Heinrich Streintz - Heinrich Streintz

Heinrich Streintz a jeho kolegové ve Štýrském Hradci, 1887. (stojící zleva) Nernst, Streintz, Arrhenius, Hiecke, (sedící zleva) Aulinger, Ettingshausen, Boltzmann, Klemenčič, Hausmanninger

Heinrich Streintz (7. května 1848 v Vídeň - 11. listopadu 1892) byl rakouský fyzik.

Kvůli častým nemocem jejich syna se rodiče Streintze přestěhovali do Graz. Tam navštívil Střední škola kterou úspěšně absolvoval v roce 1868. Brzy byly objeveny Streintzovy matematické schopnosti, takže obsadil předměty matematika, fyzika a chemie na University of Graz. Dočasně studoval také v Lipsko, Mnichov, a Curych. V Grazu získal doktorát v roce 1872 a poté nějakou dobu studoval pod Gustav Robert Kirchhoff a Leo Königsberger v Heidelberg. Poté pracoval ve Vídni pod Josef Stefan na Fyzikálním ústavu, kde ukončil habilitaci a v roce 1873 se stal soukromým lektorem. V roce 1875 byl jmenován mimořádným profesor za matematickou fyziku do Grazu, kde se také v roce 1885 stal řádným profesorem. Jedním z jeho kolegů ve Grazu byl Ludwig Boltzmann.[1]

Ve své vědecké práci (teoreticky i experimentálně) se Streintz zabýval teorie pravděpodobnosti, pružnost, a elektřina. Streintz také napsal mnoho abstrakty a recenze pro Deutsche Literaturzeitung a pro rakouské střední školy. Jeho nejdůležitějším příspěvkem však bylo „Fyzikální základy mechaniky“ (Němec: Die physikalischen Grundlagen der Mechanik, 1883), kde kritizoval Newtonovy definice setrvačnosti a zavedl výraz „Základní tělo“ (Němec: Fundamentalkörper) a „Základní souřadnicový systém“ (Němec: Fundamental-Koordinatensystem), kterým by měl být přesněji definován setrvačný pohyb. Podobné úvahy vedly krátce nato (1885) k zavedení tohoto pojmu setrvačný referenční rámec podle Ludwig Lange.[2]

Viz také

Reference

  • Albert von Ettingshausen (1893). „Heinrich Streintz. Nachruf“. Mitteilungen des naturwissenschaftlichen Vereines für Steiermark. 29: 233–245.
  1. ^ Ettingshausen, str. 233–234
  2. ^ Ettingshausen, str. 234–245

Publikace

  • Über die Änderungen der Elastizität und der Länge eines vom galvanischen Strome durchflossenen Drahtes, 1873.
  • Die elektrischen Nachströme transversal magnetisirter Eisenstäbe, 1877
  • Beiträge zur Kenntnis der elastischen Nachwirkung, 1879
  • Die physikalischen Grundlagen der Mechanik. 1883