Henrik Fazola - Henrik Fazola

Busta Henrika Fazoly, vlastní výroba, Slévárenské muzeum, Budapešť

Henrik Fazola (Němec: Heinrich Fasola nebo Fassola) (1730 - 16. dubna 1779) byl německý maďarský zámečnický mistr, majitel továrny a jeden z prvních představitelů průmyslového skladu v Královské Maďarsko.[1] Žil ve městě Eger několik let, během nichž vytvořil své nejslavnější práce z tepaného železa. Dále našel železo v Hory Bükk a postavil první železná pec v této oblasti, kterým se stanoví základna hutnictví v oblasti.[2][3][4]

Život

jedna brána z množiny bran Fazola dovnitř Eger

Henrik Fazola se narodil v roce 1730 v bohaté rodině v roce Würzburg kde se stal uznávaným kovářem se svým mladším bratrem Lénartem Fazolou. Navštívili některé západoevropské země, aby se dozvěděli více o své profesi a zdokonalili se na vyšší úroveň.[2] V roce 1741 Marie Terezie, nominována maďarská královna Ferenc Barkóczy jako biskup v Egeru, který pro své developerské stavby ve městě pozval mnoho zahraničních mistrů, mimo jiné v roce 1758 uznávaný kovář Henrik Fazola z Würzburgu.[2][3] Když plnil biskupské příkazy v nejvyšší umělecké kvalitě, dostal od církevního úředníka další důležité záležitosti a stal se dobře situovaným občanem Egeru. To bylo v době, kdy vytvořil svá pravděpodobně nejslavnější díla, brány z tepaného železa a luneta hrabství Eger s hrozny a hřebeny.[2][5]

Henrik Fazola zahájil hledání železa, zboží své práce v oblasti Egeru, a našel jej v pohoří Bükk. Začal investovat své peníze získané z jeho prací do těžby;[2][3] nechtěl se však vzdát plnění kovářských příkazů, a tak v roce 1768 vyzval svého bratra Lénárta, aby převzal jeho zámečnickou dílnu.[2] Jejich matka už žila s Henrikem v královském Maďarsku. Henrik Fazola vzal vdovu, Anna Mária Linczin manželce v roce 1767, jejíž majetek mu poskytl stabilitu, ale brzy zemřela, v roce 1772. Poté se oženil s dívkou Tekla Karl který se stal matkou svých dvou dětí: Frigyes a Borbála. Druhá žena měla také značné finanční zázemí, což pomohlo splnit sny o manželovi.[2]

Konstruktér použil všechny své peníze na využití založeného železa v pohoří Bükk; navíc být schopen zahájit výrobu železa s plánovanou železnou pecí a slévárnami železa v Garadna a v údolí řeky Szinva proud.[3][4] Oznámení královen v roce 1770 mu umožnilo postavit huť s pomocí profesionála Štýrský a maďarští metalurgové, kteří byli prvními obyvateli nových osad v Ómassa a Hámor.[3] Tavírna začala pracovat v roce 1772 a za pár let se proslavila po celé zemi. Tento úspěch výroby železa v regionu vyžadoval pokles zdraví Henrika Fazolase, protože musel hodně pracovat, protože neměl finanční podporu státu.[3] Zemřel 16. dubna 1779 v Hámoru, jeho popel je někde na hřbitově v obci.[3]

Dědictví

Fazola hrobka v Miskolc

Po smrti Henrika Fazoly se za silné pomoci své matky Tekly Karlové, využívající všechny své zdroje a sílu ke zlepšení výroby železa, stal Frigyes Fazola důstojným nástupcem svého otce.[2]

Henrik Fazola dal zemi nové průmyslové území hledáním a výrobou železa, které se později stalo základem území během železničních staveb Rakousko-Uhersko v 19. století[4] a po Trianonská smlouva kdy byla většina dolů odpojena Maďarsko a město Miskolc se ukázal jako vedoucí průmyslové osídlení regionu.[3][4]

Reference

  1. ^ [1] Viktor, P. Á. L. „Environmentální důsledky industrializace v západoevropských klíčových zemích a v povodí Borsodu v Maďarsku, 1850–1945: srovnávací přehled.“
  2. ^ A b C d E F G h Fazola család
  3. ^ A b C d E F G h „Kohászati ​​Múzeum“. Archivovány od originál dne 14.12.2007. Citováno 2017-03-28.
  4. ^ A b C d A diósgyőri m. Kir. vas- és acélgyártás története 1765-1910
  5. ^ [2] Maďarsko: Kulturní a historický průvodce, Nicholas T. Parsons, 1990, strany 356-357

Zdroje

  • Pereházy, Károly: „Fazola Henrik“. In: Nagy, Ferenc (ed.): Magyar tudóslexikon A-tól Zs-ig. Budapešť: Lepší; MTESZ; OMIKK. 1997. s. 284. ISBN  963-85433-5-3