní části zřetelnou rukou je nekrologem Henryho, který umírá 11. srpna roku 1341 Španělská éra (tj. 1303)

Podle Ferdinand Gregorovius následujících dvacet tři let strávil v zajetí - na zámku v Canosa od 1268 do 1277 a v Castel del Monte od 1277 do 1291.

V roce 1272 jeho nevlastní sestra Eleanor a její manžel King Edward já Anglie přišel na Sicílii po návratu z křížových výprav. Eleanorovy pokusy o propuštění z vězení byly neúspěšné, ale zůstávala s ním v kontaktu až do své smrti.

Dne 8. března 1286, Papež Honorius IV zbavil ho exkomunikace, kterou utrpěl, když zpustošil město Řím Conradinem, a dopustil se urážky a újmy kardinála Giordana Orsiniho (budoucnost Papež Mikuláš III ), jeho synovec Matteo Rosso Orsini a Giordano Savelli. Jeho zproštění bylo podmíněno svátostnou zpovědí a restitucí za všechny škody způsobené zúčastněným stranám, nebo, pokud neměl dostatečné prostředky, slavnostním slibem plné restituce, kdy bude schopen.^[3]

Eleanor i Charles byli mrtví, než byl Henry v roce 1291 konečně propuštěn. V roce 1298 se vrátil do Kastilie, kde byl jmenován regent pro svého pravnuka, krále Ferdinand IV. Oženil se Juana Núñez de Lara, ale před svou smrtí v roce 1304 neměl žádné známé legitimní děti.

Tradice

Podle tradice měl nemanželského syna s dámou jménem starosta Rodríguez Pecha, dcera pána (Alcaide ) z hrad Zamora. Tento syn se jmenoval Enrique Enriquez de Sevilla, kterým se stal Justicia Mayor nebo Hlavní soudce Kastilie pod králem Alfonso XI.

Nedávná studie připisuje jezdeckému románu "Amadis de Gaula „Jindřichu Kastilskému.^[4]

Předci

Reference

Zdroje

• Kamp, Norbert (1993). „Enrico di Castiglia (Henricus de Castella, Henricus de Hispania, Arrigo di Castiglia, Anrricus, Don Enrrique)“. Dizionario Biografico degli Italiani. 42. Řím: Istituto dell'Enciclopedia Italiana.

Další čtení

• Ballesteros Beretta, Antonio. Sevilla en el siglo XIII
• Parsons, John Carmi. Eleanor of Castile: Queen and Society in Thirteenth Century England
• Runciman, Steven (1958). Sicilské nešpory. Cambridge University Press. ISBN  0-521-43774-1.
• Santiago Sevilla Setecientos años buscando al Autor del "Amadís" v Liceus El Portal de las Humanidades.
• Santiago Sevilla Personajes Reales en el Amadis v Liceus El Portal de las Humanidades
• Santiago Sevilla El Verdadero Autor del Amadís de Gaula Diario de León Jueves 13 de Marzo de 2008
• Santiago Sevilla Parentescos Principescos y Amadís v Liceus El Portal de las Humanidades.
• Santiago Sevilla La Geografía fantástica del Amadís de Gaula v Liceus El Portal de las Humanidades.
• Paolo Borsa Letteratura Antiangioina tra Provenza, Itálie a katalog. La Figura di Carlo I
• Peter Herde Die Schlacht bei Tagliacozzo, Zeitschrift für Bayerische Landesgeschichte
• Giuseppe Del Giudice Don Arrigo Infante di Castiglia Biblioteca nazionale Sagarriga Visconti-Volpi-Bari - BA.
• Arrigo da Castiglia Don Alegramente e con grande baldanza / canzone / ve Virgilio da Benedetto, Contributi allo studio della poesia storico politica delle origini. Náležitá poesie per la discesa v Italia di Corradino di Svevia 1956.
• Ferdinand Gregorovius Wanderjahre v Itálii v Projektu Gutenberg-DE
• Valeria Bertolucci Pizzorusso, Universitá di Pisa Don Enrique / Don Arrigo: Un infante di Castiglia tra storia e letteratura. ALCANATE IV 2004-2005 Revista de Estudios Alfonsíes El Puerto de Santa María