Helen Tracy Lowe-Porter - Helen Tracy Lowe-Porter

Helen Tracy Lowe-Porter
Helen Tracy Lowe Porter 1920.jpg
Helen Tracy Lowe-Porter, 1920
narozený
Helen Tracy Porter

15. června 1876
Towanda, Pensylvánie, USA
Zemřel26.dubna 1963(1963-04-26) (ve věku 86)
Princeton, New Jersey, USA
Národnostamerický
Známý jakoPřekladatel Thomas Mann
Manžel (y)Elias Avery Lowe
Děti3

Helen Tracy Lowe-Porter (15. června 1876 - 26. dubna 1963)[1] byl americký překladatel a spisovatel, nejlépe známý pro překlad téměř všech děl z Thomas Mann pro jejich první vydání v angličtině.[2]

Osobní život

Helen Tracy Porter byla dcerou Clary (rozená Holcombe) a Henry Clinton Porter. Byla neteří Charlotte Endymion Porter, redaktor Básník Lore, básnický deník a odborník na Shakespeare a Elizabeth a Robert Browning.[3] Provdala se za paleografa Elias Avery Lowe v roce 1911. Pár žil v Oxford; po roce 1937 bylo jejich bydliště v Princeton, New Jersey. Jejich pravnuk je Boris Johnson, Předseda vlády Spojeného království.[4]

Kariéra

Po více než dvě desetiletí měla Lowe-Porter výhradní práva na překlad děl Thomas Mann z němčiny do angličtiny. Tato práva jí byla udělena v roce 1925 Alfred A. Knopf.[Citace je zapotřebí ]

Lowe-Porter ve své eseji „O překladu Thomase Manna“ uvedla, že i když není tak důležité, aby překladatel byl velkým učencem cizího jazyka, protože jen málo literárních odborníků je skutečně dvojjazyčných, je důležité, aby byl mistr zdrojů a jemností své vlastní.[5] Rovněž uvedla ve své poznámce k překladu Der Zauberberg (Magická hora):

Fialová musí být uvržena do kelímku .... Organické umělecké dílo musí být přetvořeno v jiném jazyce .... Protože v tvůrčím aktu jsou slova a myšlenky nedělitelné, úkol je ten, před kterým se umělci zmenší a logické mysli zpětný ráz.[6]

Napsala originální hru, Abdication, která získala svoji první produkci v roce 2006 Dublin v září 1948.[7]

Překlady Thomase Manna

Lowe-Porterovy překlady děl Thomase Manna zahrnují následující (data v závorkách odkazují na německou publikaci, data po překladech do angličtiny).

  • Buddenbrooks [1901] 1924
  • Magická hora [1924] 1927
  • Smrt v Benátkách [1913] 1928
  • Mario a kouzelník [1930] 1931
  • Josef a jeho bratři, zahrnující:
    • Já Příběhy Jacoba [1933] 1934
    • II Mladý Joseph [1934] 1935
    • III Josefa v Egyptě [1936] 1938
    • IV Joseph poskytovatel [1943] 1944
  • Příběhy tří dekád 1936
  • Milovaní se vrací [1939] 1940
  • Transponované hlavy [1940] 1941
  • Eseje tří desetiletí 1947
  • Doktor Faustus [1947] 1948
  • Svatý hříšník [1951] 1951
  • Náčrt mého života 1960

Kritická reakce

Po celá desetiletí byly Lowe-Porterovy překlady Manna jediné verze, které existovaly v anglicky mluvícím světě, kromě Herman George Scheffauer je. Mann vyjádřil Lowe-Porterovi uznání za její práci, přezdíval jí „die Lowe“, ale také přidal upozornění, „pokud mi jazykové znalosti postačují“. Kritik Theodore Ziolkowski řekl Lowe-Porterův překlad Manna Buddenbrooks:

Lowe-Porter poskytl cennou službu tím, že zpočátku zpřístupnil Mannův román anglické a americké veřejnosti.[8]

Mezi další komentáře k jejím překladům patří následující:

Lowe-Porterovy překlady Thomase Manna, navzdory občasným nepřesnostem téměř nevyhnutelným u děl takové délky a složitosti, s velkou účinností zprostředkovávají ironický a pyrotechnický styl originálu.[9]

Navzdory drobným nepřesnostem, nesprávným výkladům a možným chybám v úsudku (kterým podléhají všichni překladatelé, ať už říkají cokoli), jsou Lowe-Porterovy překlady velmi oblíbené a samy o sobě se staly klasikou, aby stály vedle Tolstého a Dostojevského od Constance Garnettové a Scott Moncrieff Proust. Je nesporně, co do kvantity i kvality, jednou z velkých překladatelek naší doby.[10]

Thomas Mann a Proust měli štěstí na překladatele.[11]

Ačkoli na první recenzenty obecně zapůsobila relativní čitelnost Lowe-Porterovy angličtiny a naprostá škála úkolu, od padesátých let byly vyjádřeny pochybnosti o přesnosti překladů, které vyvrcholily studií Timothyho Bucka, která ho vedla k závěru, že představuje „hrubě zkreslené a zmenšené verze“[12] Mannovy práce a že „ztráta, nejen přesnosti, ale i kvality, je neocenitelná.“[12] Nejen, že její uchopení němčiny bylo tak vratké, že udělala nespočet elementárních chyb v porozumění, ale také často vynechávala a doplňovala a zbytečně zjednodušovala Mannovu charakteristickou složitou syntaxi.[13]

Nové hodnocení anglických překladů Thomase Manna v rámci moderních deskriptivně-analytických překladatelských studií poskytl David Horton.[14] Horton se snaží přejít od výlučně chybového hodnocení literárního překladu, zkoumá různé hlavní dimenze verzí Lowe-Portera, Luka a Woodse a ukazuje, že Lowe-Porterův přístup k překladu byl v souladu s praxí převládající v té době.[Citace je zapotřebí ]

Reference

  1. ^ 428-429, Pozoruhodné americké ženy: Moderní období: Životopisný slovníkBarbara Sicherman, Carol Hurd Green, Harvard University Press, 1980; ISBN  0674627334.
  2. ^ Robertson, Ritchie (2002). Cambridge společník Thomase Manna. Cambridge University Press. str. 235–47. ISBN  0-521-65370-3.
  3. ^ „Pennsylvania Literary Biographies, Pennsylvania State University“. Archivovány od originál dne 15. 5. 2013. Citováno 2013-12-07.
  4. ^ „Boris day: Vše, co potřebujete vědět o novém britském premiérovi Borisovi Johnsonovi“. gulfnews.com. Citováno 2019-08-22.
  5. ^ John C. Thirlwall, V jiném jazyce: Záznam o třicetiletém vztahu mezi Thomasem Mannem a jeho anglickým překladatelem Helen Tracy Lowe-Porterovou. New York, Knopf, 1966.
  6. ^ Poznámka překladatele pro Magická hora. New York, Alfred A. Knopf, 1927.
  7. ^ Hugh Smith (28. září 1948). "Abdication Luky v dublinském divadle; Hra paní H. T. Lowe-Porterové produkovaná Hiltonem Edwardsem - MacLiammoir Tops Cast ". New York Times. Citováno 2008-10-25.
  8. ^ Theodore Ziolkowski (18. dubna 1993). „Pozemská strana Buddenbrooků“. New York Times. Citováno 2008-10-24.
  9. ^ William Arrowsmith a Roger Shattuck, eds. Řemeslo a kontext překladu, sympozium. University of Texas Press. Austin, 1961.
  10. ^ Viktor Wakovsky: Artwork, Artifice, Forgery: The Translator's Craft. Fratelli Verlag, San Francisco, 1983.
  11. ^ Jean Cocteau, Deník neznámého, New York: Paragon House, 1988.
  12. ^ A b Robertson, Ritchie (2002). Cambridge společník Thomase Manna. Cambridge University Press. str.244. ISBN  9780521653107.
  13. ^ Francie, Peter (2000). Oxfordský průvodce literaturou v anglickém překladu. Oxford University Press. str.333. ISBN  0198183593.
  14. ^ Horton, David P. (2013). Thomas Mann v angličtině: Studium literárního překladu. New York: Bloomsbury. ISBN  9781441167989.