Henry Bradshaw (básník) - Henry Bradshaw (poet)
![]() | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Leden 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Henry Bradshaw (kolem 1450–1513) byl Angličtina básník narozen v Chester. V dětství byl přijat do Benediktin klášter sv. Werburgh, a poté, co studoval s dalšími nováčky svého řádu na Gloucester College v Oxfordu, se vrátil do svého kláštera v Chesteru.
Životopis
Bradshaw napsal latinské pojednání De antiquitate et magnificentia Urbis Cestricie, který je ztracen, a život patrona svého kláštera v anglické sloce se sedmi řádky. Tato práce byla dokončena v roce smrti jejího autora, 1513, zmíněná v dokumentu „Balade to the auctour“ vytištěném na konci díla. Druhá balada ho popisuje jako „Harry Braddeshaa, opičího opatství Chestre.“ Bradshaw se zříká zásluh originality a cituje autority, z nichž překládá - Bede, William z Malmesbury, Giraldus Cambrensis, Alfred z Beverley, Henry z Huntingdonu, Ranulph Higden, a zejména „pašiják“ nebo život světce zachovaný v klášteře . Báseň, kterou její editor Dr. Carl Horstmann definuje jako „legendární epos“, je tedy spíše kompilací než překladem. Obsahuje hodně historie kromě skutečného života světce. St Werburgh byla dcerou Wulfhere Král Mercie a Bradshaw podávají popis království Mercia s úplným popisem jeho královského domu. Vypráví historii St. Ermenilde a St Sexburge, matky a babičky z Werburghu, které byly postupně abatyší Ely. Nezanedbává zázračné prvky příběhu, ale přitahuje ho více historická skutečnost než legenda a druhá kniha vypráví o dánské invazi roku 875 a popisuje historii a starožitnosti Chesteru od jeho založení legendárním gigantem Leonem Gaur, od kterého odvozuje britské jméno Caerleon, až po velký požár, který zničil město v roce 1180, ale byl náhle uhasen, když byla svatyně sv. Werburgha nesena v průvodu ulicemi.
Svatý Lyfe a historie říkají Werburge velmi frutefull pro všechny křesťany k vykoupení (tištěný Richardem Pynsonem, 1521) byl velmi různě odhadován. Thomas Warton, který se Bradshawem zabývá nějakou dobu,[1] cituje jako nejskvostnější pasáž básně popis svátku před vstupem Werburgha do náboženského života. Bradshawovo veršování považoval za „nekonečně horší než nejhorší způsob Lydgate.“ Dr. Horstmann naopak najde v básni „originální genialitu, skutečně epického tónu s nativní jednoduchostí cítění, která čtenáři Homera někdy připomíná“. Většina čtenářů pravděpodobně zaujme pohled mezi těmito extrémy. Bradshaw vyjadřuje nejpokornější názor na své vlastní schopnosti a rozhodně neměl žádné jemné ucho pro rytmus. Jeho upřímnost je hojně patrná a jeho zbožnost připouští i John Bale,[2] nepřátelský vůči mnichským spisovatelům. W. Herbert[3] myslel, že a Lyfe ze Saynt Radegunde, také vytištěn Pynsonem, byl určitě Bradshaw. Jediná dochovaná kopie je v knihovně Britwell.
Pynsonovo vydání Holy Lyfe je velmi vzácný, je známo pouze pět kopií. Dotisk kopírující původní typ upravil pan Edward Hawkins pro společnost Chetham Society v roce 1848 a Dr. Carl Hortsmann pro společnost Early English Text Society v roce 1887.
Poznámky
Reference
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Bradshaw, Henry (básník) ". Encyklopedie Britannica (11. vydání). Cambridge University Press.
- Herbermann, Charles, ed. (1913). Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company. .
externí odkazy
- Slovník národní biografie. 1885–1900. .