Hassan al-Hudaybi - Hassan al-Hudaybi
Hassan al-Hudaybi ن الهضيبي | |
---|---|
2. obecný průvodce egyptského muslimské bratrství | |
V kanceláři 1951–1973 | |
Předcházet | Hassan al-Banna |
Uspěl | Umar al-Tilmisani |
Osobní údaje | |
narozený | Qalyubiyya, Egypt | Prosince 1891
Zemřel | 11. listopadu 1973 Káhira, Egypt | (ve věku 81)
Národnost | Egyptský |
Děti | Ma'mun al-Hudaybi |
Hassan al-Hudaybi (taky Hassan al Hodeiby) (Arabsky: حسن الهضيبي) (prosinec 1891 - 11. listopadu 1973) byl druhým „obecným průvodcem“ neboli vůdcem muslimské bratrství organizace jmenovaná v roce 1951 po zakladateli Hassan al-Banna atentát o dva roky dříve. Al-Hudaybi zastával funkci až do své smrti v roce 1973.
Časný život
Hassan Isma’il al-Hudaybi se narodil ve vesnici Arab al-Suwaliha v severovýchodní Káhiře v prosinci 1891. Nejstarší ze čtyř sester a tří bratrů byl vychován v chudé dělnické rodině. Jeho otec chtěl, aby se jeho nejstarší syn stal učencem, a tak zahájil Hassanovo vzdělávání vyučováním Koránu v místní vesnické škole. Po roce náboženského vzdělávání se však Hassan rozhodl přestoupit na světskou vládní základní školu. Ve svém sekulárním vzdělávání pokračoval na střední škole a v roce 1915 získal právnický titul.
V roce 1924 byl al-Hudaybi povýšen na soudce a získal první místo v Qeně, ale postupně se vypracoval na soudní systém. Do 40. let 20. století byl jedním z nejvýše postavených představitelů egyptského soudnictví a jeho posledním postem byl kancléř odvolacího soudu, poté vedl Muslimské bratrstvo.[1]
Jmenování jako obecný průvodce
Al-Hudaybi si byl vědom společnosti Muslimského bratrstva začínající ve třicátých letech minulého století a přibližně o deset let později byl představen Hasan al-Banna. Jeho přátelství s al-Bannou vzrostlo a začal mu sloužit jako neoficiální osobní poradce. Prostřednictvím tohoto tajného vztahu se al-Hudaybi postupně dozvěděl o vnitřních záležitostech Bratrstva.[2]
Po rozpadu společnosti v roce 1948 a atentátu na Al-Bannu v roce 1949 bylo v sázce přežití Muslimského bratrstva. Pokud chtělo Muslimské bratrstvo pokračovat v politicko-náboženském hnutí místo toho, aby si udrželo pověst násilnické elity, potřebovalo zlepšit svůj veřejný obraz.[3] Vzhledem k tomu, že přední členové společnosti byli všichni zahaleni stigmatem násilí a krizí, jmenovali vůdci al-Hudajbího novým Murshide nebo průvodce. Al-Hudaybi byl strategickou volbou Bratrstva. Se svými silnými vazbami na politickou moc, averzí k násilí a čistým veřejným obrazem byl al-Hudaybi považován za outsidera, jehož obraz by mohl pomoci Muslimskému bratrstvu znovu získat legitimitu.[1]
Ačkoli byl al-Hudaybi jmenován vůdcem společnosti, jeho role měla být původně pouze symbolická.[4] Mnoho z jeho požadavků bylo zpočátku ignorováno, včetně žádostí o jmenování jeho příznivců do klíčových administrativních funkcí, jakož i výzev k rozpuštění tajného aparátu bratrstva.
Konflikt s tajným zařízením
Jakmile al-Hudaybi vstoupil do úřadu, odsoudil násilí, které zachvátilo hnutí v letech 1946–1949, a nařídil, aby Bratrstvo jejich tajnou vojenskou větev okamžitě rozpustilo. Tím vzniklo hluboké napětí mezi ním a dalšími vysoce postavenými členy podporujícími Secret Apparatus, včetně Salih al-'Ashmawi a Abd al-Rahman al-Sanadi. Po celou dobu jeho vedení se celý Hudaybi nadále stavěl proti násilným činům a odmítal jakékoli přípravy na ozbrojené konflikty ze strany Bratrstva. Členové tajného aparátu, kteří se považovali za bojovníky ve vznešené věci, se cítili odcizeni a brzy se přidali k pokusu přimět al-Hudajbího k rezignaci.[5][6]
Odnětí svobody
Poté, co se bývalý člen tajné jednotky Mahmud ‘Abd al-Latif údajně pokusil o atentát na prezidenta „Abd al-Nasir v říjnu 1954 zahájila vláda novou vlnu zatýkání proti členům Muslimského bratrstva. 4. prosince bylo soudem odsouzeno k smrti obžalovaných sedm obžalovaných z Bratrstva, včetně Hassana al-Hudajbího. O tři dny později byly vyneseny rozsudky smrti s výjimkou rozsudku Al-Hudajbího, jehož verdikt byl změněn na doživotí.
Kazatelé, ne soudci (Du'at la Qudat)
Ve vězení údajně rukopis dokončil al-Hudajbí Du’at la Qudat, který byl publikován po jeho smrti v roce 1977. Emmanuel Sivan a Gilles Kepel tvrdili, že text je vyvrácením Sayyid Qutb islamistický manifest Ma'alim fi al-Tariq (Milníky podél cesty). Ačkoli Du'at la Qudat nezmiňuje Qutb jménem a kritizuje pouze pákistánského islamistu Abul A'la Maududi, namítá proti takfir - praxe prohlašování jiného muslima za nevěřícího - kterého Qutb zaměstnal.[7][8][9] Učená Barbara Zollner naznačuje, že Qutb není přímým terčem textu, ale spíše tím, že al-Hudaybi chtěl reagovat na radikální okrajovou skupinu Bratrstva.[10]
Jedním z hlavních cílů textu je definovat muslimy a kafířinebo nevěřící. Qutb již dříve tvrdil, že takzvané muslimské vlády byly ve skutečnosti neislámské jahiliyyah to musí být zrušeno „fyzickou silou a Džihád."[11] Podle Al-Hudajbího však spáchání hříchu, který vyžaduje trest, z hříšníka nedělá odpadlíka. Soud nad muslimy by měl být ponechán pouze na Bohu.[12]
Al-Hudaybi s Qutbem nesouhlasí a věří tomu Shahada nebo povolání pouze k víře v islám stačí k tomu, aby byl muslimem.[13]
Smrt
Hassan al-Hudaybi zemřel v domácím vězení 11. listopadu 1973. Al-Hudaybi byl následován Umar al-Tilmisani. O několik let později, Hudaybiho syn, Ma'mun al-Hudaybi, krátce vedl Bratrstvo od roku 2002 až do své smrti v roce 2004.
Reference
- ^ A b Johnston, David L. (2007). „Hassan al-Hudaybi a Muslimské bratrstvo: Může se islámský fundamentalismus vyhnout islámskému státu?“. Srovnávací islámská studia. 3 (1): 40.
- ^ Zollner, Barbara H. E. (2009). Muslimské bratrstvo: Hasan al-Hudaybi a ideologie. Londýn a New York: Routledge. p. 22. ISBN 978-0-203-88843-8.
- ^ Zollner, Muslimské bratrstvo, 17
- ^ Mitchell, Richard P. (1969). Společnost muslimských bratří. London: Oxford University Press. p. 85. ISBN 0-19-508437-3.
- ^ Mitchell, Společnost muslimských bratří, 85.
- ^ Zollner, Muslimské bratrstvo, 32.
- ^ Sivan, Emmanuel (1985). Radikální islám: středověká teologie a moderní politika. New Haven: Yale University Press. 108–110. ISBN 0-300-03263-3.
- ^ Kepel, Gilles (2004). Džihád: Stezka politického islámu (New ed.). Londýn: I.B. Tauris. 61–63. ISBN 1-85043-722-X.
- ^ Kramer, Gudrun (1994). „Die Korrektur der Irrtümer: Innerislamische Debatte um Theorie und Praxis der Islamischen Bewegungen“. Zeitschrift der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft. Suppl. XXV.
- ^ Zollner, Muslimské bratrstvo, 149.
- ^ Qutb, Sayyid. Milníky. 9, 55
- ^ Sivan, Radikální islám, 108–109.
- ^ Zollner, Muslimské bratrstvo, 150.
Náboženské tituly | ||
---|---|---|
Předcházet Hassan al-Banna | Obecný průvodce muslimské bratrství 1951–1973 | Uspěl Umar al-Tilmisani |