Hlavový kužel - Head cone - Wikipedia

Nesmí být zaměňována s Alžbětinský límec.
Malba ze 13. století př. Nl zobrazující ženy v obřadním oděvu, z nichž alespoň jedna měla parfémový kužel.

Hlavové kužely, také známý jako parfémové šišky nebo voskové kornouty byly druhem kónického ornamentu, který se nosil na hlavě starověký Egypt. Často jsou zobrazovány na malbách a reliéfech doby, ale byly nalezeny jako archeologický důkaz až v roce 2019.[1][2]

Funkce

Parfémové kužely byly pravděpodobně vyrobeny ze směsi olejů, pryskyřic a tuku a obsahovaly myrha. Snímky doby ukazují lidi, kteří je nosí na parukách nebo na oholených hlavách. Pomalé tání šišek v důsledku tělesného tepla by tuto vůni rozšířilo.[3]

Zobrazení

První známé vyobrazení parfémových šišek pochází z doby vlády Hatšepsut, ve scénách banketu nebo pohřbu. Od té doby jsou často viděni ve scénách uctívání a pohřbech. Z Třetí přechodné období, jejich zobrazení je omezeno na scénu uctívání.

Tvar kužele se mění v 18. den a 19 Dynasties, což představuje pomůcku pro datování děl. Z 20. dynastie dále se zobrazení kuželů stává schematickým.[4]

Vyobrazení parfémových kornoutů

  • Žena na sobě parfémový kužel, přibližně 1422–1411 př

  • Hudebník s parfémovým kuželem, kolem roku 1400 př

  • Kněz Renpetmaa na sobě parfémový kužel, uctívání Znovu Harachte, kolem 900 před naším letopočtem

  • Obraz Lady Tjepu, 1390–1353 př

  • Hudebník na sobě parfémový kužel hrající na lyru

  • Žena na sobě parfémový kužel, 1350–1300 př

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. ^ „Nové důkazy naznačují, že staroegyptské šišky byly skutečné“. Gizmodo. Citováno 2020-02-11.
  2. ^ „Staroegyptské„ záhady hlavových kuželů “vyřešené archeology“. Dějiny. 2019-12-11. Citováno 2020-02-11.
  3. ^ Rainer Hannig, s. 258
  4. ^ Monika Silke Randl

Bibliografie

  • Rainer Hannig: Großes Handwörterbuch Ägyptisch-Deutsch: (2800-950 v. Chr.). von Zabern, Mainz 2006, ISBN  3-8053-1771-9, str. 258.
  • Monika Silke Randl: Die Entwicklung der Salbkegel im Flachbild. Diplomarbeit, Universität Wien 2008