Henning Arnisaeus - Henning Arnisaeus

Henning Arnisaeus (Arniseus) (1570–1636) byl německý lékař a morální filozof.[1] Nyní je známý svými spisy o politické teorii.

Život

Narodil se v Schlanstedt, vesnice v dnešní době Harz okres Německa, blízko Hej.[2] U protestanta studoval filozofii a medicínu University of Helmstedt z roku 1589.[3] Po cestách do Anglie a Francie se stal dvorním lékařem Christian IV of Denmark.[1]

Pohledy

V Helmstedtu se Arnisaeus stal žákem Cornelius Martini, a luteránský metafyzik, který také ovlivňoval Hermann Conring.[4][5] Použil Aristotelian analýza rozlišovat v politickém myšlení mezi občanské právo a res publica, v kritice Jean Bodin, Johannes Althusius Busius (Paulus Buis nebo Buys, zemřel 1617) a Bartholomäus Keckermann.[6] Zvláště kritizoval Bodinovy ​​přísnosti smíšená vláda v jeho 1606 Doctrina politica.[7] Tato práce také zahrnuta Tichý nápady, pod vlivem Arnold Clapmar, v aristotelském a humanistickém rámci, který navrhl, zaútočil na Ramista kritici Aristotela.[8]

Zatímco Arnisaeus viděl roli pro občanská společnost, nepřipustil žádnou kvalifikaci moci „soudce“. V roce 1610 v De jure majestatis vzal Bodinovu roli proti smíšenému státu; i tak ve vztahu k Svatá říše římská a její instituce připustil, že svrchovanost by mohla být v praxi rozdělena mezi několik autorit.[9] Je proto klasifikován jako „absolutista“, zastánce absolutní monarchie.[10] Teoreticky v případě Impéria tvrdil, že suverenita spočívá na Voliči princů.[11] To byl do značné míry menšinový názor mezi Němci, proti kterému se postavili Althusius a Keckermann, stejně jako Hermann Kirchner, Daniel Otto a Tobias Paurmeister, kteří všichni zastávali názor, že císař je skutečný monarcha.[12]

Proti Althusiovi tvrdil, že (pravá) monarchie může být kompromitována ústupky moci, které narušují „formu“ státu, a že se jedná o přesnější popis skutečného francouzského státu.[13]

Arnisaeus zemřel v Kodani.

Jeho myšlenky byly vlivné při zřizování Dánský absolutismus.[14]

Funguje

Titulní strana vydání 1651 Doctrina politica.
  • Doctrina politica in genuinam methodum, quae est Aristotelis, reducta (1606)
  • De constitutione et partibus Metaphysicae, (Frankfurt, 1606)
  • Epitome metaphysicae (1606)
  • De jure majestatis (Frankfurt, 1610)
  • Vindiciae pro Aristotele et Sanioribus quibusque philosophis contra Thomae Rhaedi Scoti pervigilia & disertační práce elencticam de subjecto metaphysicae & natura entis assertae (Frankfurt, 1611). V období 1608-9 vedl veřejnou debatu o metafyzice se skotským filozofem a humanistou Thomas Reid (Rhaedus), který byl v Rostock.[15] Tato kniha byla písemnou formou jeho odpovědi Reidovi.
  • De auctoritate principum in populum semper inviolabili (Frankfurt, 1612)
  • De subjectione et exceptione clericorum (Frankfurt, 1612)
  • De Republica, seu Relectionis politicae libri duo (Argentorati, 1636)
  • Opera politica (Strassburg, 1648).

Poznámky

  1. ^ A b (francouzsky) http://www.scholasticon.fr/Database/Scholastiques_fr.php?ID=172 Archivováno 16. července 2011 v Wayback Machine
  2. ^ (v němčině) http://www.schlanstedt.de/chronik.php?start=1&ppp=300
  3. ^ (v němčině) Herbert Jaumann, Handbuch Gelehrtenkultur der Frühen Neuzeit (2004), str. 46
  4. ^ (v němčině) http://www.kirchenlexikon.de/m/martini_c.shtml
  5. ^ http://www.ferratermora.org/essa_suarez-modern.html
  6. ^ Martin van Gelderen, Aristotelians, Monarchomachs and Republicans: Suverenity and respublica mixta in Dutch and German Political Thought, 1580-1650, str. 209, Martin van Gelderen, Quentin Skinner (redaktoři), Republicanism and Constitutionalism in Early Modern Europe (2005).
  7. ^ http://www.potowmack.org/mcilwain.html
  8. ^ Richard Tuck, Filozofie a vláda 1572-1651 (1993), str. 126.
  9. ^ http://www.answers.com/topic/theory-of-sovereignty
  10. ^ Conal Condren, Stephen Gaukroger, Ian Hunter, Filozof v raně novověké Evropě: povaha napadené identity (2006), s. 167.
  11. ^ Richard Tuck, Filozofie a vláda 1572-1651 (1993), str. 124.
  12. ^ http://www.austlii.edu.au/au/journals/AJLH/2004/9.html
  13. ^ James Henderson Burns, J. H. Burns, Mark Goldie. Cambridge History of Political Thought, 1450-1700 (1995), str. 314.
  14. ^ http://www.cliothemis.com/Elegant-Jurisprudence-in
  15. ^ Oxfordský slovník národní biografie „Reid, Thomas († 1624), filozof, překladatel a zakladatel první veřejné referenční knihovny ve Skotsku od T. P. J. Edlina. První vydání tohoto textu je k dispozici na Wikisource:„Reid, Thomas (d. 1624)“. Slovník národní biografie. London: Smith, Elder & Co. 1885–1900.

externí odkazy