Hasan Nuhanović - Hasan Nuhanović

Hasan Nuhanović (Zvornik, 2. dubna 1968)[1] je Bosniak přeživší z Srebrenická genocida který vede kampaň „Za pravdu a spravedlnost“ jménem ostatních pozůstalých a příbuzných obětí. Hasan, bývalý tlumočník OSN pro nizozemské mírové síly, kteří byli rozmístěni v Srebrenici v roce 1995, na konci bosenské války, bojoval s nizozemským státem u civilního soudu devět let. Nakonec v červenci 2011 zvítězil v odvolacím řízení proti nizozemské vládě u soudu, který uvedl Dutchbat jsou na vině za předání svých rodinných příslušníků silám Ratko Mladić který je v současné době souzen v Haagu.[2] Celá jeho nejbližší rodina - matka, otec a bratr - byli zavražděni Bosenská srbská armáda a jeho spojenci ze Srbska, když jim byli předáni Holanďany Vojáci OSN poté, co hledal útočiště na základně ochranných sil OSN v Potočari po pádu města Srebrenica v červenci 1995.[3] Bosenský investigativní novinář Dragan Stanimirović jej přezdíval „Elie Wiesel z Bosna ", v odkazu na jiného aktivistu, který přežil genocida.[4]

Srebrenica

Jako překladatel / tlumočník OSN pracoval Hasan Nuhanović s kontingentem Dutchbat III ochranných sil OSN (UNPROFOR ), kterému byl svěřen úkol chránit „bezpečnou oblast“ OSN ve Srebrenici v druhé části bosenské války (1992–1995).[5] Když Srebrenica padla pod síly generála bosensko-srbské armády Ratko Mladić v červenci 1995 patřila Nuhanovićova rodina mezi 5 000–6 000 civilních uprchlíků, kteří našli úkryt na základně OSN v Potočari. Jeho otec Ibro byl jedním ze tří zástupců 30 000 uprchlíků uvnitř i vně základny, kteří se s holandskými vyššími důstojníky zúčastnili domnělých „jednání“ s generálem Mladićem.

Po „jednáních“ s Mladićem nařídili Holanďané uprchlíkům ukrytým uvnitř základny odejít. Jako tlumočník dostal holandský kolega Hasan Nuhanović pokyn, aby řekl své vlastní rodině, že musí opustit základnu.[6] Navzdory jeho prosbám za ně nesmělo jeho rodině zůstat pod ochranou OSN a bylo vydáno na smrt z rukou bosensko-srbské armády,[5][7] jako oběti Srebrenická genocida. Pozůstatky jeho otce Ibra, matky Nasihy a bratra Muhameda byly získány ze skrytých masových hrobů. Spálené ostatky jeho matky byly nalezeny u obětí dalších šesti obětí pod hromadou odpadu ve vesnici Jarovlje, asi kilometr od předválečného rodinného domu ve Vlasenici. Jeho bratr a otec byli pohřbeni v primárním hrobě na popravišti Branjevo Farm poblíž Pilice, než byla těla vykopána buldozery krátce před Daytonskou dohodou a odvezena k pohřbu do sekundárního hromadného hrobu, jednoho ze třinácti Čančari hrobová místa v Kamenica. Pozůstatky všech tří jsou nyní pohřbeny na hřbitově u Památníku genocidy ve Srebrenici v Potočari.[3]

Kampaňové aktivity

Od konce bosenské války Hasan Nuhanović vedl kampaň za zjištění a zveřejnění pravdy o genocidě. Důkazy poskytl na Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Hrál důležitou roli při zakládání Památník genocidy ve Srebrenici v Potočari, kde byly pohřbeny ostatky mnoha identifikovaných obětí. Úzce spolupracuje s dalšími pozůstalými a příbuznými organizacemi, včetně Matky ze Srebrenice v Sarajevo a ženy ve Srebrenici v Tuzla.

Napsal chronologii událostí ve Srebrenici, Pod vlajkou OSN,[8] ve kterém zkoumá odpovědnost a vinu členů mezinárodního společenství, kteří byli buď přímými účastníky na místě, nebo nepřímo ovlivněni nebo byli schopni ovlivnit tyto události, ale nesplnili svůj závazek chránit bosenské muslimské obyvatelstvo v obklíčeném „bezpečném prostoru“ „pod Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 819.[9]

Soudní řízení proti nizozemskému státu

Mezinárodní humanitární právo definuje chování a odpovědnosti válčících národů, neutrálních národů a jednotlivců zapojených do války, ve vztahu k sobě navzájem a k chráněným osobám (obvykle to znamená civilisty). Příslušné smlouvy však výslovně nepředpokládají příčiny žaloby pro oběti ve vnitrostátním nebo mezinárodním právu. Liesbeth Zegveld, nizozemská odbornice na mezinárodní humanitární právo, upozornila na jejich neschopnost výslovně zaručit obětem porušení zákona jakékoli právo na právní nápravu.[10]

Hasan Nuhanović a rodina Riza Mustafiće, elektrikáře OSN nařízeného jeho zaměstnavateli, aby opustili základnu Potočari, se domáhali nápravy smrti svých příbuzných a zahájili právní kroky u nizozemských civilních soudů, kde je zastupuje Liesbeth Zegveld. Základem žaloby jsou obvinění, mimo jiné, že nizozemský stát byl zapojen do genocidy a porušil základní lidská práva tím, že předal Nuhanovićovy a Mustafićovy rodinné příslušníky (bosensko-srbským) nepříteli.[11][12]

Při svém prvním projednání případu rozhodl okresní soud v Haagu proti návrhům vzneseným Hasanem Nuhanovićem a rodinou Mustafićů. Soud rozhodl, že Nizozemsko nemůže být činěno odpovědným za akce svých mírových sil ve Srebrenici, protože operační „velení a řízení“ nizozemského praporu bylo převedeno na Spojené národy.[13][14][15][16][17] Navrhovatelé se proti rozsudku okresního soudu odvolávají.[18]

V obdobné žalobě v rámci občanského práva před okresním soudem usilují členové sdružení Matky ze Srebrenice o to, aby byla OSN odpovědná sama[19] za to, že nechránily své příbuzné, kteří byli mezi uprchlíky shromážděnými mimo základnu a pod ochranou UNPROFOR. Dne 10. července 2008 rozhodl Soudní dvůr, že OSN nemůže být žalována za nedostatek ochrany obětí genocidy ve Srebrenici, protože požívá absolutní odpovědnosti.[20] Toto rozhodnutí brání jakémukoli alternativnímu nároku Hasana Nuhanoviće a rodiny Mustafićů proti Organizaci spojených národů, dokud nebude vyslechnuto odvolání Matek ze Srebrenice.[21] Výsledek odvolání proti rozhodnutí okresního soudu bude oznámen 5. července 2011.

V rozsudku „Nizozemsko v. Nuhanovic“ ze dne 6. září 2013 Nejvyšší soud Nizozemska uznal (viz body 3.9.4 a 3.11.2-3.11.3) „dvojí přičítání“ stanovené ve 4. bodě úvodního komentáře ARIO (Články o odpovědnosti mezinárodních organizací, viz rezoluce Valného shromáždění OSN A / RES / 66/100 ze dne 27. února 2012).

Od roku 2018 je podle obvyklého mezinárodního práva zakotveno v článcích o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní činy (ARSIWA, rezoluce OSN GA 59/83, 12. prosince 2001) a v článcích o odpovědnosti mezinárodních organizací (ARIO, UN GA RES 66/100 27. února 2012), je možné dvojí přičtení mezinárodní právní odpovědnosti (tj. Připsání právní odpovědnosti jak státu, tak mezinárodní organizaci zapojené do protiprávního jednání). Závěrem lze říci, že ve všech druzích mírových operací OSN lze veškerý postup vojsk přičíst OSN bez ohledu na účinnou kontrolu vykonávanou OSN, protože mírová operace OSN je orgánem OSN as odkazem na článek ARIO 6; stejné chování lze rovněž přičíst („dvojí přičtení“) příslušnému státu přispívajícímu vojáky bez ohledu na účinnou kontrolu vykonávanou státem, protože státní ozbrojené síly jsou státním orgánem (ARSIWA, článek 4). To je přesně případ UNPROFOR, což je mírová operace OSN, kde podle mezinárodního práva lze mezinárodní protiprávní činy přičíst jak státu přispívajícímu vojáky, tak OSN (jak uznal Nejvyšší soud Nizozemska v rozsudku 6. září 2013). Všimněte si, že mezinárodní právo se mírně liší, pokud jde o operace schválené OSN, které nejsou orgány OSN (jako KFOR).

Reference

  1. ^ Biografická encyklopedie současné genocidy: portréty zla a dobra Di Paul R. Bartrop
  2. ^ „Pod vlajkou OSN; Mezinárodní společenství a genocida ve Srebrenici“ „Hasan Nuhanović, pub. DES Sarajevo, 2007, ISBN  978-9958-728-87-7 (Virtual Online Library of Bosnia and Herzegovina Co-operative Online Bibliographic System & Services catalog:http://www.cobiss.ba/scripts/cobiss?ukaz=DISP&id=2315525138791328&rec=3&sid=1http://www.cobiss.ba/scripts/cobiss?ukaz=DISP&id=2315525138791328&rec=4&sid=1 )
  3. ^ A b „15 let po masakru ve Srebrenici přeživší pohřbil svou rodinu“, autor: Hasan Nuhanovic, Washington Post, 11. července 2010, zpřístupněno 23. dubna 2011
  4. ^ „Srebrenica: A Survivor's Story - Interview with Hasan Nuhanovic“. FrontlineWorld. Citováno 2009-07-21.
  5. ^ A b „Srebrenica: Přeživší jde dál“. BBC novinky. 11.7.2005. Citováno 2009-07-21.
  6. ^ „Pod vlajkou OSN; Mezinárodní společenství a genocida ve Srebrenici“ Hasana Nuhanoviće, hospoda. DES Sarajevo, 2007, ISBN  978-9958-728-87-7, str. 554
  7. ^ „Trial of Gen. Krstic, Přepis řízení, str. 1018 (22.3.2000)“. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Citováno 2009-08-01.
  8. ^ „Pod vlajkou OSN; Mezinárodní společenství a genocida ve Srebrenici“ „Hasan Nuhanović, pub. DES Sarajevo, 2007, ISBN  978-9958-728-87-7
  9. ^ „Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 819 (1993)“. UNHCR - Refworld. Citováno 2009-08-03.
  10. ^ ""Opravné prostředky pro oběti porušování mezinárodního humanitárního práva “, Liesbeth Zegveld, Mezinárodní revize Červeného kříže č. 851, s. 497-528, 30. 9. 2003“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. Citováno 2009-08-01.
  11. ^ ""Okresní soud projednává případy ve Srebrenici ", 16.6.2008". Haagský portál spravedlnosti. Citováno 2009-08-01.
  12. ^ „Rozhodnutí splatné 10. 9. 2008 v Haagu v rámci první žaloby civilního soudu podané osobami přeživšími ze Srebrenice proti holandskému státu. Gesellschaft für bedrohte Völker. Citováno 2009-07-21.
  13. ^ „Nuhanović v. Nizozemsko 10. 9. 2008 - rozsudek haagského okresního soudu ze dne 10. 9. 2008“. Haagský portál spravedlnosti. Citováno 2009-08-01.
  14. ^ „Nizozemsko„ není odpovědné “za selhání Srebrenice“, 10.9.2008 “. Haagský portál spravedlnosti. Citováno 2009-08-01.
  15. ^ „De Rechtspraak Court Report,“ LJN: BF0181, Rechtbank 's-Gravenhage, 265615 / HA ZA 06-1671 (anglický překlad) ", 10.9.2008". De Rechtspraak. Citováno 2009-08-01.
  16. ^ „Haagský soud zamítá případ Srebrenica“. Radio Nizozemsko po celém světě. Citováno 2009-07-21.
  17. ^ „Nizozemsko„ neodpovídá “za Srebrenici“. BBC novinky. 10. září 2008. Citováno 2009-07-21.
  18. ^ „AOL News,“ nizozemský soud zamítá žalobu ve Srebrenici, „11. 9. 2008“. Novinky AOL. Citováno 2009-08-01.
  19. ^ „Úvod do případu Srebrenica“. Van Diepen Van Der Kroef. Citováno 2009-08-01.
  20. ^ „Řízení Haag - 4) Rozsudek (10. července 2008) (odkaz na stránce ke stažení souboru PDF)“. Van Diepen Van Der Kroef. Archivovány od originál dne 20. srpna 2008. Citováno 2009-08-01.
  21. ^ „Řízení Haag - 5) Odvolání (7. dubna 2009) (odkaz na stránce ke stažení souboru PDF)“. Van Diepen Van Der Kroef. Archivovány od originál dne 20. srpna 2008. Citováno 2009-08-01.

Další čtení

externí odkazy