Haricharan Bandopadhayaya - Haricharan Bandopadhayaya
Haricharan Bandopadhyaya | |
|---|---|
 Indický lexikograf Haricharan Bandyopadhyay | |
| narozený | 23. června 1867 Ramnarayanpur, 24 Parganas |
| Zemřel | 13. ledna 1959 |
| obsazení | Scholar, překladač slovníků |
| Národnost | indický |
| Pozoruhodné ceny |
|
Haricharan Bandopadhayaya (23. června 1867–13. Ledna 1959) byl učenec a lexikograf nejlépe známý pro svůj pětidílný svazek Bangiya Sabdakosh (Bengálský slovník).
Časný život
Syn Nibaran Chandra Bandopadhyaya se narodil v domě svého otce z matčiny strany v Ramnarayanpur ve 24-Parganas. Rané vzdělání absolvoval na školách v Masaikati, rodové vesnici předků. Připojil se k Metropolitní institut, ale jeho studium bylo přerušeno, když byl v BA třetí rok v důsledku přerušení studentského fondu. Po výuce úkolů v jeho rodové vesnici a na Narajole, přesunul se na panství Tagore v Patisar, nyní v Bangladéši.[1]
Santiketan
Rabíndranáth Thákur byl ohromen jeho znalostí sanskrtu a přivedl ho k Santiniketan. Učil sanskrt v Brahmacharya Ashram od roku 1902 do svého odchodu do důchodu v roce 1932. V roce 1905 ho Tagore požádal, aby sestavil bengálský slovník. Na tomto projektu začal pracovat, kdykoli si našel čas a stal se pro něj všestranným zaměstnáním. Dokončení projektu mu trvalo 40 let. Slovník, Bangiya Sabdakosh vyšlo v 5 svazcích společností Visva Bharati v roce 1945.[1][2]
Funguje
Bandopadhyaya napsal několik knih, některé z nich pro použití ve školách: Sanskrit Pravesh, Pali Pravesh, Byakaran Koumadi, Pokyny k překladu a složení v sanskrtu, Kobir Katha, Rabindranather Katha atd., Přeložil některé z básní Matthew Arnold.[1]
Ocenění
Získal zlatou medaili Sarojini Basu a pamětní cenu Sisira Kumara z univerzity v Kalkatě. V roce 1957 ho Visva Bharati poctil Desikottamou.[1] Desikottama mu byla udělena kancléřem, Jawaharlal Nehru, který řekl: „Jeho neúnavná snaha o poznání naplňuje jeden z hlavních cílů a ideálů Rabíndranáthu a Višvy-Bharati.“ [2]