Hranice Haybittle – Peto - Haybittle–Peto boundary - Wikipedia

The Hranice Haybittle – Peto je pravidlem pro rozhodování, kdy zastavit a klinické hodnocení předčasně.^[1] Je pojmenován pro John Haybittle a Richard Peto.

Typická klinická studie srovnává dvě skupiny pacientů. Jedna skupina dostává a placebo nebo konvenční léčba, zatímco druhé skupině pacientů se podává léčba, která je testována. Vyšetřovatelé provádějící klinické hodnocení budou chtít z etických důvodů pokus zastavit předčasně, pokud léčebná skupina jasně prokáže přínos. Jinými slovy, „když se časné výsledky ukázaly tak slibné, nebylo již spravedlivé ponechat pacienty na srovnání se staršími léky, aniž by jim byla dána příležitost ke změně.“^[2]

Jednou z takových je hranice Haybittle-Peto zastavovací pravidlo, a uvádí, že pokud prozatímní analýza ukáže pravděpodobnost rovnou nebo menší než 0,001, že je zjištěn extrémní nebo větší rozdíl mezi léčbami, vzhledem k tomu, že nulová hypotéza je pravdivá, pak by měla být studie včas zastavena. Konečná analýza je stále hodnocena na normální hladině významnosti (obvykle 0,05).^[3][4] Hlavní výhodou hranice Haybittle – Peto je to, že na rozdíl od metody je při každé prozatímní analýze použita stejná prahová hodnota O'Brien – Flemingova hranice, která se mění při každé analýze. Použití hranice Haybittle – Peto také znamená, že závěrečná analýza se provádí za použití úrovně významnosti 0,05 jako obvykle, což usnadňuje pochopení vyšetřovatelům i čtenářům. Hlavním argumentem proti hranici Haybittle-Peto je to, že někteří vyšetřovatelé se domnívají, že hranice Haybittle-Peto je příliš konzervativní a ztěžuje zastavení soudu.^[5]

Synonyma

• Peto hranice
• Peto metoda
• Peto kritéria

Viz také

• O'Brien – Flemingova hranice
• Pocockova hranice

Reference